Č. 6013.

Školství: * Mateřská škola zřízená pro národnostní menšinu po dni 15. dubna 1919 není školou menšinovou po rozumu § 2 č 3. odst. druhý, § 35 a § 38 zák. č. 292/20.
(Nález ze dne 30. října 1926 č. 1237).
Věc: Městská obec T. proti ministerstvu školství a národní osvěty stran převzetí městské opatrovny do státní správy.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítlo min. škol. žádosti města T. za převzetí tamní mateřské školy s čsl. jazykem vyučovacím, již vydržuje řečené město, do státní správy, ježto ani podle zákonů školních o menšinových školách národních ani podle jiných zákonů školních není stát povinen zřizovati mateřské školy a opatrovny anebo přejímati mateřské školy a opatrovny, jinými činiteli již zřízené, do své správy; dosud stát nemá v Čechách, na Moravě a ve Slezsku ani jediné mateřské školy ani opatrovny ve své správě. Také vzhledem k ustanovením zák. z 22. prosince 1924 č. 286 Sb. o úsporných opatřeních ve veř. správě nemohlo by min. škol. v přítomné době svrchu naznačené žádosti vyhověti. Jest nutno také přihlédnouti k tomu, že stát vydržuje úplně pro značnou českou menšinu v T. (podle posledního sčítání bylo v T. 4406 Čechů a 22489 Němců) měšťanskou školu o šesti třídách, jednoroční kurs při měšť. škole a dvě obecné školy o osmi třídách, čímž zbavuje obec tamní velikého nákladu věcného na národní školství, který by podle ustanovení zákona musila nésti sama, kdyby nebylo v T. menšinových škol národních. Lze tudíž očekávati, že obec ponese ochotně náklad na svrchu uvedenou školu mateřskou.
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami:
Úřad své rozhodnutí opřel v prvé řadě, avšak zcela samostatně, o důvod, že není zákonného předpisu, podle něhož by byl stát povinen přejímati do správy státní školy mateřské zřízené jinými činiteli, čímž naznačil, že takovým činitelům nepřísluší právní nárok tomu odpovídajícího obsahu. Stížnost připouští, že jde o mateřskou školu, kterou st-lka zřídila dne 1. října 1921, a proti uvedenému právnímu názoru nař. rozhodnutí tvrdí takový nárok, v daném případu nárok stěžující si místní obce na převzetí české školy mateřské v T., a proti stanovisku nař. rozhodnutí, že není předpisů takovýto nárok zakládajících, namítá, že ony předpisy spatřovati sluší v zák. z 9. dubna 1920 č. 292 Sb., specielně v ustanoveních jeho § 2, prvého odst., bodu 3, i druhého odst., pak § 35, posl. odst. a § 38, což blíže dovozuje, poukazujíc na účel zákona 292/1920 »upraviti správu školství« (srovnej nadpis zákona), ze kteréhožto úmyslu plyne, že za menšinové školy po rozumu prvého odstavce § 2 a dalších stížností citovaných §§ tohoto zákona dlužno pokládati i mateřské školy, zřízené pro národnostní menšiny po počátku účinnosti zákona z 3. dubna 1919 č. 189 Sb.
Avšak nss v tom názoru stížnosti přisvědčiti nemůže.
Zákon »o školách národních a soukromých ústavech vyučovacích a vychovávacích« z 3. dubna 1919 č. 189 Sb. nabyl účinnosti v Čechách, na Moravě a ve Slezsku dnem 15. dubna 1919 (v den svého vyhlášení — § 15) a doplňující, resp. pozměňující jej zákon z 9. dubna 1920 č. 295 Sb. (čl. II.) dnem 5. května 1920. Jde tedy v daném případě o mateřskou školu, která byla zřízena nesporně po účinnosti obou těchto zákonů. Když pak posl. odstavec § 35 zák. č. 292/1920 praví, že školy menšinové, při čemž se odvolává na § 2, vydržují se nákladem státu (toto ustanovení podle prvého odstavce § 38 vešlo v platnost dnem 1. ledna 1921), a druhý odstavec § 2 za menšin, školy po rozumu § 2 (prvého odstavce) prohlašuje výslovně toliko mateřské školy, zřízené pro národnostní menšiny před účinností zákona 189/1919, je zřejmo, že od této jasné disposice omezující nelze se uchylovati ve smyslu stížnosti, a zejména nikoli snad již proto, že zákonem 292/ 1920 »se upravuje správa školství«, neboť uvedená disposice s tímto nadpisem zákona nestojí v pražádném rozporu.
Ježto podle uvedeného nelze za menšinové školy po rozumu § 2 zák. 292/1920 pokládati též mateřské školy zřízené po počátku účinnosti zák. 189/1920, nevztahují se předpisy, z nichž stížnost dovozuje nárok st-lčin na převzetí městské školy mateřské v T. do správy státu, na tuto mateřskou školu a jest stížnost po té stránce bezdůvodnou. Jelikož pak takto nedotčeným zůstává právní názor nař. rozhodnutí, že st-lce nepřísluší právní nárok, v němž cítí se dotčenou, slušelo stížnost zamítnouti, aniž bylo třeba uvažovati o jejích dalších námitkách, směřujících proti bodům důvodů, o něž úřad ještě nad to opírá své rozhodnutí.

Citace:

č. 6013. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 534-535.