Č. 5978.

Technikové soukromí: * I. O skutkové podstatě disciplinárního přestupku »porušení vážnosti stavu« podle § 19 lit. b) zák. č. 185/1920 o inženýrské komoře.
Řízení před nss-em: II. K výkladu § 7 zák. o ss.
(Nález ze dne 20. října 1926 č. 20691.)
Prejudikatura: Boh. 3608 adm.
Věc: Ing. Jaroslav H. v N. proti zemské správě politické v Praze o disciplinární nález inženýrské komory.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: Na základě nál. nss-u Boh. 3608 adm. vydala zsp v Praze nové nyní nař. rozhodnutí, jímž opět nebylo vyhověno odvolání st-lovu z nálezu prac. sekce představenstva inženýrské komory, uvedeného v cit. nál. Boh. 3608.
O stížnosti té uvažoval nss takto:
Stížnost vznáší především námitku věci rozsouzené, uvádějíc, že rozhodnutím nss-u o prvé stížnosti vyneseným byla věc již pravoplatně rozhodnuta. Námitku tuto nebylo lze uznati důvodnou.
Podle § 7 zák. o ss je správní úřad, jehož rozhodnutí nebo opatření bylo nss-em pro nezákonnost zrušeno, povinen učiniti další opatření, při němž jest vázán právním názorem, ze kterého nss ve svém rozhodnutí vycházel. Následkem zrušení rozhodnutí zsp-é, která rozhodla jako odvolací stolice dle § 24 zák. čís. 185/1920, byla tedy zsp povinna o odvolání z disc. nálezu pracovní sekce inženýrské komory nově rozhodnouti, a byla při tom vázána právním náhledem nss-u. Srovnává se tudíž se zákonem, rozhodl-li žal. úřad o odvolání st-lově znovu.
Ve svém cit. nálezu vycházel nss z právního názoru, že nešetřen minimálního tarifu honorářového vydaného inženýrskou komorou, nelze uznati za zanedbání členské povinnosti ke komoře, že však může v něm spočívati porušení vážnosti stavu, přistupují-li relevantní okolnosti další, zejména okolnosti, které nešetření tarifu kvalifikují jako nekalou soutěž. Tím bylo vysloveno jednak, že čin st-li za vinu kladený nelze kvalifikovati jako přestupek uvedený v § 19 a) zák. čís. 185/1920 (zanedbání členské povinnosti ke komoře), jednak že ke skutkové povaze přestupku § 19 b) (porušení vážnosti stavu) nestačí pouhé nezachování tarifu samo o sobě, nýbrž že by k tomu musily přistoupiti ještě momenty další, zejména takové, které by jednání st-lovo kvalifikovaly jako nekalou soutěž.
Žal. úřad v nař. rozhodnutí ovšem vyslovil zcela všeobecně, že odvolání st-lovu nevyhovuje, což dle slovného znění enunciátu bylo by lze považovati za zamítnutí odvolání in toto a za potvrzení disc. nálezu v celém jeho obsahu, tedy i pokud st-l byl uznán vinným přestupkem v § 19 a) cit. zák. uvedeným, i pokud byl uznán vinným přestupkem § 19 b). Žal. úřad uvedl však v důvodech svého rozhodnutí výslovně, že st-l »porušil vážnost stavu« — kdežto o zanedbání povinnosti ke komoře již se nezmiňuje. Ježto pak obsah rozhodnutí úřadů správních sluší vykládati podle celého jejich obsahu a nikoliv pouze podle znění enunciátu, nelze pochybovati, že nař. rozhodnutím byl potvrzen výrok I. stolice, pokud jde o odsouzení pro přestupek dle § 19 b) cit. zák., že však, pokud jde o přestupek dle § 19 a) byl nález I. stolice změněn a st-l v tomto směru viny sproštěn, a že tedy v tomto bodu je nař. rozhodnutí v souhlasu s právním náhledem v nálezu nss-u vysloveným.
Pokud jde o odsouzení st-le pro přestupek uvedený v § 19 b) cit. zák. (porušení vážnosti stavu) vycházel nss ve svém nálezu z právního náhledu, že skutková podstata tohoto přestupku není dána nešetřením komorního tarifu o sobě, nýbrž že by musily k tomu přistoupiti ještě jiné další momenty, které by nezachování komorního tarifu vtiskly charakter nekalé soutěže.
Žal. úřad sice v důvodech svého rozhodnutí uvedl, že »uvážil okolnosti, za kterých st-l slevil čtvrtinu se sazby«, opomenul však uvésti, které jsou to skutkové okolnosti, jež v okruh svých úvah pojal. Již proto trpí nař. rozhodnutí podstatnou vadou procesní, neboť skutková podstata jeho je tak neúplná, že nss neměl možnosti zákonnost nař. rozhodnutí přezkoumati.
Žal. úřad opomenul však zabývati se obranou st-lem již v odvolání přednesenou, že totiž sleva 50 K za 1 ha vyměřené půdy byla náhradou za přípravné práce, jež stpú sám provedl a jež přišly st-li k dobru; dále že prohlášením stpú-u ústy vrchního rady N. byla odměna už z předu limitována tím, že za vyšší cenu práce, o něž šlo, vůbec zadány nebudou. I toto opomenutí působí podstatnou vadu řízení, neboť okolnosti, které st-l na svou obranu uvedl, nejsou tak bezvýznamné, že by nemohly míti vliv na posouzení otázky, zdali jednání st-lovo lze kvalifikovati jako nekalou soutěž, a byl tedy žal. úřad povinen k této obraně st-lově zaujmouti stanovisko, nehledě ani k tomu, že je požadavkem správného řízení, aby se odsouzenému dostalo aspoň odpovědi na námitky, které na svou obranu přednesl.

Citace:

č. 5978. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 469-471.