Č. 6079.

Školství. — Administrativní řízení: I. * Obec místní má postavení strany v řízení administrativním, pokud jde o věcný náklad na obecné školství a úhradu jeho, tedy také pokud jde o zřízení nové školy v jedné z obcí dosud přiškolených. — II. O zřízení školy z pohodlí viz věty při Boh. 2298 adm. — III. školu z pohodlí lze zříditi i za platnosti zákona č. 286/1924. — IV. Kdy není podstatnou vadou řízení, když rekursní úřad ve svém rozhodnutí nereaguje na vývody rekursu?
(Nález ze dne 18. listopadu 1926 č. 23574).
Prejudikatura: Boh. 2298, 2313, 3988 adm. a j.
Věc: Obec H. a N. a místní školní rada v N. proti min. školství a nár. osvěty o rekursní legitimaci a vyškolení.
Výrok: Stížnost místní školní rady v N. zamítá se jako bezdůvodná; ke stížnosti obecních zastupitelstev v N. a v H. zrušuje se nař. rozhodnutí pro nezákonnost, pokud jím zamítnuta byla odvolání těchto obcí pro nedostatek legitimace.
Důvody: V N. jest trojtřídní škola obecná, ke které byly přiškoleny obec N. s osadou Z., obec H. a obec P. s osadou D. Ob. zastupitel. v P. podalo 27. srpna 1923 žádost za vyškolení ze školní obce N-ské a za zřízení samostatné školy v P. Po konaném šetření povolila zšr v Praze rozhodnutím z 27. srpna 1924, smluvivši se se zsv-em, v zásadě, aby celá politická obec P. se vyškolila ze školní obce n-ské a aby se pro novou školní obec P. zřídila samostatná jednotřídní škola obecná v P. — — —
Odvolání, která z tohoto rozhodnutí podala ob. zastupitelstva v N. a v H. jakož i mšr v N. byla nař. rozhodnutím zamítnuta, a to odvolání obou ob. zastupitelstev pro nedostatek legitimace a odvolání mšr-y z důvodů rozhodnutí zšr-y. O stížnostech uvážil nss takto:
I. Odvolání zmíněných dvou obcí místních zamítl (vlastně odmítl) žal. úřad pro nedostatek legitimace. Stížnost tento výrok potírá jako nezákonný tvrzením, že místní obce byly k rekursu legitimovány, poněvadž zřízením školy v P. se zvyšují konkurenční břemena těchto obcí na školu v N.
Nss shledal stížnost obou místních obcí důvodnou.
Rekursni legitimace, t. j. právo použíti opravných prostředků přísluší — jak nss opětně vyslovil na př. v nál. Boh. 2313 adm. — tomu, jehož právo bylo rozhodnutím nebo opatřením úřadu správního dotčeno anebo jemuž zákon buď výslovným ustanovením nebo podle svého zřejmého úmyslu právo strany propůjčil.
Stran postavení místních obcí v řízení ve věcech národního školství jest pak uvážiti toto:
»K spravování záležitostí vychovatelských, též škol obecných .... a k dohlížení k nim« .... zřídil ovšem již zákon z 25. května 1868 č. 48 ř. z. ... pro každou školní obec míst. radu škol., jejímiž členy za dřívější organisace byli podle §§ 1, 2 a 5 česk. zák. o dozoru ke školám z 24. února 1873 č. 17 z. z. též zastupitelé obce; dále ustanovil také § 2, odst. 2 česk. zák. o úhradě nákladu na školy národní z 24. února 1873 č. 16 z. z., že »práce školní obce vznikající opatřováním věcného nákladu na školy obstarává mšr.« K zákonnému zastupování školy a školní obce byla tedy — jak nss již opětně na př. v nál. Boh. 3988 adm. vyslovil — podle dřívějších zákonů povolána — nehledě na případy měst tvořících zvláštní okres školní — jedině mšr a nikoliv zastupitelské orgány obcí místních. Toto zásadní postavení mšr-y nedoznalo změny ani novými předpisy, zejména ani zák. z 9. dubna 1920 č. 292 Sb. a vl. nař. z 6. listopadu 1920 č. 605 Sb. (srovnej §§ 17, 18, 21, 25 a 37 zák. a §§ 2 a 10 nař., jakož i cit. nález Boh. 3988 adm.). Naproti tomu ustanovil však již § 62 říš. zák. o školách nár. z 1869 resp. 1883, že »o potřebné školy obecné péči má především obec místní;« když potom cit. již zákon z 24. února 1873 č. 16 z. z. česk. uložil t. zv. věcný náklad na školy národní sice obci školní a práce z toho povstávající mšr-ě (§ 2), přece uznal tento zákon obec místní v řízení o úhradu tohoto nákladu potud za stranu, že v § 11 a násl. ponechává péči o opatření — jinak neuhrazeného — nákladu věcného obci místní z prostředků obce místní (§ 12), jejímuž zastupitelstvu přiznává též výslovně právo podávati námitky proti rozpočtu obce školní a proti repartici nákladu na přiškolené obce (§ 12).
Z těchto předpisů, které novějšími zákony rovněž dosud nedoznaly změny (srovnej cit. zák. 292/20 a nař. č. 605/20 a okolnost, že dosud není provedena zásada § 20 č. 1 zák. ze 7. února 1919 č. 76 Sb. stran převzetí věcného nákladu na školství obecné širšími sbory samosprávnými po případě státní správou), jde, že školské zákonodárství poskytuje obci místní postavení strany, pokud jde o věcný náklad na školu a o úhradu jeho.
Jelikož pak vyškolením jedné dosud přiškolené obce z dosavadní obce školní a zřízením nové školy v místní obci dosud přiškolené, mění se, a to po př. v neprospěch ostatních přiškolených obcí místních, základ konkurence na věcný náklad školy (staré) a finanční závazky ostatních i nadále přiškolených obcí místních, nutno těmto přiškoleným obcím místním přiznati právo, aby v adm. postupu instančním uplatňovaly svoje námitky proti zřízení nové školy v jedné z obcí dosud k téže škole přiškolených a proti vynětí takovéto obce místní z dosavadního svazku obce školní (srovnej nál. býv. ss-u Budw. 7944 a 9865 A).
Z těchto úvah jde, že také v daném případě příslušelo obcím H. a N. v řízení o zřízení nové školy v P. a o vyškolení této obce ze svazku dosavadní školní obce n-ské postavení strany a že žal. úřad — odepřev obcím těm rekursni legitimaci, nezákonným způsobem porušil práva stěžujících si místních obcí.
Proto dospěl nss v tomto směru ke zrušení nař. rozhodnutí podle § 7 zák. o ss.
II. Naproti tomu shledal nss stížnost mšr-y za bezdůvodnou:
Rekurs mšr-y byl nař. rozhodnutím zamítnut z důvodů meritorních, uvedených v rozhodnutí zšr-y.
Stížnost mšr-y vytýká nař. rozhodnutí nezákonnost a vadnost řízení, které spatřuje v tom, že a) při škole p-cké jde o školu z pohodlí, takže ke zřízení jejímu je prý třeba souhlasu všech konkurenčních činitelů školy n-ské, tedy také ob. zastupitelstev v N. v H. a ve Z. jakož i stěžující si mšr-y v N., jehož však dosaženo nebylo, dále v tom, že b) úřady nezjistily, zda jsou splněny zákonné podmínky pro zřízení školy v P., c) úřady nezkoumaly vzhledem k zák. z 22. prosince 1924 č. 286 Sb., zda v nynější době zákonitým intencím odpovídá zřízení nové školy pro pouhých 23 dětí, čímž vznikne značný náklad věcný a osobní, a konečně, d) že žal. úřad nezabýval se ani jediným z důvodů v rekursu mšr-y uvedených.
Ad a) a b). Jest pravda, že škola p-cká, již zřetelem na vzdálenost této obce od školy v N. (2464 m resp. 3553 m, tedy méně než 4 km — srovnej § 1 zák. z 19. února 1870 č. 22 z. z. česk. a vyhlášku býv. místodržitele z 31. ledna 1876 č. 20 z. z. česk., nebyla zřízena jako škola nutná, nýbrž jako t. zv. škola z pohodlí (srovnej § 8 cit. zák. č. 22/1870). Tu však setrvává nss na právním názoru vysloveném již v jeho nál. Boh. 2298 adm., že školu z pohodlí lze zříditi jen za souhlasu všech konkurenčních činitelů školy nové, že však souhlasu konkurenčních činitelů příslušné školy nutné (mateřské) třeba není, při čemž ovšem i tito konkurenční činitelé jsou stranami v řízení o zřízení školy z pohodlí.
Dle toho bylo sice nutno školní obec n-skou, resp. jejího zástupce, mšr-u v N. v řízení o zřízení školy v P. slyšeti, což se podle správních spisů také stalo; souhlasu jejího však třeba nebylo, tím spíše, když konkurenční činitelé školy nové v P., t. j. zejména místní obec P. a zsv se zřízením školy té souhlasili a příslušný náklad na se vzali. Je tedy námitka ad a) pokud jde o mšr-u v N., bezdůvodná, kdežto — pokud pojednává o nesouhlasu místních obcí H., N. a Z., je nepřípustná, poněvadž mšr může před nss-em zastupovati jen skutečná nebo domnělá práva svoje (resp. školní obce n-ské a školy v N.), nikoliv však práva faktorů jiných (přiškolených obcí místních), k jichž zastupování povolána není. Z uvedeného však také jde bezdůvodnost námitky ad b), poněvadž zákonnou podmínkou zřízení školy z pohodlí podle znění § 8 zákona z 19. února 1870 č. 22 z. z. česk. a podle shora uvedeného právního názoru (viz nál. Boh. 2298 adm.), jest jedině souhlas konkurenčních činitelů školy nové (p-cké) a okolnost, aby zřízení školy nové nebylo na újmu »vhodnému zřízení a zdárnému zkvětu potřebných škol.« Tyto podmínky však jsou dány resp. není stížností ani vytýkáno, že by zřízení školy p-cké bylo ve směrech v zákoně označených na úkor škole n-ské.
c) Bezdůvodná je též námitka ad c), poněvadž — nehledě ani k tomu, zda uvedenou námitku lze pokládati za dostatečně konkretisovanou po rozumu § 18 zák. o ss a nehledě také ani k tomu, že mšr v N. není ovšem oprávněna zastávati fin. zájmy konkurenčních činitelů školy p-ské, — zákon č. 286/24 zřizování škol z pohodlí nezakazuje a zřízení školy v P., jejíž skutečné aktivování bylo ostatně v cit. rozhodnutí zšr-y odloženo na pozdější dobu — nemusí ovšem ještě nikterak způsobiti rozmnožení počtu sil učitelských (§§ 5, 6 a 27 zák. č. 286/24), když přece naopak škola ta může býti obsazena silou, jinde přebytečnou.
Konečně je bezdůvodná i námitka uvedená shora sub d). Je pravda, že stěžující si mšr ve svém rekursu uvedla řadu důvodů, pro které po jejím názoru nemělo dojíti ke zřízení nové školy v P., stejně je pravda, že žal. úřad v nař. rozhodnutí na žádný z těchto důvodů nereagoval; v tom nelze však v daném případě shledati podstatnou vadu řízení, neboť není všeobecné povinnosti úřadu rekursního, aby zvláště reagoval na jednotlivé vývody rekursu, nýbrž stačí, když rekurent z rekursního rozhodnutí stanovisko úřadu do té míry sezná, aby svoji další obranu mohl účinně zaříditi. Tomuto požadavku však nař. rozhodnutí vyhovuje, když zamítajíc rekurs z důvodů rozhodnutí zšr-y vyslovilo tím, že žal. úřad neuznává vývody rekursu důvodnými a když — jak stížnost dosvědčuje, také straně obrana znemožněna nebo podstatně ztížena nebyla.

Citace:

č. 6079. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 646-649.