Č. 5739.

Domovské právo (Slovensko): I. Okresní i župní úřad
jest oprávněn u výkonu dozorčího práva nad obcí přezkoumávati z moci úřední a pro nezákonnost rušiti projevy obce o domovské příslušnosti. —
II. Zvolením za obecního zaměstnance nenabývá zaměstnanec domovské příslušnosti.
(Nález ze dne 5. června 1926 č. 11. 753.)
Věc: Samuel Sz. v Levoči (adv. Dr. Vlád. Mutňanský z Košic) proti
župnímu úřadu v Liptovském Sv. Mikuláši o domovskou příslušnost.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Vysvědčením ze 27. června 1920 potvrdil magistrát města Levoče, že st-l přísluší domovsky do této obce. Městský zastupitelský sbor v Levoči usnesením ze dne 14. července 1924 uznal st-lovu
domovskou příslušnost v Levoči. Okr. úřad v Levoči rozhodnutím z 15. listopadu 1924 mocí svého dozorčího práva zrušil jak ono vysvědčení magistrátu, tak toto usnesení zastupitelského sboru v Levoči v podstatě
z důvodů, že st-l nebyv v době, kdy Levoč patřila pod svrchovanost býv. uh. státu, podle § 10 zák. čl. XXII/1886 přijat výslovně do domovského svazku obce té, nestal se podle úst. zák. č. 236/20 čsl. státním občanem.
Odvolání st-lovo župní úřad v Liptovském Sv. Mikuláši nař. rozhodnutím zamítl, poukázav k tomu, že »Samuel Sz. byl příslušníkem města Aradu (Rumunsko), když se dne 1. září 1907 v Levoči usadil. Zjistilo se sice, že jmenovaný od těch časů stále přispíval k obecním břemenům města Levoče, na základě kteréž okolnosti dnem 31. srpna 1911 splnil
podmínky § 10 zák. čl. XXII : 1886 a vznikl mu právní nárok na to, aby
ho obec do svazku svých příslušníků přijala. Shora jmenovaný však nežádal o toto přijetí do svazku obce, pro kterouž příčinu nezískal si v Levoči ani domovské příslušnosti, nýbrž podržel si své původní domovské právo v Aradu. I kdyby však Samuel Sz. byl nabyl domov,
práva výslovným přijetím, byl by ho mohl získati jen čtyřročním kvalifikovaným pobytem, tedy rozhodně jen po 1. lednu 1910, následkem čeho byl by své zdejší dom. právo a státní občanství beztak opětně ztratil, neboť nepodal žádost o přiznání čsl. stát. občanství a takto nevyhověl úpravě § 9 úst. zák. č. 236 z r. 1920.«
O stížnosti do rozhodnutí toho uvážil nss takto: Pokud při veřejném ústním líčení bylo namítnuto, že žal. úřad, resp. okr. úřad v Levoči nebyl oprávněn ony akty obce přezkoumati, stačí poukázati k §§ 31 a 89 zák. čl. XXII : 1886, podle kterých jest okresní resp. župní úřad oprávněn vykonávati dozorčí právo nad obcí a tudíž také projevy obce, resp. jejich orgánů přezkoumati.
Ve věci samé sluší uvésti:
Žal. úřad prohlásil v souhlase s I. stolicí uvedené akty obce Levoče za neplatné z důvodu, že st-1 se nestal čsl. státním občanem podle bodu 1. § 1 úst. zák. č. 236/1920, poněvadž, jsa příslušný do obce Aradu v nynějším Rumunsku a nebyv nejpozději dnem 1. ledna 1910 přijat do dom. svazku obce Levoče, nenabyl v obci té domovského práva. Stížnost tvrdí naproti tomu mimo jiné, že st-l nabyl dom. příslušnosti v Levoči již r. 1907, poněvadž tím, že byl v roce tom zvolen zaměstnancem obce Levoče, byl také výslovně přijat do dom. svazku obce té — — —
Námitka tato je zřejmě bezdůvodná, poněvadž ani zák. čl. XXII/1886, upravující otázky dom. příslušnosti, ani jiný zákon platný na
území kdysi uherském nemá ustanovení, podle kterého se zvolením za obecního zaměstnance jest ipso facto spojeno přijetí do dom. svazku dotčené obce. — — — — — — —

Citace:

č. 5807. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 157-158.