Č. 6099.

Vojenské věci: O předpokladech nároku voj. gážisty na rodinnou sustentaci z důvodu vedení dvojí domácnosti důsledkem přeložení.
(Nález ze dne 26. listopadu 1926 č. 24297).
Věc: Michal Sch. ve V. (adv. Dr. Rudolf Bloch z Prahy) proti ministerstvu národní obrany (m. taj. Dr. Mar. Caha) o rodinnou sustentaci.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím byla st-li v postupu instancí zastavena další výplata rodinné sustentace, povolené jemu při jeho přeložení z P. do V., a to z toho důvodu, že st-l nepřijal bytu ve V., který mu byl posádkovým velitelstvím nabídnut. — — — —
O stížnosti nss uvážil:
V daném případě jde o rodinné požitky čili o sustentaci, jež záleží v denních příplatcích a kterou z titulu vedení dvojí domácnosti přiznal § 2 výnosu mno z 9. června 1921 č. 601758, uveřejněného ve věstníku z 25. června 1921 část 32 bod 324, voj. gážistům z důvodu, že pro bytovou nouzi nemohli svoji domácnost přestěhovati do nového stálého působiště a žijí úplně odloučeně od rodiny. Paragraf 5 téhož nařízení stanoví: Zjistí-li se šetřením, že se voj. osoba nestará opravdově, aby svou domácnost co nejdříve přestěhovala do nového stálého služebního působiště, ať již se tak děje z jakýchkoliv příčin, jest příslušné velitelství (úřad) oprávněno ihned zastaviti výplatu sustentace. Výnosem mno z 23. března 1922 č. 609836 s. o. pož. (Věstník z 1. dubna 1922 č. 20 čl. 129) bylo pak po zrušení bytových úřadů nařízeno, že gážista, jenž nemůže dostati byt z volné ruky, jest povinen ihned zažádati u příslušného posádkového velitelství o příděl bytu.
Na sporu jest, lze-li v tom, že st-l nepřijal bytu nabízeného mu posádkovým velitelstvím, shledávati právem, že se o přestěhování domácnosti do nového působiště nestaral opravdově. St-l tvrdí, že nikoli, namítaje, že příděl sporného bytu nebyl řádným přídělem ve smyslu stávajících předpisů: 1. poněvadž byt ten není bytem normálním, postačitelným pro bydlení st-lovy rodiny (manželka, dítě a služebná) a pro umístění nábytku a domácího nářadí z jeho dosavadního 4pokojového bytu v P., 2. poněvadž ani nemohl býti st-li řádně přidělen, když byl již 8. ledna 1924 zajištěn osp-ou pro plukovníka K. a když toto zajištění bytu bylo zsp-ou dne 14. dubna 1924 zrušeno.
Námitky tyto nejsou důvodny.
Ad 1. Jak nss již ve svém nál. z 8. května 1925 č. 9494 vyslovil, jest ve smyslu cit. výnosu mno č. 601758 vzhledem k předpokladu bytové nouze postačitelným byt, pokud poskytuje gážistovi možnost s rodinou bydleti a domácnost rodinnou vésti. Rozsah dosavadního bytu gážistova ani možnost přestěhovati veškeren nábytek a všechno domácí nářadí, nejsou podle toho rozhodny. Považuje-li tedy žal. úřad sporný byt o kuchyni a 2 pokojích — třeba nevelkých — za dostatečný pro tříčlenou rodinu st-lovu, nelze s hledisek právě vytčených vytýkati tomuto skutkovému úsudku vadnost ani nezákonnost.
Ad 2. Jest sice pravda, že sporný byt byl k žádosti posádkového velitelství osp-ou zajištěn již dne 8. ledna 1924 pro plukovníka K., resp. dne 18. ledna 1924 pro kapitána R. a že toto zajištění bytu bylo zsp-ou dne 14. dubna 1924 k rekursu majitele domu zrušeno a že by se byl tedy st-l, i kdyby byl příděl bytu toho akceptoval, do něho za tohoto stavu nastěhovati nemohl, že tedy nabídka sporného bytu nebyla přídělem definitivním. Než pro posouzení nároku na rodinnou sustentaci jest nerozhodno, byl-li příděl bytu v tomto smyslu definitivním či prozatímním, neboť nemožnost nastěhovati se do prozatímně přiděleného bytu nemá za následek ztrátu rodinné sustentace. Rozhodným je pouze, byl-li st-l ve smyslu § 2 č. 5 cit. výnosu č. 601758 oprávněn odepřít přidělený byt proto, že byl toho času zajištěn již pro gážistu jiného, či lze-li v odepření takovémto spatřovati, že se o byt opravdově nestaral.
Jak ze spisů správních jde, byla žádost o zajištění sporného bytu pro plukovníka K. odvolána přípisem posádkového velitelství ze 16. ledna 1924 z důvodu, že jmenovaný plukovník si zatím opatřil ve V. byt jiný nájmem z volné ruky a bylo přípisem tím žádáno o zajištění bytu toho pro kapitána R. a nikoli pro st-le právě jen proto, že st-l odepřel byt ten přijmouti, ke zrušení zajišťovacího výměru pak došlo až v dubnu 1924, kdežto st-l odepřel přijmout již v lednu 1924.
Domáhá-li se posádkové velitelství bytu pro gážistu jeho zajištěním ve smyslu § 13 zák. č. 225/1922, resp. č. 87/1923, jest povinno gážistu, pro něhož byt má býti zajištěn, příslušnému politickému úřadu označiti. To předpokládá, že gážista prohlásil, že nabízený byt přijme. Byl-li k tomuto cíli st-li byt nabídnut, ale jím odepřen, bylo tím posádkovému velitelství znemožněno, aby se ucházelo u pol. úřadu o jeho zajištění pro st-le. Opravdové starání se o byt předpokládá však ochotu přijmouti nabízený byt, i když toho času ještě volným není.
Úsudku žal. úřadu, že se st-l o přestěhování domácnosti opravdově nestaral, nelze tedy právem vytýkati nesprávnost ani s hlediska této námitky.
Vytýka-li konečně st-l jako nezákonnost, že mu byla sustentace zastavena již v lednu 1924, ačkoli mu byla povolena až do dne, kdy rodinu do nového působiště přestěhuje, přehlíží cit. ustanovení § 2 č. 5, dle něhož lze výplatu sustentace zastaviti ihned, jakmile se zjistí, že se gážista nestará opravdově o přestěhování rodiny.

Citace:

č. 6099. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 686-688.