Č. 5792.

Samospráva obecní. — Řízení před nss-em: Může si
starosta obce jménem svým jako starosta stěžovati k nss-u do rozhodnutí, které bylo ve věci obce vydáno »obecnímu starostovi«?
(Nález ze dne 17. června 1926 č. 12.686).
Věc: Dr. Arnošt W., starosta obce T. proti ministerstvu vnitra stran odstranění ozdob na budově městských lázní.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Nař. rozhodnutím potvrzen byl v cestě instanční výměr osp-é v T. z 12. března 1924, adresovaný »starostovi města v T.«, jímž v základě § 26 zák. na ochranu republiky z 19. března 1923 č. 50 Sb.
bylo nařízeno, aby dvouhlaví rakouští orli, vytesaní na rozích budovy měst. lázní jako památka ve smyslu cit. předpisu nedovolená, byli odstraněni.
O podané stížnosti nss uvážil:
Výměr osp-é, který zavdal podnět k dnešnímu sporu, jest adresován »starostovi města v Ť.«; příkaz v něm vyslovený stylisován docela všeobecně (»nařizuje se, aby«) aniž by označoval destinatáře, proti němuž
je namířen. Poněvadž v adrese není uvedeno jméno starosty, je na snadě výklad, že výměr není adresován osobě dnešního st-le, nýbrž starostovi obce jako orgánu a representantu obce, a že tedv destinatářem příkazu v něm obsaženého jest obec T. Takto byl výměr také pojat, neboť odvolání ddto 27. března 1924 na zsp-ou je podáno nikoli dnešním st-lem vlastním jménem, nýbrž na základě usnesení měst. rady z 20.
března 1924 měst. radou, namítá se v něm, že obec nebyla před vydáním výměru slyšena, uznává se dále výslovně, že příkaz byl dán městské obci a obec se proti postupu ohrazuje. Výměr osp-é z 2. listopadu 1924, kterým se intimuje rozhodnutí z 27. října 1924, je adresován
opětně »starostovi města v T.« bez udání jména starosty, v kontextu uvádí se pa.K výslovně: »Zdejším výměrem z 12. března t. r bylo měst. obci .... nařízeno .... Odvolání z tohoto výměru měst. obcí podanému zsp nevyhověla. V rekursu podaném do rozhodnutí II. stolice
vystupuje sice jako rekurent v kontextu »podepsaný starosta«; poněvadž však neuvádí se svým jménem, a poněvadž rekurs je dále podepsán nikoli dnešním st-lem osobně, nýbrž náměstkem starosty, aniž by tento
vystupoval jako zmocněnec dnešního st-le, nelze svrchu uvedenému označení rekurenta rozuměti jinak, nežli že formálně rekurentem je nikoli dnešní st-l osobně vlastním jménem, nýbrž starosta obce zase jen jako orgán a representant obce a tedy — poněvadž orgán obce jako
takový pro nedostatek právní subjektivity nemůže býti stranou — vlastně obec sama zastoupená svým zákonným representantem. Naříkané rozhodnutí konečně docela jasně staví se na stanovisko, že destinatářem nař. příkazu, tedy subjektem, jemuž se oním příkazem ukládá povinnost, jest obec sama a nikoli dnešní st-l osobně; neboť zamítá rekursní námitku, že nař. příkaz nebyl adresován ob. zastupitelstvu,
nýbrž starostovi obce, nikoli proto, že tento adresát je z příkazu osobně zaváván a tedy osobně stranou, nýbrž proto, že starosta obce je podle § 55 ob. zříz. onou osobou, která na venek zastupuje obec, a tedy podle toho povolaným adresátem příkazu, i kdyžby se připustilo, že není oprávněn bez součinnosti jiného obecního orgánu jej provésti.
Z uvedeného patrno, že subjektem, jemuž příkaz nař. rozhodnutím potvrzený ukládá povinnost odstraniti sporný emblém, není st-l osobně, nýbrž obec T. a že také souhlasně s tím proti výměru první stolice i proti
rozhodnutí druhé instance odvolala se obec a nikoli dnešní st-l svým jménem.
Stížnost k tomuto soudu podává »starosta Dr. Arnošt W.«, cítě se dotčen nař. rozhodnutím ve svých právech, poněvadž se mu jím ukládá něco, k čemu po zákonu není ani oprávněn ani povinen.
Shora bylo však dolíčeno, že ani příkaz prvé stolice, ani nař. rozhodnutí — třebas byly adresovány starostovi obce jako orgánu a reprerentantu obce — st-l i osobně žádných povinnosti neuložily, a že také st-l svým jménem v adm. řízení jako strana nevystupoval; není tedy st-l
podle §§ 2 a 5 zák. o ss svým jménem ke stížnosti na tento soud
oprávněn. Jako pouhý orgán obce na ochranu nějakých práv tomuto orgánu příslušejících nemůže vůbec před tímto soudem vystupovati, poněvadž orgán nemaje právní osobnosti, již pojmově nemůže tvrditi
porušení svých subj. práv (§ 2 zák. o ss).
Posléze nelze pak přijati stížnost obce, kterou st-l podává jen v zastoupení obce jako její starosta, poněvadž nehledě k tomu, že st-l netvrdí porušení práv obce, nýbrž porušení práv vlastních — není vykázáno, že měst. rada jako orgán k tomu dle § 7 zák. ze 7. února 1919 č. 76 Sb. příslušný o podání stížnosti se usnesla.

Citace:

č. 5792. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 125-127.