Č. 5892.

Stavební právo: Může pravoplatně udělené stavební povolení dodatečně býti změněno?
(Nález ze dne 22. září 1926 č. 18980).
Věc: Jan V. ve Z. (adv. Dr. Theodor Kopecký z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze (za zúč. obec Z. adv. Dr. Hugo Stein z Prahy) o zřízení kanálu, rigolu a okapových rour.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: St-l chystal se v roce 1915 postaviti na svém pozemku č. kat. .. ve Z. obytná a hospodářská stavení a zažádal u obce o povolení ke stavbě. Stav. komise dostavila se na jeho pozemek a starosta potvrdil mu na předloženém plánu, v němž však situace stavby vyznačena nebyla, že dle tohoto nástinu uděleno bylo dne 31. července 1915 povolení ke stavbě nové stodoly s kůlnou a obytného stavení. V roce 1915 postavil st-l jen stodolu a kolnu, další stavba byla mu válečnými událostmi znemožněna. Teprve v r. 1921 chystal se st-l provésti také další části projektované stavby a zažádal o nové stav. povolení. Při stav. komisi dne 14. dubna 1921 konané konstatováno, že zamýšlená novostavba sousedí s obecní cestou a zástupci obce prohlásili, že stavba tak, jak jest projektována, zužovala by tuto cestu obecní, a žádali, aby st-l se stavbou ustoupil zpět. Stav. čára tak, jak o ní zástupci obce žádali, vytýčena a vykolíkována. Ke konci protokolu jest sice poznamenáno, že stav. komise navrhuje, aby stav. povolení bylo uděleno za předpokladů a podmínek výše uvedených, avšak povolení takové resp. vyřízení žádosti shora uvedené st-li dáno nebylo a to ani tenkráte, když dodatečně protestoval proti stanovení nové stav. čáry. St-l pak postavil další část stavby tak, jak ji původně projektoval, bez ohledu na stav. čáru vytýčenou při stav. komisi ze 14. dubna 1921. Dne 13. ledna 1922 konána nová stav. komise, při níž st-l doznal, že nedržel se stav. čáry jemu dne 14. dubna 1921 vytýčené a prohlásil, že vzhledem k dané situaci se zavazuje, aby obecní cesta netrpěla vadou, že podél celého stavení převede kanál a mimo to dlážděný rigol ke svádění vody a žlaby pod okapem.
Na to vydala obecní rada výměr z 25. června 1922, v němž prohlásila, že st-l nedbal stav. čáry, jež mu byla vytýčena a vykolíkována, čímž zejména obecní cesta zúžena o 80 cm, a nařídila mu na základě § 20 stav. řádu rozbourání novostavby. K odvolání st-lovu zrušila osk usnesením z 24. září 1923 v odpor vzatý výměr a uložila st-li, aby do 4 neděl podél celého stavení a při cestě zřídil z cementových rour kanál a na jeho vrchní straně dlážděný rigol ke svádění vody a okap stavení opatřil plechovým žlabem a okapovými rourami. V důvodech tohoto usnesení uznala osk, že st-l provedl stavbu dle původního povolení a stav. úřadem dle 31. července 1915 schváleného stav. plánu ze 14. dubna 1921, a že nebylo prokázáno, že toto povolení pozbylo platnosti. Povolení bylo mu dáno ústně a nelze dnes prokázati, že nešetřil stav. čáry mu vyznačené, takže uložené zbourání stavby postrádá zákonného podkladu. Poněvadž však provedením stavby byla stížená komunikace po obecní cestě, uznala osk, aby st-l vykonal opatření shora uvedená.
Odvolání st-lovo, jímž bránil se uloženému zřízení kanálu, rigolu a okapových rour, žal. úřad nař. rozhodnutím zamítl, ježto odporuje podmínkám, jež splniti st-l se zavázal podle stav. protokolu z 13. ledna 1922.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss toto:
Žal. úřad potvrdil rozhodnutí osk, kterým byl demoliční rozkaz ob. úřadem stav. vydaný sice zrušen, současně však st-li uložena jistá zařízení v zájmu veř. komunikace. Rozhodnutí toto má dle své souvislosti s průběhem předchozích úředních jednání zřejmě ten smysl, že demolice jen proto není zapotřebí, že požadavkům veř. zájmů komunikačních učiní se zadost současně nařizovanou úpravou, zejména zřízením kanálu a rigolu. Stížnost proti tomu podstatně namítá, že tomuto příkazu stojí v cestě st-lovo právo nabyté z pravoplatného stav. povolení z 31. července 1915, které nelze dodatečně doplňovati novými podmínkami a příkazy v původním povolení neobsaženými, ježto konsensní řízení jest vydáním pravoplatného konsensu skončeno.
Ježto i žal. úřad shodně se st-lem vycházel z předpokladu, že st-l stavěl podle stav. povolení z r. 1915, a že z tohoto stav. povolení st-l nabyl práva pozemek svůj zastavěti tak, jak jej skutečně zastavěl, neměl nss příležitosti zabývati se otázkou, zdali toto stav. povolení, prokázané jedině schvalovací doložkou na plánku stavebním, st-li vskutku poskytlo právo zastavěti pozemek, zejména, zda nabyl z něho práva zříditi stavbu v oné čáře stav., ve které skutečně ji zřídil, třebaže schválený plán stav. neobsahuje situace, jež nejen dle §§ 31 a 32, nýbrž i dle § 104 stav. řádu náleží k nezbytným náležitostem plánu stav.; neboť nss jest povolán zkoumati rozhodnutí úřadů správních jen pokud jsou stížností k němu podanou brána v odpor.
Soud musil tedy vycházeti od nepopřeného předpokladu, že st-l stavěl podle stav. povolení, jemu v r. 1915 uděleného. Za tohoto předpokladu nelze však, než dáti za pravdu stížnosti, když namítá, že po právu není možno ukládati stavebníku dodatečně břemena, která v stav. konsensu obsažena nejsou, a to tím méně, ježto není positivního předpisu zákonného, podle něhož bylo by lze ukládati stavebníku povinnosti obsahu svrchu uvedeného mimo řízení konsensní.
Žal. úřad a s ním i strana zúčastněná domnívají se ovšem, že sporný příkaz založen jest na prohlášení st-lově z 13. ledna 1922, jímž tento výslovně se zavázal zařízení, o která jde, provésti. Než prohlášení toto neposkytuje spornému příkazu dostatečné opory, poněvadž st-l učinil je v nově zahájeném řízení konsensním, třebaže k němu st-l sám zavdal podnět. Nově zahájené řízení konsensní ba ani konsens nově udělený nejsou však samy o sobě s to, aby zbavily účinnosti stav. povolení z r. 1915, z něhož st-l právo stavěti odvozoval a podle něhož nesporně stavěl. Do tohoto stav. povolení však žádný příkaz v příčině zřízení kanálu a rigolu pojat nebyl. Nemá tedy příkaz tohoto obsahu zákonné opory, pročež bylo nař. rozhodnutí zrušiti pro nezákonnost, aniž bylo třeba zabývati se dalšími námitkami stížnosti formálního rázu.
Následkem tohoto zrušení nař. rozhodnutí bude věcí žal. úřadu, aby rozhodnutí osk zrušil, při čemž sluší míti na zřeteli, že vyloučením příkazu o zřízení kanálu a rigolu z rozhodnutí osk mění se podstatně právní situace obce, a bude tedy uvážiti, zdali není snad třeba poskytnouti obci novým rozhodnutím osk příležitost, aby proti bezpodmínečnému zrušení demoličního rozkazu chopila se prostředků opravných, jichž použití nepokládala snad s hlediska správy veř. statku za nutné, dokud instanční zrušení rozkazu demoličního spojeno bylo s příkazem o zřízení kanálu a rigolu, kterýžto příkaz ovšem, dle toho, co svrchu bylo vyloženo, nebylo lze uznati zákonným.

Citace:

č. 5892. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 313-315.