Č. 6149.

Úrazové pojišťování. — Zemědělství. — Administrativní řízení (Slovensko): * §em 6 zák. čl. XX : 1901 stran 15denní odvolací lhůty nebylo derogováno předpisu § 29 zák. čl. XVI : 1900 v příčině odvolací lhůty proti výrokům ústřední správy Slovenské pokladnice pro zemědělské dělníky, případně jejích místních výborů.
(Nález ze dne 13. prosince 1926 č. 19700).
Věc: Firma .... v T. proti ministerstvu zemědělství, exposituře pro Slovensko stran lhůty k podání opravného prostředku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Ústřední správa Slov. pokladnice pro zeměd. dělníky v Bratislavě odmítla rozhodnutím z 26. června 1922 vyplatiti úrazovou rentu dělníku Michalu D-ovi, stiženému úrazem při polní práci na statku stěžující si firmy, a to z důvodu, že zaměstnavatel pojistné povinnosti podle § 5 zák. čl. VIII : 1912 nevyhověl, a že tedy v důsledku toho je zodpověděn podle § 24 zák. čl. XIV : 1902 za veškerou materielní škodu vůči dělníku úrazem postiženému. K rozhodnutí tomu bylo připojeno právní poučení, že možno se odvolati podle § 29 zák čl. XVI : 1900 v osmi dnech k min. zeměd. prostřednictvím Ústřední správy pokladnice.
Rozhodnutí bylo doručeno stěžující si firmě dne 12. července 1922, načež tato podala odvolání, datované dnem 22. července a podané dne 27. července 1922.
Ústřední správa Slov. pokladnice pro zeměd. dělníky rozhodnutím ze 13. října 1923 zamítla toto odvolání jako opožděné. K dalšímu rekursu žal. úřad nař. výnosem potvrdil rozhodnutí ústřední správy pokladnice z důvodů, že pro odvolání do výroků Ústřední správy jest stanovena lhůta v § 29 zák. čl. XVI : 1900. Tato lhůta nebyla pozměněna ustanovením § 6 zák. čl. XX : 1901, neboť tento zák. článek se vztahuje jen na záležitosti administrativní, které spadají do kompetence adm. úřadů a neobsahuje žádného ustanovení, z něhož by bylo lze souditi, že jím zrušen byl i předpis § 29 zák. čl. XVI : 1900.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss takto:
Jádrem sporu je toliko otázka právní, zda §em 6 zák. čl. XX : 1901, stanovícím odvolací resp. rekursní lhůtu ve věcech správních všeobecně na 15 dnů, bylo či nebylo derogováno předpisu § 29 zák. čl. XVI : 1900, dle něhož ve věcech pojištění zeměd. dělníků stanovena byla odvolací lhůta proti výrokům místních výborů případně Ústřední správy Slov. pokladnice na osm dnů.
Po názoru nss-u dáti jest na otázku tu odpověď zápornou, neboť když i zák. čl. XX : 1901 dle svého nadpisu jedná »o zjednodušení správního řízení«, vychází z celé konstrukce zákona toho, zejména z doslovu §§ 3, 5, 7—10 části první, jednajících o právních prostředcích a z § 31 části V (o provedení zákona), že zákonodárce měl při tom na mysli řízení před vrchnostmi či úřady správními, a že tudíž oněch předpisů použíti jest jen tehdy, když jde nejen o správní věc, nýbrž o správní věc před vrchností či úřadem.
Dle toho odpověď na svrchu položenou otázku závisí na tom, zda i Slov. pokladnice pro zeměd. dělníky v Bratislavě má či nemá charakter správního úřadu.
Po rozumu nařízení min. pro Slov. z 23. srpna 1919 č. 6878 pres (Ú. N. č. 137/19) nastoupila tato Pokladnice na místo »Krajinské pokladnice pro hospodářské dělníky, se sídlem v Budapešti«, zřízené v základě zák. článků XVI : 1900, XIV : 1902, XIX : 1907, VIII : 1912 a XX : 1913, z nichž, pokud jde o právní povahu tohoto útvaru, rozhodným jest zák. čl. XVI : 1900, zejména jeho § 1 a 24 a násl. Leč tyto předpisy připouštějí v tomto směru toliko jeden závěr, že totiž tato Pokladnice jest právnickou osobou a to zájmovým sdružením pojištěných dělníků a jejich službodárců, případně i osob třetích (zakládající členové). Na této povaze nemění nic okolnost, že dotčená Pokladnice organisována je pod záštitou, dohledem a kontrolou státní správy (min. zeměd.), že státní správa přispívá k nákladům spojeným s plněním úkolů oné pokladnice, a že přikázány jsou jí i úkoly spadající v obor veř. správy, neboť tím ještě nemění se ve správní vrchnost či úřad, jak je má na mysli zák. čl. XX : 1901.
Není-li však Pokladnice správním úřadem, nevztahují se předpisy cit. zák. čl. XX : 1901 o zjednodušení správního řízení na úkony touto Pokladnicí předsevzaté, případně na řízení ve věcech spadajících do oboru její působnosti, a tudíž ani § 6, stanovící všeobecnou lhůtu 15 dnů k správním prostředkům v řízení správním připuštěným.
Správnost tohoto závěru nalézá však, alespoň nepřímo, oporu i v materiáliích k tomuto zákonnému článku. Z vládních motivů je totiž patrno, že bylo při tomto zákonu přihlíženo již i k předpisům zák. článku XVI : 1900, jehož jest se v motivech výslovně dovoláváno, a že tudíž pomýšleno bylo při tom již i na vliv, jejž zák. článek XX : 1901 bude míti na dotčenou normu. Při tom však poukázáno bylo (viz motivy k §§ 6 a 13), k tomuto zák. článku toliko pokud jde o přestupky, tedy o řízení policejně trestní, přikázané po rozumu § 40 téhož zákona, resp. § 72 zák. čl. II : 1898 nikoli orgánům Pokladnice, případně jejím místním výborům, nýbrž výhradně správním úřadům tam uvedeným. Naproti tomu v podrobném přehledu, který v motivech přichází bezprostředně po onom odkazu k zák. čl. XVI : 1900 stran policejně trestních věcí, a v němž seřazeny jsou odvolací lhůty dříve platné různého časového rozpětí, na důkaz naléhavé potřeby jejich unifikace a tím i zjednodušení správního řízení, lhůty v § 29 zák. čl. XVI : 1900 stanovené v kategorii osmidenních lhůt odvolacích již uvedeny nejsou, z čehož logicky bylo by souditi, že zákonodárce k těmto lhůtám nehleděl jako ke lhůtám řízení správního, jež novou úpravou zákonným článkem XX : 1901 zamýšlenou měly býti zasaženy.
Po názoru nss-u nebylo tedy §em 6 zák. čl. XX : 1901 stran 15denní odvolací lhůty derogováno předpisu § 29 zák. čl. XVI : 1900 v příčině odvolací lhůty proti výrokům Ústřední správy Slov. Pokladnice pro zeměd. dělníky, případně jejích místních výborů. Platí tudíž lhůta ta i nadále, a neodporuje proto zákonu, když žal. úřad odmítl st-lovo odvolání, nesporně teprve po uplynutí oné lhůty podané, jako opožděné.

Citace:

č. 6149. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 778-780.