Č. 5930.

Veřejní zaměstnanci (Slovensko): * Bývalý uherský státní příslušník, který konal službu v čsl. vojsku dříve než byl přijat do civilní státní služby čsl., nemá právního nároku na diferenci mezi požitky vojenskými a úřednickými za dobu konání vojenské služby.
(Nález ze dne 7. října 1926 č. 19856.)
Věc: Ladislav B. v K. proti generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě o doplatek služebních požitků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním ze 6. prosince 1919 žádal st-l, aby mu bylo vyplaceno 600 K mimořádné podpory a 360 K oděvní podpory, jež mu býv. uherským státem nebyly vyplaceny, poněvadž se po převratě dobrovolně přihlásil k čsl. vojsku a dále za dobu od 1. ledna 1919 do 30. listopadu 1919 jako doplatek na jeho vojenský plat 100 K měsíčně a 100 K měsíčně válečné podpory. Podáním ze dne 19. února 1923 st-l opětně upomínal o vyřízení zmíněné žádosti.
Gfř v Bratislavě rozhodnutím ze 6. května 1923 sdělilo toto: Min. fin. stojí na stanovisku, že býv. uh. stát. zaměstnance lze honorovati dle platového systému čsl. teprve od def. převzetí do služeb. Od skutečného nastoupení čsl. civ. stát. služby do def. převzetí příslušejí st-li požitky dle norem uherských. Jakékoli požadavky platů, přídavků nebo diferencí za dobu před nastoupením čsl. civ. stát. služby nejsou uznávány a to ani, když úředník sloužil v čsl. armádě. Nelze proto vyhověti st-lově žádosti za výplatu diference mezi voj. a civ. požitky za dobu od 1. ledna 1919 do 30. listopadu 1919, tedy před nastoupením čsl. civ. stát. služby. Rovněž nelze vyhověti žádosti za výplatu různých přídavků poukázaných, ale st-lem nevybraných na nynějším území maďarském před nastoupením čsl. civ. státní služby. Požadavky ty týkají se státu maďarského a dlužno je proto přihlásiti k likvidaci, jakmile bude vyhlášeno dotyčné ujednání s maďarskou vládou.
Na st-lovo odvolání na min. fin. doplnilo resp. pozměnilo gfř nař. rozhodnutím dřívější svůj výrok takto:
Žádosti za vyplacení diference mezi civ. a voj. požitky nebylo vyhověno z důvodu dřívějšího rozhodnutí. Okolnost, že st-l vstoupil 1. ledna 1919 dobrovolně do čsl. armády, nepropůjčuje st-li nárok na požitky odpovídající poměru v civ. státní službě, který nastal pozdějším převzetím. V době, kdy st-l sloužil v čsl. vojsku, nebyl čsl. státním zaměstnancem, nýbrž až do převzetí dne 30. listopadu 1919 nutno na něj pohlížeti jako na býv. úředníka uherského. Ostatně i kdyby na st-le se aplikovalo uh. nař. č. 6233 M. E., dle kterého mají nárok na diferenci mezi voj. a civ. platem takoví úředníci, podúředníci a sluhové, kteří následkem mobilisace byli nuceni nastoupiti akt. voj. službu, neměl by nároku na nějaký doplatek, poněvadž jemu vyplacené voj. požitky jsou vyšší než požitky civilní, na které by měl nárok.
O stížnosti uvážil nss toto: — — — — —
K založení civilního služebního poměru úředníka ke státu se vyžaduje projevu vůle úředníka do civ. služby státu vstoupiti a projevu vůle příslušného orgánu státu, úředníka do služby státu přijmouti. Teprve když tento vzájemný projev vůle se uskutečnil a úředník do služby státem přijatý službu nastoupil, nabývá úředník nároku na ujednané služné resp. na služné, jež se služebním místem jemu propůjčeným je spojeno.
Je nesporno, že st-l byl stát. úředníkem býv. státu uherského. Rovněž není sporno, že st-l jako uherský státní úředník nastoupil a konal činnou službu voj. a že po státním převratu vstoupil do voj. služby státu čsl. Že pak tímto vstupem mohl býti založen pouze jeho služ. poměr ve službě vojenské, nikoli však jeho služ. poměr v civilní státní službě čsl., je zřejmo, neboť nebylo tu podmínek prv uvedených ke vzniku tohoto poměru. Je-li tomu tak, pak stížnost neprávem dožaduje se pro st-le doplatku k jeho voj. služ. požitkům ve výši rozdílu mezi jeho voj. požitky a požitky, jež by měl, kdyby konal svoji civ. službu stát., když v civ. službě státu čsl. vůbec ještě nebyl, nýbrž byl stále ještě civ. úředníkem státu uh. Neboť dovolává-li se stížnost pro st-lův nárok nařízení č. 6233/M. E. býv. státu uh., jež jsouc recipováno zákonem z 28. října 1918 č. 11 Sb. nabylo účinnosti i na území státu čsl., přehlíží, že nařízení to má a může míti pouze na zřeteli přídavky, kde úředník nacházející se v činné voj. službě čsl. státu byl současně civ. úředníkem čsl. státu.
Neměl-li však st-l tvrzeného nároku, pak je pro spor bez významu otázka, byly-li st-lovy voj. požitky vyšší neb nižší, než požitky, jež by mu byly náležely, kdyby byl v civ. stát. službě a nebylo pak třeba obírati se stížností, pokud vzhledem k výroku žal. úřadu, že voj. požitky st-lovy přesahují požitky, jež by mu v civ. stát. službě příslušely, otázkou tou se zabývá.

Citace:

č. 5739. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 28-29.