Č. 6176.

Živnostenské právo: O dispensi podle § 14 živn. řádu.
(Nález ze dne 21. prosince 1926 č. 26159).
Věc: Jan B. v P. (adv. Dr. S. Král z Prahy) proti ministerstvu obchodu o průkaz způsobilosti. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zsp v Praze nevyhověla žádosti st-lky za udělení dispense od předložení listu tovaryšského, pokud se týče vysvědčení o vykonané zkoušce tovaryšské, jakož i vysvědčení pracovního, kterýchžto průkazů dle § 14 živn. řádu jest zapotřebí k nastoupení a samostatnému provozování živnosti sklenářské. — — —
Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad odvolání st-lkou podanému. — — — —
Ve stížnosti se především namítá, že žal. úřad, posuzuje st-lčinu žádost s hlediska ustanovení 3 odst. § 14 c) živn. řádu, posuzoval tuto věc po stránce právní nesprávně, neboť st-lka se prý domáhala dispense podle 1. odst. § 14 c), zmocňujícího pol. úřad zemský, aby v případech zvláštního zřetele hodných promíjel majitelům živností po řemeslnicku provozovaných průkaz způsobilosti, má-li býti umožněn přechod od jedné živnosti k jiné živnosti příbuzné.
Tuto námitku neshledal nss důvodnou. Zákonným předpokladem pro udělení dispense podle 1. odst. § 14 c) ž. ř., kterou lze uděliti jen za účelem přechodu k jiné příbuzné živnosti, neb za účelem provozování dvou příbuzných živností, jest, aby žadatel byl majitelem živnosti řemeslné nebo koncesované živnosti na průkaz způsobilosti vázané.
St-lka odůvodňovala svoji žádost jedině tím, že se s živností sklenářskou plně obeznámila, neboť se jí vyučila v závodě svého bratra a byla v tomto závodě zaměstnána plná dvě léta po vyučení. Ve svém odvolání uvedla pak, že provozovala v zastoupení zemřelého bratra »živnost obchodu sklenářského a při provozování tohoto obchodu musila také dáti prováděti práce sklenářské, při čemž si osvojila takové znalosti a zručnosti, že může práce ty sama vykonávati.« Popírajíc správnost názoru zsp-é, že nepodala průkazu o tříletém zaměstnání jako tovaryš, tvrdila st-lka, že byla zaměstnána jako tovaryška déle tří let v živnosti sklenářské, a opírala toto své tvrzení o potvrzení společenstva živností stavebních a jiných v P. ze 6. února 1924.
Podle toho st-lka vůbec netvrdila v řízení správním, že by byla majitelkou nějaké živnosti, zejména živnosti řemeslné. Neuvedla-li však st-lka v řízení nic, co by nasvědčovalo, že jest tu tento zákonný předpodklad pro udělení dispense podle 1. odst. § 14 c) ž. ř., pak živn. úřady právem neposuzovaly její žádost jako žádost za dispens za účelem přechodu k jiné příbuzné živnosti neb za účelem současného provozovaní dvou příbuzných živností; nelze proto shledati nezákonnost ani vadu formální v postupu žal. úřadu, posoudil-li žádost st-lčinu jako žádost za dispens podle 3. odst. § 14 c) ž. ř.
Dále vytýká st-lka, že nař. rozhodnutí jest nesprávné i s hlediska 3. odst. § 14 c) ž. ř., neboť prý prokázala vysvědčením měst. úřadu v P., že byla u svého bratra činná jako pomocnice po celou dobu jeho voj. služby až do jeho smrti, t. j. od roku 1915 do 1919, a byla tedy zaměstnána jako pomocník v živnosti sklenářské déle tří let.
Také tato námitka není důvodná. St-lka sama uvedla v řízení správním, že od 15. srpna 1915 do 15. srpna 1917 se učila řemeslu sklenářskému u svého bratra, a prokazovala to potvrzením společenstva různých živností v P. Proto právem vyslovil žal. úřad, že mohla býti zaměstnána jako pomocnice nanejvýš po vyučení, t. j. od 15. srpna 1917 a že tudíž po odečtení doby učební plná tři léta nevybývají na dobu pomocnickou.
Rovněž bezdůvodná jest poslední námitka, že dispens měla býti st-lce udělena, i kdyby se mělo za to, že byla pomocnicí toliko dva roky a 8 měsíců, neboť by jí scházela toliko doba 4 měsíců, aby úplně vyhověla ustanovení § 14 ž. ř.
Jak bylo již vyloženo v nál. Boh. 1468 adm., záleží úleva podle předpisu 3. odst. § 14 c) ž. ř. jedině v tom, že průkaz o zaměstnání po předepsanou dobu jako pomocník nemusí býti podán pracovním vysvědčením, vyhovujícím náležitostem 3. odst. § 14 ž. ř., nýbrž může býti proveden i jiným způsobem, nikterak se však úleva ta nevztahuje na zkrácení doby předepsaného zaměstnání pomocnického. Právem proto vyslovil žal. úřad, že st-lka nesplnila podmínek, za kterých může býti dispense podle 3. odst. § 14 c) ž. ř. udělena.

Citace:

č. 6176. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 829-831.