Č. 5828.

Mimořádná opatření poválečná: * Předpis § 1 zák. č. 354/21, že čsl. stát nabývá všech statků a všeho majetku, které »náležely« subjektům v tomto § uvedeným, nemá na mysli zevnější označení poměru k tomuto majetku (vlastnictví a pod.), nýbrž jeho faktický obsah.
(Nález ze dne 25. června 1926 č. 13366).
Věc: Obce Cavalese a Mezzolombardo (adv. Dr. Heřman Růžička z Prahy) proti ministerstvu financí o prohlášení bankovních vkladů za majetek čsl. podle zákona čís. 354/21.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení, pokud vyslovuje, že vklad, učiněný u Banky pro obchod a průmysl, dříve filiálky Banky pro země rakouské v Praze, býv. c. k. okresním hejtmanstvím v Cavalese, jest majetkem býv. rakouské státní správy, kterýž dle ustanovení § 2 zákona č. 354/21 přešel na republiku čsl.; jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Ze správních spisů plyne, že Dr. Heřman Růžička původním svým podáním z 9. května 1919 ucházel se s hlediska nař. č. 167/19 o uvolnění vkladu v obnosu 28000 K, který udánlivě učinilo u býv. filiálky Banky pro země rak. v Praze býv. c. k. okresní hejtmanství v Cavalese v zastoupení spojených obcí Cavalese. Toto podání došlo vyřízení výnosem min. fin. ze 13. listopadu 1924 ve prospěch žadatele. Výplata však provedena nebyla, neboť zmíněná banka žádala ještě rozhodnutí min. fin. s hlediska zák. č. 354/21. Dále jest ze spisů správních patrno, že plat. rozkazem berní správy v Praze I. z 30. července 1922 byly podrobeny dávce z majetku vklady okr. zásobovací nákupny při okr. hejtmanství v Mezzolombardo, mezi nimiž i vklad u býv. filiálky Banky pro země rak. v částce 33779 K 10 h. Konečně jest ze správních spisů zřejmo, že Dr. Heřman Růžička podáním z 31. pros. 1924 žádal o výrok, že se zák. č. 354/21 nevztahuje na vklady blíže číselně neoznačené, které býv. c. k. okresní hejtmanství v Cavalese a Mezzolombardo učinila před státním převratem u býv. filiálky Banky pro země rak. v Praze a to z důvodu, že tu nešlo o majetek býv. rak. státu, nýbrž o majetek obcí. Tomuto podání bylo přiloženo potvrzení komisariátu v Cavalese z 18. července 1919, v němž stvrzeno, že při jednáních, vztahujících se na dodávku 215 q cukru, objednaného dne 14. října 1918, bylo označeno jako kupující okr. hejtmanství v Cavalese, kteréžto však vystupovalo jedině jako sprostředkovatel, kdežto pravou smlouvající stranou že byla spojená obec ve Fieně, kteráž filiálce býv. Länderbanky vydala obnos 48000 K. Na dotaz min. fin. oznámila Banka pro obchod a průmysl přípisem z 23. ledna 1925 ve věci tyrolských hejtmanství v Cavalese a Mezzolombardo, že účet Mezzolombardo obnášel ku dni 31. prosince 1918 3377910 r. K a že účet Cavalese k témuž dni obnášel 4847892 r. K. Oba účty vznikly poukazem záloh na cukr, k jehož podání po státním převratě nedošlo. Z korespondence jest zjevno, že částky došly poštovní spořitelnou a to na účet Cavalese částka 48000 K prostřednictvím Comuneta Generali di Fiene Cavalese, že se korespondence dala na papíru takto označeném a že jest podepsána »Generalgemeinde Fleims Tyrol«. Na veškerých dopisech jest kromě toho razítko »Bezirkshauptmannschaft« anebo »Bezirksernährungsamt«. Na účet Mezzolombardo došlo celkem 5 vkladů v úhrnném obnose 4703288 K od »Bezirksaprovisionierungsamt St. Michele«, od »Bezirkswirtschaftsamt der Bezirkshauptmannschaft«, od »Bezirkswirtschaftsamt Mezzolombardo« a od »Einkaufsstelle des Bezirksverbandes Mezzolombardo.« Korespondence byla vedena s »Bezirkshautmannschaft Mezzolombardo«, po případě »Aprovisierungsamt der Bezirkshauptmannschaft Mezzolombardo«.
Nař. rozhodnutím vyslovil žal. úřad, že vklady, o něž tu jde, staly se podle § 2 zák. č. 354/21 majetkem čsl. státu, na jehož vydání by mohla činiti nárok jedině královská vláda italská, a odepřel po této stránce se stěžujícími si obcemi vůbec jednati. — — —
Stížnost domáhá se zrušení nař. rozhodnutí pro podstatné vady řízení správního, které spatřuje v tom, že žal. úřad opřel se toliko o sdělení Banky pro obchod a průmysl, že vlastníci účtů, o něž tu jde, jsou bývalá c. k. okresní hejtmamství v Cavalese a v Mezzolombardo a v důsledku toho vyslovil, že tu jde o majetek připadlý čsl. státu dle § 2 zák. č. 354/21, aniž přihlédl k opačnému tvrzení st-lek, doloženému prohlášením civ. komisariátu v Cavalese. K tomu třeba uvésti toto: Zákon z 12. srpna 1921 č. 354 Sb. stanoví v § 1, že čsl. stát nabývá všech statků a všeho majetku, který na území někdejšího mocnářství rak.-uh. patřícím čsl. republice náležel býv. císařství rakouskému, býv. království uherskému neb jako společný majetek býv. mocnářství rak.-uherskému v zásadě dne 28. října 1918. V § 2 cit. zák. stanoveno, že statky a majetkem podle § 1 rozumí se veškerý majetek nemovitý i movitý, zahrnuje v to veškerá majetková práva i pohledávky. Z ustanovení těchto plyne, že státu čsl. připadla ex lege všechna práva majetková i pohledávky, které na území v § 1 vytčeném náležely v den rozhodný býv. císařství rak. Pod slovním obratem »císařství rakouské« nutno se zřetelem k doslovu zákona, jenž pojem vyjádřený těmito slovy staví proti království uherskému a býv. mocnářství rak.-uherskému, vyrozumívati stát, jenž dle dosavadní dikce byl označován jako »království a země na radě říšské zastoupené.« Jako majetek náležející tomuto státu nelze ovšem pojímati toliko majetek náležející subjektu označenému expressis verbis jako zmíněný býv. stát, nýbrž i majetek, jenž náležel formelně nějakému orgánu, který tento stát v mezích své kompetence byl oprávněn zastupovati a representovati. Takovými orgány byla všeobecně dojista i bývalá c. k. okr. hejtmanství. Nebylo by lze činiti proti nař. rozhodnutí důvodných výtek jen proto, že jako majitelé vkladů, o něž tu jde, jsou označena býv. okr. hejtmanství v Cavalese a Mezzolombardu a nikoliv snad toliko bývalý stát rakouský.
Zákon č. 354 v § 1 klade však důraz na okolnost, že majetek, o jehož připadnutí státu čsl. jde, musil náležeti státům tam uvedeným. Používaje slova »náležely«, neobvyklého jak v právní theorii, tak i v praxi, neklade tu zákon zcela patrně váhu na právní roucho, jímž poměr k majetku, o nějž se jedná, jest na zevnějšek přioděn (vlastnictví a pod.), nýbrž zřejmě toliko na faktický stav, který tu byl dne 28. října 1918. Figuruje-li tudíž jako vlastník nebo držitel určitého majetku i někdo jiný, než subjekty uvedené v § 1 zák. č. 354/21, spadá přes to tento majetek pod cit. zákon jen, lze-li nade vši pochybnost určitě zjistiti, že fakticky náležel některému z těchto subjektů a naopak nebude tomuto zákonu podroben majetek, jenž formelně se jeví jako podléhající právním disposicím některého ze subjektů uvedených v § 1 cit. zák., prokáže-li se, že fakticky mu nenáleží.
Zdali tudíž ten který majetek fakticky náležel některému ze subjektů uvedených v § 1 zák. č. 354/21, bude v každém konkrétním případě zvlášť řešiti jako otázku prejudicielní, jejíž zodpovědění, tvořící část skutkové podstaty, úřadem zjištěné, může nss zkoumati — ovšem v mezích stížnosti (§§ 5 a 18 zák. o ss) — jedině s hlediska § 6 téhož zák. — — —
V daném případě vycházel žal. úřad v nař. rozhodnutí ze zjištění, že podle sdělení banky jsou jako vlastníci vkladů, o něž se jedná, vykázána býv. c. k. okr. hejtmanství v Cavalese a v Mezzolombardo a v důsledku toho došel k závěru, že jde o majetek náležející býv. státu rakouskému. Stížnost netvrdí, že skutkové zjištění, z něhož tu žal. úřad vycházel, odporuje obsahu správních spisů, nýbrž vytýká, že nemůže samo o sobě v daném případě zdůvodniti závěr z něho čerpaný a to proto, že st-lky dokázaly v řízení správním potvrzením civilního komisariátu v Cavalese opak. Tato výtka nemá veskrze opory ve správních spisech. Jak již úvodem zmíněno, jde o vklady dva a sice »Cavalese« a »Mezzolombardo«. Ohledně posledního tvrdí sice zástupce st-lek v řízení správním, že tento vklad fakticky nenáležel býv. c. k. okr. hejtmanství v Mezzolombardu, nýbrž obci, leč toto své tvrzení nijak nedoložil, aniž se pokusil podati o jeho pravdivosti důkaz. Jestliže žal. úřad v nedostatku jiných průvodů dospěl k závěru, že, vykazuje-li Banka pro obchod a průmysl jako vlastníka tohoto vkladu býv. c. k. okr. hejtmanství v Mezzolomdardu, což, jak již podotčeno, stížnost nepopírá, nelze dle vývodů shora podaných důvodně tvrditi, že i další jeho závěr, že totiž jde o majetek býv. státu rak., spadající pod §§ 1 a 2 zák. č. 354, byl získán řízením vadným.
Jinak jest tomu, pokud jde o vklad »Cavalese«. I tu mohl sice vycházeti žal. úřad z předpokladu stížností nepopřeného, že jest jako jeho vlastník formelně vykázáno býv. c. k. okr. hejtmanství, t. j orgán býv. státu rak. Závěru však, že tu jde fakticky o majetek tomuto státu náleževší, bránilo tvrzení stěžující si obce Cavalese, že ve skutečnosti tu šlo o částku, kterou složila ona sama toliko prostřednictvím zmíněného býv. c. k. okr. hejtmanství, doložené potvrzením nynějšího civ. komisariátu v Cavalese. Tuto podle shora uvedených vývodů pro posouzení daného případu velmi závažnou, ba rozhodnou okolnost, nemohl žal. úřad nechati nepovšimnutou. I když snad nehodlal toto potvrzení položiti za východisko svého rozhodnutí, měl k němu nejpozději v nař. rozhodnutí zaujmouti určité stanovisko. Opomenul-li tak učiniti, znemožnil tím nejen stěžující si straně účinnou obranu, nýbrž i nss-u posouzení zákonitosti svého rozhodnutí. Poněvadž pak jde o moment rozhodný, nutno tento nedostatek kvalifikovati jako podstatnou vadu řízení správního.

Citace:

č. 5828. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 196-199.