Č. 5854.

Státní zaměstnanci: Má státní úředník při všeobecné změně úředních titulů nárok na podržení dosavadního svého titulu?
(Nález ze dne 10. září 1926 č. 18344).
Věc: Václav M. a Josef T. v Praze (adv. Dr. Jos. Choc z Prahy) proti ministerstvu pošt a telegrafů (min. m. ta. Ludvík Mach) o úřední titul.
Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné.
Důvody: St-lé byli roku 1920 jmenováni »řediteli poštovního úřadu« v VII. hodn. tř. Výnosem min. pošt z 21. března 1923 byl Václav M. ustanoven na systemisovaném místě dozorčího úředníka a Josef T. na systemisovaném místě pošt. místoředitele u pošt. hospodářské ústředny s podotknutím, že jejich dosavadní úřední titul »pošt. ředitele« se nemění. Nař. rozhodnutím bylo však vysloveno, že dle usnesení vlády z 23. prosince 1924 přísluší Václavu M. titul pošt. inspektora a Josefu T. titul poštovního místoředitele a že těchto titulů mají nadále výhradně používati.
Rozhoduje o stížnostech uvážil nss toto:
St-lé nepopírají, že tituly, které jim byly přiznány nař. opatřením, odpovídají věcně předpisům obsaženým ve vl. nař. č. 236/21, nýbrž spatřují jeho nezákonnost jednak v tom, že prý zasahuje protiprávně v jejich práva nabytá, jednak že je bez jakéhokoliv předpokladu degraduje. Pokud jde o výtku posléze zmíněnou, jest právní stanovisko tu uplatňované zřejmě mylné, neboť z obsahu nař. opatření, které výslovně poukazuje na úřední titulaturu, zavedenou nařízením č. 236/21, plyne nad pochybnost jasně, že žal. úřad nezamýšlel svým rozhodnutím provésti degradaci st-lů, nýbrž toliko uvésti jejich dosavadní úřední titul v soulad s právním řádem dle jeho mínění té doby platným. Nemá proto výtka tato skutkového podkladu.
Ovšem vytýkají stížnosti, že žal. úřad nebyl ani oprávněn ke kroku posléz zmíněnému a to proto, že st-lé nabyli z pravoplatných aktů jmenovacích nezměnitelného práva na užívání úředních titulů odchylných. Avšak ani tomuto právnímu stanovisku stížnosti nemohl nss přisvědčiti.
Předpis § 40 služ. pragm. z r. 1914, o nějž se také nař. č. 236 z r. 1921 opírá, stanoví v odst. 1, že úřední tituly v rozličných služ. odvětvích a odborech budou ustanoveny nařízením císaře. Tento předpis doznal druhým odst. § 64 ústav. listiny změny potud, že kompetence k opatřením zde uvedeným přešla na vládu. Odst. 3 cit. § 40. služ. pragm. pak stanoví, že za úřední titul úředníka má býti pokládán ten titul, který mu byl udělen na základě platných předpisů při jeho ustanovení, posledním povýšení nebo při změně jeho služ. určení, způsobené jmenováním. Nemá tedy býti pokládán za úřední titul onen titul, který úředníku po zákonu nebyl přiznán a neodpovídá předpisům platným v době úředníkova ustanovení, povýšení nebo změny jeho služebního určení způsobené jeho jmenováním.
V daném případě vycházejí stížnosti z předpokladu, žal. úřadem ostatně v odv. spise výslovně doznaného, že st-lé byli roku 1920 jmenováni ve shodě s tehdy platnými předpisy, »řediteli pošt. úřadu« v VII. hod. tř. stát. zaměstnanců. Leč st-lé netvrdí a nedomáhají se stížností práva na užívání tohoto titulu, nýbrž domnívají se, že mají nárok na užívání titulu »poštovního ředitele«, který byl zaveden teprve nař. č. 236/21. Toho titulu však bylo vůči st-lům po prvé použito ve výnosu žal. úřadu z 21. března 1923 v ten způsob, že bylo vysloveno, že se dosavadní jejich úřední titul »poštovního ředitele« tímto opatřením nemění. Výrok tento, podle svého právě uvedeného doslovu, nemá povahy kostitutivního aktu, jaký předpokládá shora již cit. § 40 sl. pragm. ohledně propůjčení úředního titulu. Nemohou proto st-lé důvodně tvrditi, že jde v této příčině o nějaké ius quaesitum.

Citace:

č. 5854. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 254-255.