Č. 5912.

Honební právo (Čechy): I. Pronájem honitby, kterým tato na oko byla pronajata jednotlivci, ve skutečnosti však společnosti, je s hlediska § 16 hon. zák. česk. nezákonný. — II. Zda v konkrétním případě pronájem honitby jednotlivci byl učiněn na oko, je otázkou skutkovou.
(Nález ze dne 30. září 1926 č. 19491).
Věc: František Z. a spol. v S. (adv. Dr. Rudolf Traub z Čes. Brodu) proti zemskému správnímu výboru v Praze o pronájem společenstevní honitby.
Věc: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Hon. výbor v S. usnesl se dne 9. prosince 1924 jednomyslně propachtovati společenstevní honitbu na období 1925-1931 z volné ruky, a to Františku V. za roční pachtovné 200 Kč, při čemž pachtýř přejímá také škody způsobené zvěří. Námitky, které proti tomu podali dnešní st-lé, vytýkajíce, že honitba zadána příliš nízko, a žádajíce propachtování její veř. dražbou, byly v pořadí instančním nař. rozhodnutím zamítnuty.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nss uvážil:
Stížnost poukazuje na prohlášení, jež sub dto 10. prosince 1924 vydal nájemce František V. a kterým potvrzuje, že vezme do spolku 8 tam jmenovaných občanů, mezi nimi všechny členy hon. výboru, s určitými podmínkami, mimo jiné s tím, že všichni jmenovaní platiti budou nájemné, škody a jiné výlohy rukou společnou a nerozdílnou, a z prohlášení toho vyvozuje v podstatě nezákonnost nař. rozhodnutí v dvojím směru: jednak potud, že úmluva v prohlášení onom prý dokumentovaná činí pronájem z volné ruky neplatným, jednak, že při pronájmu honitby směrodatny byly nikoliv ohledy, které má na zřeteli zákon, nýbrž vlastní prospěch členů hon. výboru.
Nss neshledal tyto námitky důvodnými.
V prvním směru st-lé v adm. rekursu namítali, že ve skutečnosti honitba pronajata byla nikoli Františku V. samému, nýbrž společnosti 9 osob, což příčí se § 16 hon. zák. Na tuto námitku reaguje žal. úřad v nař. rozhodnutí poukazem na to, že podle nájemní smlouvy z 9. prosince 1924 nájemce honitby jest pouze František V. sám, nikoli také ostatní osoby v prohlášení uvedené, a prohlášení toto že není nežli pouhým vyzváním se strany nájemce, k němuž vyzvaní by teprve musili přistoupiti, aby vznikl stav odporující ustanovením § 16 hon. zák. Stížnost proti tomu dovozuje, že uvedené prohlášení nevylučuje možnost předběžné, byť i podmínečné smlouvy obsahu v prohlášení uvedeného, která činí smlouvu nájemní, uzavřenou s Františkem V. samotným jen na oko, neplatnou.
Stížnosti dlužno přisvědčiti potud, že by zásadu § 916 o. z. o. bylo možno vůči pronájmu honitby uplatňovati i před úřady honebními, když by šlo o takové náležitosti, které jsou normovány zákonem honebním, a o jichž zachování přísluší tudíž bdíti úřadům honebním. Bylo by tudíž pokládati s hlediska § 16 hon. zák. za nezákonný pronájem, kterým by honitba na oko zadána byla jednotlivé osobě fysické, ve skutečnosti však nějaké společnosti. Jde-li v konkrétním případě o pronájem jedné osobě pouze na oko, jest otázkou skutkovou, kterou proto nss může přezkoumávati jen v rámci § 6 zák. o ss. Žal. úřad ji v daném případě zodpověděl záporně, poněvadž »prohlášení Františka V. z 10. prosince 1924, tedy z doby po učiněném usnesení hon. výboru o pronájmu honitby, je pouhým jednostranným projevem jmenovaného nájemce, není prokázáno, že by osoby v něm jmenované na tuto nabídku jeho byly přistoupily, a není tu tedy ničeho, co by svědčilo tomu, že usnesením hon. výboru z 9. října 1924 honitba pronajata byla Františku V. jen na oko. Nss neshledal, že by tento úsudek odporoval obsahu zmíněného prohlášení. Ježto pak st-lé svoji námitku neopírali nežli právě o toto prohlášení, neměl žal. úřad příčiny konati v tom směru nějaká další šetření, a nelze v tom, že se omezil pouze na posouzení zmíněného prohlášení, shledávati neúplnost skutkové podstaty. Jaké motivy vedly však hon. výbor resp. jednotlivé členy k tomu, aby hlasovali pro zadání honitby právě Františku V., je podle zásady § 901 o. z. o. irelevantní a nemůže na platnost pronájmu aspoň se stanoviska § 16 hon. zák. míti vlivu. — — —
Druhý důvod nezákonnosti nař. rozhodnutí spatřuje stížnost v tom, že při pronájmu sporné honitby směrodatny byly nikoliv ohledy, které má na zřeteli zákon, nýbrž vlastní prospěch členů hon. výboru. Než stížnost, vytýkajíc, že hon. výbor dal se vésti ohledy jinými nežli které jsou rozhodny po zákonu, zapomíná, že předmětem zkoumání nss-u není usnesení hon. výboru, nýbrž rozhodnutí zsv-u, a že by mohla tedy s úspěchem před tímto soudem uplatňovati jen, že ža1. úřad při svém rozhodování dal se vésti jinými nežli zákonnými ohledy. Této námitky však stížnost nečiní, námitkou pak směřující proti usnesení hon. výboru nss z důvodu právě uvedeného nemohl se zabývati. — — —

Citace:

č. 5912. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 358-360.