Č. 6037.

Veřejní zaměstnanci. — Zemědělská rada: I. Úředníci zemědělské rady pro Čechy jsou úředníky zemskými. — II. Parifikace zaměstnanců samosprávných se zaměstnanci státními, nařízená § 3 zák. č. 495/1921 a § 19 zák. č. 394/1922 netýče se předpisů o služebním pořadí. — III. Podle čeho řídí se služební pořadí úředníků zemědělské rady?
(Nález ze dne 8. listopadu 1926 č. 22695.)
Věc: Ing. Otakar H. v Praze (adv. Dr. Arn. Straka z Prahy) proti zemědělské radě pro Čechy (odb. předn. Kar. Mandl) o služební pořadí.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Prováděje ustanovení § 3 zák. č. 495/1921 a § 19 zák. č. 394/1922 a opíraje se o souhlas zsv-u z 19. února 1925, usnesl se ústřední sbor rady zemědělské pro Čechy, v sezení, konaném dne 23. února 1925, aby služ. poměr st-lův jakožto vrch. stav. rady zemědělské rady byl se zpětnou účinností od 1. ledna 1923 upraven a aby mu byly přiznány hodnost a plat páté hodn. třídy, třetí stupnice platové, a určeno služ. pořadí v této hodn. třídě dnem 1. ledna 1916 s dodatkem, že, pokud toto služ. pořadí se nekryje s pořadím, ve kterém byl až dosud veden v úředním seznamu zaměstnanců, není tím dosavadnímu stavu zadáno, vyjímaje ovšem změny v pořadí nastalé podle zák. č. 462/1919 nebo následkem individuelních povýšení mimo pořadí. (Dekret z 27. února 1925.)
Obdobného dekretu dostalo se i ing. Janu R. s tím rozdílem, že mu bylo určeno služ. pořadí v V. hodn. třídě od 1. 1edna 1917.
Již před vydáním této úpravy žádal st-l podáním z 19. prosince 1924, řízeným na ústřední sbor zeměd. rady, za určení svého pořadí, uváděje: že »v dosavadních výkazech a seznamech byl řaděn za inž. Jana R., že má však za to, že to bylo neprávem ...« Vylíčiv průběh své a R-ovy služby u Zeměd. rady, potvrdil, že ve všech dřívějších stadiích bylo jeho i inž. Jana R. jmenování současné, že dosáhl o celý rok dříve (vzhledem k svému dřívějšímu nástupnímu termínu) páté hodn. třídy, a že konečně nějakým výslovným rozhodnutím ani v dekretu ani jiným způsobem mu služ. pořadí nikdy stanoveno nebylo a žádal, aby se tak stalo nyní a to tím způsobem, aby mu přiznáno bylo pořadí před inž. Janem R.
Ústřední sbor zeměd. rady učinil v sezení dne 23. února 1925 v příčině vzájemného pořadí zaměstnanců ústředního sboru toto usnesení: Pokud služ. pořadí určené zaměstnancům při provádění ustanovení § 3 zák. č. 495/1921 a § 19 zák. č. 394/1922 nekryje se s pořadím, ve kterém ten který zaměstnanec veden jest až dosud v úředním seznamu zaměstnanců, není tím dosavadnímu stavu zadáno, vyjímaje ovšem změny v pořadí nastalé podle zák. č. 462/1919 nebo následkem individuelních povýšení mimo pořadí; předsednictvo se zmocňuje k individuelnímu provedení tohoto usnesení. Provádějíc toto usnesení, nevyhovělo předsednictvo, slyševši komisi pro osobní věci úřednictva technického, žádosti, aby st-li bylo přiznáno služ. pořadí před vrch. stav. radou inž. Janem R., jelikož v úředním seznamu zaměstnanců jest veden za jmenovaným úředníkem a v tomto pořadí nenastala změna ani podle zák. č. 462/1919, ani individuelním povýšením mimo pořadí.«
Stížnost naříká usnesení ústředního sboru zeměd. rady z 23. února 1925, intimované st-li dekretem z 27. února 1925, a dále výnos předsednictva zeměd. rady z 23. dubna 1925 pro vadnost a nezákonnost.
O stížnosti uvážil nss toto: — — —
Stížnost namítá především, že stanovení pořadí, jak bylo provedeno nař. rozhodnutími, jest v rozporu se zákony z 21. prosince 1921 č. 495 a z 20. prosince 1922 č. 394 Sb., jež vztáhly na úředníky zemské také předpis § 37 služ. pragmatiky stát. zaměstnanců z r. 1914 o určení služ. pořadí, a hledí dovoditi, že dle zásad vyslovených v tomto předpisu přísluší st-li nárok na pořadí před inženýrem R.
Tu třeba uvážiti:
Podle zák. z 20. března 1891 č. 20 z. z. česk. jest Zemědělská rada pro Čechy ústavem zemským (§ 1). Jak ústřední sbor tak i oba odbory mají vlastní kancelář, jmenují její úředníky a vykonávají nad nimi moc disciplinární. Kanceláře ty jsou podřízeny předsedovi zeměd. rady, resp. předsedovi odboru (§§ 17 a 21). Náklad správní zapraví se z prostředků zemských a systemisace míst úřednických náleží sněmu (§ 37). Dle těchto předpisů jsou tedy úředníci Zeměd. rady úředníky země, jsou placeni z prostředků země a jejich místa byla systemisována sněmem zemským. Jest proto přisvědčiti názoru stížnosti, že se st-le jakožto úředníka technické kanceláře Zeměd. rady týkají předpisy § 3 zák. č. 495/1921 a § 19 zák. č. 394/1922.
Shora uvedená námitka stížnosti jest vybudována na základní myšlénce, že těmito právě cit. předpisy nastala úplná parifikace těchto zaměstnanců samosprávných korporací s obdobnými zaměstnanci státními a že tudíž právní poměry jejich třeba posuzovati dle norem platných pro státní zaměstnance a to především dle služ. pragmatiky č. 15 ř. z. z r. 1914. Stížnost dospívá k závěru, že sluší právní postavení st-lovo upraviti dle normy posléze uvedené i co do otázky služ. pořadí. Stížnost se mýlí.. Z citovaných předpisů nelze vyvoditi ničeho více, než-li že služ. požitky a právní nároky zaměstnanců tam uvedených autonomních korporací jest uvésti k 1. lednu 1922, resp. 1923 na míru práv a požitků obdobých zaměstnanců státních, což znamená jedině, že normy ty nařizují redukci právních nároků zaměstnanců autonomních na míru práv a nároků zaměstnanců státních, ponechávajíce jinak v platnosti normy pro zaměstnance autonomní dosud platné a neomezují ani do budoucna právo autonomních korporací upravovati samostatně právní postavení svých zaměstnanců v mezích shora vytčených. Tím padá shora vylíčené stanovisko stížnosti a závěr z něho čerpaný, že pro posouzení služ. pořadí st-lova jsou směrodatnými toliko předpisy služ. pragmatiky stát. zaměstnanců a to § 37.
Ani obdoby tohoto § 37 nemůže se stížnost dovolávati, ježto obdoba jest vyloučena tam, kde dotyčný právní poměr jest normativně regulován. A tomu je tak v daném případě, jak dále bude vyloženo. Za tohoto stavu netřeba se více zabývati dalšími vývody stížnosti, opírajícími se o tento nesprávný závěr.
Zeměd. rada jakožto korporace autonomní, nejsouc vázána ani předpisem § 37 služ. pragm. ani jinou normou k tomu, aby vůbec upravila služ. pořadí svých zaměstnanců, respektive aby je upravila dle určitých zásad, má nepochybně na vůli, zda a jak otázku tu upraví. Po této stránce jest usnesení ústř. sboru Zeměd. rady z 23. února 1925 první normativní úpravou a sice toho obsahu, že pro služ. pořadí úředníků Zeměd. rady jest rozhodným ono pořadí, v němž ten který zaměstnanec jest veden v úředním seznamu zaměstnanců Zeměd. rady.
Že existuje takovýto úřední seznam a že v něm jest veden st-l za ing. Janem R., st-l sám připouští. — — — —Stížnost míní však, že seznam takový, jenž nebyl st-li nikdy intimován, takže nemohl jím býti naříkán, nemůže míti účinku pravotvorného.
K tomu třeba poznamenati, že dle hořeních úvah přísluší žal. úřadu právo, aby při stanovení zásad pro služ. pořadí svých zaměstnanců postupoval dle volné své úvahy a to právě proto, že v tom směru nebyl nijak omezen ani nějakou normou, ani nějakou dřívější pravoplatnou a závaznou úpravou; mohl tedy i zmíněný úřední seznam bez ohledu na jeho provenienci a právní povahu položiti za podklad pro úpravu služ. pořadí zaměstnanců a není proto nezákonností, když tak učinil. — —
Nss ani neshledal, že postup žal. úřadu trpí podstatnými vadami. V tom směru vytýká stížnost, že nař. výnos ze 27. února 1925 obsahuje v sobě odpor, jímž prý je stižen i výnos ze dne 23. dubna 1925, který není než parafrasí výnosu prvého, ježto přiznává st-li pořadí v V. hodn. třídě dnem 1. ledna 1916, kdežto obdobný výnos přiznává ing. J. R-ovi pořadí v téže hodn. třídě dnem 1. ledna 1917, tedy pořadí pozdější. Dle konečného odstavce výnosu rozhoduje však pořadí dle úředního seznamu, tedy ing. R. řadí před st-lem. Tato dvě ustanovení nelze dle náhledu stížnosti uvésti v soulad.
Určení pořadí od určitého dne nemá ovšem smyslu tam, kde den tento neurčuje zároveň vzájemné pořadí zaměstnanců. V takovémto případě jest uvedené datum pro určení vzájemného pořadí bez významu. Tak tomu jest i v daném případe, kde nař. výnosy samy tomuto datu odnímají rozhodující význam pro vzájemné pořadí jinak určené, klausulí: »Pokud služ. pořadí shora uvedené (t. j. od 1. ledna 1916) nekryje se s pořadím, ve kterém Jste veden až dosud v úředním seznamu zaměstnanců, není tím dosavadnímu stavu zadáno.« Nelze proto mluviti o vnitřním rozporu nař. rozh., jenž by je činil nesrozumitelnými a tudíž podstatně vadnými, ježto zmíněný dodatek nenechává vzejíti pochybnosti o pravém smyslu rozhodnutí, t. j. o tom, že nikoli uvedené datum, nýbrž řazení v úředním seznamu určuje vzájemné pořadí.
Tím padá i námitka nezákonnosti nař. rozhodnutí, vybudovaná na názoru, že pořadí určené st-li dnem 1. ledna 1916 a ing. R-ovi dnem 1. ledna 1917 má pro stanovení vzájemného pořadí rozhodný význam.

Citace:

č. 6037. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 573-575.