Č. 6137.

Úrazové pojištění: K praxi zařazování podniků do nebezpečenských tříd a procent.
(Nález ze dne 10. prosince 1926 č. 25460).
Věc: Firma B. v Ch. (adv. Dr. Bedř. Flanderka z Prahy) proti ministerstvu sociální péče (za zúčastněnou Úrazovou pojišťovnu dělnickou pro Čechy m. taj. Dr. Václav Mazánek) o úrazové pojištění.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Dopisem z 5. ledna 1920 oznámila stěžující si firma Úrazové pojišťovně dělnické pro Čechy v P., že koupila trhárnu od firmy A. J. P. pouze proto, aby zařídila třídění hadrů pro svoje účely, a uvedla, že třídění hadrů není vedlejším podnikem trhárny, nýbrž jest podnikem hlavním a trhárna pouze podnikem vedlejším, a žádala proto o nové zařadění podniku. Na základě těchto udání a v souhlase se živn. inspektorátem vyslovila pak Úraz. pojišťovna děln. výměrem z 23. května 1921, že zařadila podnik stěžující si firmy, označivši jej jako trhárnu, třídění hadrů, tovární truhlárnu, převzatý od fy A. J. P., ve smyslu zákonů o úraz. pojištění dělníků a to od 1. října 1920, ponechávajíc jej pod dotyčným kat. číslem v kat. ustanoveným, podle § 5 nař. min. vnitra ze 6. července 1914 č. 143 ř. z. do nebezpečenské třídy VIII. a nebezpečenského procenta 28.
Odporu stěžující si firmy proti tomuto rozhodnutí podanému zsp v Praze nevyhověla, »poněvadž podnik, o nějž jde, zařaděn byl dle § 5 cit. min. nař., t. j. pro třídiče zvolena nebezp. třída A, procento 2, pro dělníky u strojů a na dvoře vzhledem k dopravním pracem zvoleno střední procento třídy XII., t. j. 87, takže dle formule § 7 v odst. II. cit. min. nař. uvedené, vyšlo nebezp. procento 28 (při stavu 28 třídičů a 12 výpom. dělníků) a nebyly zjištěny žádné okolnosti, jež by vedly k úsudku, že zvolená nebezp. procenta neodpovídají podnikovým poměrům. Při vřadění tom byl vzat zřetel na to, že se v trhárně nepracuje. Nebylo tudíž zjištěno během řízení nic, co by se dotklo správnosti podkladu, na němž v odpor vzatý výměr spočívá. K změnám v počtu a kategorii zaměstnaného dělnictva, teprve po vydání výměru nastavším, nelze v tomto řízení přihlížeti, při čemž se poukazuje na ustanovení §§ 19 a 20 úraz. zák.«
Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. soc. péče odvolání stěžující si firmy z důvodů rozhodnutí v odpor vzatého, poukázavši v příčině případného nového zařadění podniku podmíněného nastavší změnou v předmětu podniku, neb ve způsobu provozování, na § 19 případně § 20 úraz. zák.
O stížnosti nss uvážil: — — —
Stížnost v podstatě namítá, že zařazení podniku nemělo se státi dle § 5, nýbrž dle § 3 nař. č. 143 ř. z. z r. 1914 vzhledem k tomu, že podnik, o nějž jde, skládá se ze dvou dílčích závodů: z třídírny hadrů a ze skladiště hadrů, a spatřuje vadu řízení v tom, že po této stránce rozhodující okolnosti nebyly úřadem vyšetřeny. Námitku tohoto obsahu uplatňovala stěžující si firma již průběhem správního řízení, v odvolání podaném na žal. úřad. Žal. úřad však, potvrdiv rozhodnutí první stolice, postavil své rozhodnutí na tentýž právní i skutkový základ, na němž bylo založeno rozhodnutí zsp-é, z čehož jest patrno, že námitku tu za důvodnou neuznal.
Přihlíží-li se k důvodům rozhodnutí zsp-é ve spojení s obsahem zprávy živn. inspektorátu z 10. května 1921, o nějž se patrně zsp opírala, vysvitne zcela zřetelně, které momenty přiměly žal. úřad k tomu, aby nepostupoval podle § 3 cit. nař. č. 143/14. Cit. zpráva živn. inspektorátu poukazuje výslovně k tomu, že pro třídění hadrů a odpadků není v min. nař. č. 143/1914 titulu, a odporučuje proto zařadění »smíšené« v ten způsob, aby pro třídičky volena byla nebezp. tř. A s procentem 2 a pro dělníky v trhárně a nádvorní dělníky střední procento nebezp. třídy XII. Obsah této zprávy byl převzat do důvodů cit. rozhodnutí zsp-é, jež tedy patrně se postavila na právní stanovisko, že dovolaného § 3 použíti nelze již proto, že pro třídírnu hadrů ve schématu přiloženém k min. nař. č. 143/1914 titulu není. Po této stránce jest pak právní názor úřadu ve shodě s cit. min. nařízením. Neboť § 3 může býti použito, jak ostatně stížnost sama doznává, pouze pro podniky složené ze dvou nebo několika dílčích závodů zřetelně od sebe rozeznatelných, které nemohou býti zařaděny jako celek, nýbrž toliko podle svých dílčích závodů, čili jestliže v roztřídění nebezp. tříd není vhodného titulu pro celek, nýbrž jen pro ony dílčí závody. Není-li tohoto předpokladu, nelze ustanovení § 3 použíti. V daném případě však »třídírny hadrů« v roztřídění nebezp. tříd zvláštního titulu nemají.
Pokud pak jde o zařadění podniku do nebezp. třídy VII. a nebezp. procenta 28, podává se ze znění cit. rozhodnutí, že úřad tento dospěl k němu, použiv předpisu § 4 a 7 min. nař. č. 143/1914, jenž pojednává o zařadění podniků smíšených, v ten způsob, že stanovil pro třídění hadrů nebezp. třídu A a procento 2, pro dělníky u strojů a na dvoře pak nebezp. třídu XII. se středním procentem.
Proti volbě nebezp. třídy A ohledně třídění hadrů stížnost ničeho nenamítá, obracejíc se jen proti stanovení nebezp. procenta 2 a namítajíc, že mělo býti voleno nebezp. procento 1. Procento 2 v nebezp. třídě A jest procentem středním. Nižší sazby nežli prostřední jest však podle § 6 odst. 1 cit. min. nař. stanoviti tenkráte, když podle způsobu podniku, o jehož kvalifikaci jde, proti obyčejnému úrazovému nebezpečenství jest tu nebezpečenství menší. Volba středního nebezpeč. procenta 2 poukazuje k tomu, že úřad nenalezl momentů, které by snížení nebezpeč. proc. středního odůvodňovaly, a rozhodnutí zsp-é také konstatuje, že nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by vedly k úsudku, že zvolená nebezp. procenta neodpovídají podnikovým poměrům. Aby mohla s úspěchem uplatňovati nárok na snížení uvedeného procenta nebezpeč., byla by musila st-lka již v řízení poukázati na takové momenty, které by byly dokladem toho, že jest tu proti obyčejnému nebezpečenství úrazovému nebezpečenství menší. Takovýchto momentů však st-lka v řízení neuvedla, omezivši se v odvolání na poukaz k tomu, že třídiči hadrů nejsou spojeni se stroji, tedy na moment, ke kterému již bylo přihlíženo při volbě nebezpeč. třídy A. Nelze tedy shledati správným stanovisko stížnosti, jež se obrací proti stanovení středního procenta, a nelze shledati, že by postup úřadu byl po této stránce vadným.
Jinak tomu však jest, pokud jde o volbu nebezpeč. třídy XII. a nebezpeč. procenta 87. Do této třídy a tohoto procenta zařaděni byli podle znění cit. rozhodnutí zsp-é dělníci u strojů a na dvoře, »vzhledem k dopravním pracím«. Dikce tato jest převzata ze zprávy živn. inspektorátu z 10. května 1921, která však způsobu prací, pro něž bylo střední procento nebezpeč. třídy XII. navrženo, blíže se nedotýká a z níž není patrno, jakým způsobem byli tito dělníci v rozhodnou dobu zaměstnáni, nebo o jaký druh práce jde. Proti zařadění dělníků těch do uvedené nebezpeč. třídy namítala však st-lka v odvolání, že doprava děje se jen manuelně, že st-lka nemá ani aut ani jiných vozidel a že odvážení zboží děje se speditérem, a vzhledem k tomu uplatňovala nárok, aby tato součástka podniku zařaděna byla do nebezpeč. třídy VI., jako podnik vřaděný ve schématu do skupiny II. a) pod titulem 36. K těmto vývodům odvolání, jimiž se st-lka obracela proti volbě nebezpeč. třídy XII., nezaujal však úřad žádného stanoviska, ztížil tak straně účelnou obranu a nss-u znemožnil přezkoumati zákonitost nař. rozhodnutí. Pro tuto podstatnou vadu řízení bylo nař. rozhodnutí zrušiti dle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 6137. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 750-753.