Č. 5967.

Zdravotnictví. — Administrativní řízení. — Řízení před nss-em (Slovensko): * Za účinnosti zákona župního z 29. února 1920 č. 126 Sb. není rozhodnutí župního úřadu ve věcech zdravotní policie, jejíž výkon podle zák. čl. XXXVIII : 1908 náležel obcím a podle zákona z 15. dubna 1920 č. 332 Sb. a zákona z 13. července 1922 č. 236 Sb. přešel na úřady státní, konečné.
(Nález ze dne 16. října 1926 č. 19990.)
Věc: Dr. Eugen H. v L. proti župnímu úřadu ve Zvoleni stran otevření průchodu.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím bylo zrušeno dočasné uzavření průchodu, nařízené v roce 1915 bývalým městským policejním kapitánem v Lučenci, zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: V dubnu 1921 obrátili se Josef V. a soudruzi na městskou radu v L. podáním tohoto obsahu: Dvorem t. zv. starého pivovaru v L. vede směrem od břehu potoka k ulici .... cesta (průchod), které se po dlouhou řadu let užívalo k chůzi a k dopravě ručních vozíků; tato cesta jest vyznačena v katastrální mapě a jest v katastrálním držebnostním archu připsána městu; jest tedy nepochybno, že město má právo užívati tohoto průchodu; za války byla zřízena v budově starého pivovaru epidemická nemocnice a vzhledem k tomu městský úřad tento průchod uzavřel; ježto nemocnice jest již zrušena, není důvodu, aby průchod i na dále zůstal zavřen; uzavření průchodu dotýká se tíživě zejména obyvatelů ulice ..., neboť uzavření to znemožňuje jim nejkratší spojení směrem k náměstí; městská rada se proto žádá, aby průchod otevřela.
V řízení, zahájeném o této žádosti prohlásil st-l, že jako vlastník dvoru t. zv. starého pivovaru jest ochoten dovoliti průchod dvorem t. zv. starého pivovaru, jestliže se dotyčný pozemek ohradí tak, aby se nemohlo přecházeti na sousední pozemky st-lovy, a jestliže město výslovně uzná, že jde tu jen o ochotu st-lovu; st-l zdůraznil, že neexistuje tu žádná služebnost neb jiné právo k používání průchodu, že tudíž nemůže býti nijak donucen k otevření a že může kdykoliv své svolení k používání průchodu odvolati.
Městské zastupitelstvo v L. usnesením z 19. července 1924 vyslovilo, že toto prohlášení st-lovo nebéře za základ dalšího jednání, a že žádá policejní komisařství v L., aby — jako nástupce měst. polic. kapitána, který v roce 1915 dočasně uzavřel průchod vzhledem k tomu, že byla v t. zv. starém pivovaru v L. zřízena epidemická nemocnice, — nyní toto uzavření průchodu v oboru své působnosti zrušil, ježto nemocnice tam již není.
Policejní komisařství v L. oznámilo městu, že znovuotevření průchodu nepatří do působnosti polic. komisařství.
Z usnesení měst. zastupitelstva z 19. července 1924 podal st-l »odvolání«.
Rozhodnutím ze 4. prosince 1924 vyslovil okr. úřad v L., že nařizuje otevření průchodu a pověřuje provedením toho městskou radu, a že zamítá »odvolání« st-lovo a odkazuje jej s jeho soukromoprávními nároky na okr. soud. V důvodech se uvádí, že otevření průchodu bylo nutno naříditi proto, že býv. městský policejní kapitán uzavřel v r. 1915 dočasně průchod jen z ohledů veř. zdravotnictví a že po pominutí příčiny uzavření jen »z omylu« nezrušil své dřívější opatření.
Nař. rozhodnutím zamítl župní úřad ve Zvoleni odvolání st-lovo z rozhodnutí okr. úřadu a schválil toto rozhodnutí z jeho důvodů; k nař. rozhodnutí připojil župní úřad právní poučení, že z tohoto rozhodnutí není ve smyslu § 2 zák. čl. XX : 1901 dalšího odvolání.
O stížnosti na rozhodnutí župního úřadu uvážil nss toto:
Jak patrno z nař. rozhodnutí ve spojitosti se spisy správními, zejména s rozhodnutím okr. úřadu, jež župní úřad v cestě instanční potvrdil, obsahuje nař. rozhodnutí dva výroky: 1. výrok, že definitivní rozřešení otázky, je-li st-l jako vlastník dvora t. zv. pivovaru v L. po právu povinen trpěti, aby dvoru bylo používáno jako průchodu (k chůzi a dopravě ručních vozíků) náleží do kompetence řádných soudů, 2. výrok, že župní úřad — bez ohledu na řešení otázky zmíněné sub 1. řádnými soudy — zrušuje v pořadí stolic správních dočasné uzavření průchodu zmíněným dvorem, jež bylo nařízeno v roce 1915 býv. měst. polic. kapitánem v L.
Proti výroku uvedenému sub 1. stížnost vůbec nebrojí, naopak přiznává sama, že definitivní rozřešení otázky, zmíněné v tomto výroku, náleží do kompetence řádných soudů.
Nemůže proto nss výrok uvedený sub 1. vůbec podrobiti své kognici.
Maje pak prozkoumávati výrok uvedený sub 2., musel se nss nejprve z povinnosti úřední zabývati otázkou, zdali žal. úřad právem označil tento svůj výrok jako konečné rozhodnutí úřadu správního po rozumu § 5 zák. o ss. V tom směru dospěl pak soud k těmto závěrům:
V době, kdy bylo vydáno nař. rozhodnutí (dne 3. července 1925) nebylo již město L., jako dříve, městem s regulovaným magistrátem, nýbrž velkou obcí (arg. §§ 4 a 10 vl. nař. z 21. září 1922 č. 275 Sb.). V téže době platil již na Slov. zákon z 29. února 1920 č. 126 Sb. o zřízení župních a okr. úřadů (arg. čl. 1 a 2 tohoto zák. a §§ 1 a 2 vl. nař. z 26. října 1922 č. 310 Sb.).
Opatření býv. policejního kapitána města L. z roku 1915, kterým tento orgán uzavřel dočasně průchod dvorem t. zv. starého pivovaru vzhledem k tomu, že v místnostech pivovaru byla zřízena epidemická nemocnice, jest podle své povahy opatřením učiněným z ohledů veřejného zdravotnictví a to za tím účelem, aby se předešlo případnému rozšiřování epidemických nemocí. Opatření to jeví se tudíž jako opatření v oboru oné zdravotní policie, jež byla na Slov. ve smyslu ustanovení § 1 lit. c) a § 2 lit. d) zák. čl. XXXVIII : 1908 vykonávána obcemi; v městech s regulovaným magistrátem — a takovým městem bylo v roce 1915 také město L. — byl k výkonu této zdravotní policie povolán podle ustanovení § 2 posl. odst. zák. čl. XXXVIII : 1908 městský policejní kapitán.
Toto zdravotně-policejní opatření býv. měst. polic. kapitána zrušil nyní župní úřad v cestě instanční — potvrdiv rozhodnutí okr. úřadu — z důvodu, že epidemická nemocnice již v místnostech t. zv. starého pivovaru není, tudíž z důvodu, že pominula příčina, která byla podnětem k vydání zmíněného opatření měst. polic. kapitána. Jak patrno z ustanovení §§ 1, 3 a 4 č. 8 zákona z 15. dubna 1920 č. 332 Sb. ve spojení s ustanovením hlavy I. (úvod) zák. z 13. července 1922 č. 236 Sb., převzal na Slov. a v Podk. Rusi stát počínaje dnem 1. července 1922 (vide § 28 cit. zák. č. 236 z r. 1922) také výkon oné zdravotní policie, jež byla ve smyslu § 1 lit. c) a § 2 lit. d) zák. čl. XXXVIII : 1908 obstarávána obcemi. Z toho plyne, že počínaje dnem 1. července 1922 přísluší, pokud jde o Slov. a Podk. Rus, také rozhodování o tom, zdali zdravotně-policejní opatření, jež byla učiněna před tímto dnem ve smyslu § 1 lit. c) a § 2 lit. d) zák. čl. XXXVIII : 1908 obcemi, mají býti zrušena z důvodu, že pominuly příčiny, jež byly podnětem k těmto opatřením, náleží do kompetence oněch úřadů státních, které jsou podle §§ 26 a 27 cit. zák. č. 236 z r. 1922 povolány k výkonu zdravotní policie, upravené tímto zákonem a zákonem č. 332 z r. 1920.
Jak jde na jevo z ustanovení §§ 26 a 27 cit. zák. č. 236 z r. 1922, jsou těmito úřady za účinnosti zákona župního (č. 126 z r. 1920) — pokud jde o velké a malé obce na Slov. — v I. stolici okr. úřady, v II. stolici župní úřady a v III. stolici min. zdrav., při čemž cit. zákon nemá ustanovení, že by odvolání z rozhodnutí župního úřadu — vydaného v II. stolici — k ministerstvu bylo přípustným jen v určitých případech, zejména snad jen v případech, kdy rozhodnutí župního úřadu není konformátním s rozhodnutím okr. úřadu.
Z těchto úvah plyne tedy, že v době, kdy bylo vydáno nař. rozhodnutí a kdy, jak svrchu bylo uvedeno, bylo město L. již velkou obcí, bylo z rozhodnutí župního úřadu, kterým tento úřad zrušil svrchu zmíněné zdravotně-policejní opatření býv. měst. polic. kapitána z důvodu, že nebylo již příčiny pro toto opatření, přípustné ještě odvolání k min. zdrav.
Žal. župní úřad označil tedy své rozhodnutí, pokud obsahovalo zrušovací výrok uvedený svrchu sub 2., neprávem jako konečné. — —

Citace:

č. 5967. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 453-456.