Č. 5863.

Nemocenské pojišťování (Slovensko): Předpis § 3 lit. c) zák. čl. XXI : 1898, že polovinu nákladů spojených s obranou proti prudce nakažlivým nemocem hradí zemský fond pro ošetřování nemocných, nezbavuje nemocenskou pokladnu povinnosti hraditi za svého člena útraty nemocničního ošetřování podle zák. čl. XIX : 1907.
(Nález ze dne 14. září 1926 č. 18559).
Prejudikatura: Boh. 5371 adm.
Věc: Okresní dělníky pojišťující pokladna v Trenčíně proti župnímu úřadu v Turč. Sv. Martině o náhradu léčebného.
Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné. Důvody: Okr. úřad v Trenčíně výměry z 25. května 1925 uznal stěžující si pokladnu dle § 59 zák. čl. XIX z r. 1907 povinnou nahraditi všeobecné župní nemocnici v Trenčíně ošetřovací náklady za léčení Kateřiny K. a Tomáše T. v podstatě z důvodu, že názor pokladny, že dle § 3 zák. čl. XXI : 1898 okr. nemoc. pokladna povinna jest hraditi za svého člena, léčeného na rychlonakažlivou nemoc jen jednu polovinu ošetřovacích nákladů, jest nesprávný, poněvadž cit. § 3 nebyl zachován §em 206 zák. čl. XIX : 1907, tak že pokladna jest povinna platiti náklady ty v plném obnose, jako za jinou nemoc.
Nař. rozhodnutími župní úřad v Turč. Sv. Martině odvoláním pokladny do těchto výměrů nevyhověl a potvrdil tyto poměry z důvodů v nich uvedených a ve smyslu nař. min. zdrav, ze 6. února 1925.
O stížnostech uvážil nss toto:
Žal. úřad opřel svá rozhodnutí o předpis § 59. zák. čl. XIX : 1907, jenž ukládá okr. nemocenským pokladnám na Slov. hraditi náklady ošetření a zaopatření onemocnělých členů ve veř. nebo práva veřejnosti požívajících nemocnicích ve výměru dle poslední třídy na dobu 4 týdnů. Stěžující si pokladna připouští, že jsou splněny předpoklady tohoto předpisu, namítá jen, že jest osvobozena od náhradní povinnosti ohledně jedné poloviny těchto nákladů předpisem § 3 zák. čl. XXI : 1898, jenž pod lit. c) stanoví, že jednu polovinu nákladů spojených s obranou proti rychlenakažlivým nemocem — kromě cholery a moru — nese Zemský fond pro ošetřování nemocných.
Stížnostem nelze přisvědčiti. Otázkou, zda a pokud citovaný § 3 byl dotčen zák. čl. XIX : 1907, zabýval se nss již ve svém nál. Boh. 5371 adm., kdež vyslovil právní názor, že z ustanovení § 206 zák. čl. XIX : 1907, jenž výslovně zachovává vedle ustanovení v tomto zákoně obsažených ze zák. článku XXI : 1898 nadále v platnosti jen § 9., plyne, že ostatní předpisy zák. čl. XXI : 1898 vedle předpisů zák. čl. XIX : 1907 neplatí, čili, že zák. čl. XIX : 1907 připouští ze zásady § 59 pouze výjimku stanovenou citovaným §em 9. Na tomto názoru právním trvá nss i v tomto případě. Z právního hlediska tuto vysloveného se podává pro daný případ, že se stěžující pokladna nemůže právem dovolávati předpisu § 3, lit. c) zák. čl. XXI : 1898 a nelze proto shledati nezákonným, když žal. úřad opřel nař. rozhodnutí o předpis § 59 zák. čl. XIX : 1907 a odmítl použíti předpisu § 3 zák. čl. XXI : 1898.

Citace:

č. 5863. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 269-270.