Č. 6139.

Nemocenské pojišťování: I. Ministr soc. péče nebyl oprávněn přenášeti na podřízené úřady svoji kompetenci k rozhodování o tom, zda jsou splněny předpoklady pro zrušení pokladen společenstevních podle čl. XXI. zák. č. 268/1919. — II. Kdo je »členem« takovéto pokladny ve smyslu čl. VII. cit. zák?
(Nález ze dne 10. prosince 1926 č. 25531.).
Prejudikatura: Boh. 2723, 4376, 5535 adm. a j.
Věc: Obchodní grémium v O. a nemocenská pokladna obchodního v O. (adv. Dr. Kar. Kořínek a Dr. Jaroslav Řehulka z Olomouce) proti ministerstvu sociální péče o zrušení gremiální pokladny.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud vyslovilo zrušení nemocenské pokladny obchodního grémia v O., zrušuje se pro nezákonnost; jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Min. soc. péče zrušilo nař. rozhodnutím rozhodnutí měst. rady v O., jímž bylo vysloveno, že jsou dány předpoklady pro další trvání nemoc. pokladny obchodního grémia v O., pro nepříslušnost. Týmž rozhodnutím zrušil min. soc. péče na základě ustanovení čl. XXI. odst. 1. zák. z 15. května 1919 č. 268 Sb. nemoc. pokladnu obch. grémia v O., poněvadž tato pokladna nevyhovovala podmínce § 11 cit. zák., ježto neměla 31. prosince 1918 400 členů, a nařídil, aby tato pokladna zastavila svou pojišťovací činnost dnem 30. listopadu 1925. V důsledku ustanovení čl. XXIV cit. zák. provede se pak likvidace této pokladny podle obdoby § 40a nemoc. zák. — — — —
Proti prvé části nař. rozhodnutí, rušící rozhodnutí měst. rady hl. m. O. namítá stížnost, že toto rozhodnutí vydala měst. rada jménem min. soc. péče na základě zmocnění uděleného generelně všem správám politickým výnosem tohoto ministra z 12. září 1919; proto prý není toto rozhodnutí cestou instanční vůbec naříkatelné a jest jakákoli stížnost do tohoto rozhodnutí nepřípustna, vyjímaje stížnost na nss. Zrušilo-li žal. ministerstvo toto pravoplatné rozhodnutí měst. rady, jednalo proti zákonu.
Námitka tato není důvodná. Shora cit. výnosem z 12. září 1919 vyslovil min. soc. péče mimo jiné, že podle čl. XXI. zák. z 15. května 1919 č. 268 Sb. zrušuje dnem 1. října 1919 všechny dosud činné společenstevní pokladny nemocenské, které neměly 31. prosince 1918 aspoň 400 členů, a uložil všem zem. a okr. správám polit., aby veškerá vyřízení byla intimována těm kterým pokladnám s podotknutím, že jde o výnos min. soc. péče, proti němuž není dalšího odvolání. Na základě tohoto výnosu vydala měst. rada v O. své rozhodnutí, jímž vyslovila, že jsou dány předpoklady pro další trvání stěžující si pokladny.
Cit. čl. XXI zák. č. 268/1919 byl zmocněn min. soc. péče k rozhodování o tom, jsou-li tu předpoklady pro zrušení pokladen v článku tom jmenovaných — k nimž náleží i společenstevní pokladny. Min. soc. péče nebyl však oprávněn, aby výkon kompetence jemu po zákonu příslušející přenášel na úřady jiné. Rozhodl-li pak — třeba se zmocněním ministerským — takovýto úřad jiný, v tomto případě tedy měst. rada jakožto polit. úřad I. stolice, jest rozhodnutí to výrokem úřadu absolutně nepříslušného, jest proto zmatečné, nemůže býti účastno právní moci a nemůže založiti pro stranu žádných práv.
Jestliže tudíž min. soc. péče mocí svého dozorčího práva tento zmatečný výrok zrušilo, nelze spatřovati v tom nějakou nezákonnost. (Srovnej nál. Boh. č. 2723 adm.).
Druhou část nař. rozhodnutí, to jest výrok, jímž dle čl. XXI. zák. č. 268/1919 vyslovuje min. soc. péče zrušení stěžující si pokladny, poněvadž v den 31. prosince 1918 neměla 400 členů, odůvodnilo nař. rozhodnutí úvahou, že z počtu 400 členů, jenž byl podle seznamu pořízeného dne 16. října 1919 započítán ke dni 31. prosince 1918, dlužno vyloučiti všechny zaměstnance, pro které stěžující si gremiální pokladna ve smyslu tehdy platných předpisů nebyla příslušnou. Z počtu 400 odečítá pak nikoli jmenovitě, nýbrž hromadně všechny ony osoby, jež sice u gremiální pokladny v kritický den byly pojištěny, k jichž pojištění však stěžující si pokladna dle náhledu úřadu dle tehdy platných předpisů nebyla příslušnou. Jako takové uvádí zejména, a to opět jen všeobecně, osoby pro vyšší služební úkony obyčejně s ročním neb měsíčním služným ustanovené, dovozujíc, že takové osoby nejsou příslušníky grémia a nestávají se tudíž ani členy společ. nem. pokladny.
Stížnost vytýká, že nař. rozhodnutí vychází tu z nesprávného právního názoru, posuzujíc otázku, kdo jest členem gremiální nemoc. pokladny, s příliš úzkého hlediska živn. řádu. Ustanovení §u 11 nemoc. zák., že jest zrušiti nemoc. pokladnu společenstevní, neměla-li ke dni 31. posince 1918 400 členů, dlužno prý posuzovati ratione nemoc. zákona, totiž tak, že jest zrušiti jen onu pokladnu, jež nečítala v kritickou dobu 400 pojištěnců, t. j. osob u gremiální pokladny přihlášených, u nichž pokladna ta nesla plné risiko pojistné dle nemoc. zákona a jichž řádné členství nebylo v této kritické době popřeno pravoplatným rozhodnutím správního úřadu.
Nss dal stížnosti za pravdu.
Zákon z 15. května 1919 č. 268 Sb., o jehož čl. XXI. jest nař. rozhodnutí opřeno, jest dle svého obsahu i nadpisu novelisací zákona o nemoc. pojištění dělníků. Uvádí-li § 11 tohoto zákona ve znění, jež mu dal čl. VII. shora cit. novely, mezi nemoc. pokladnami, jež jsou oprávněny prováděti pojištění dle §u 1., společ. pokladny, které 31. prosince 1918 měly aspoň 400 členů, třeba zde použitý výraz »člen« — ježto zákon č. 268/1919 ani v cit. čl. VII. ani v čl. XXI. jinak nestanoví — vykládati dle všeobecných pravidel nemoc. zák., jehož součástí se zmíněné články staly.
Vzhledem k právnímu stanovisku, jež žal. úřad — jako shora uvedeno — v nař. rozhodnutí zaujal, jest se při výkladu pojmu »člen« omeziti na otázku, zda lze osoby u stěžující pokladny fakticky pojištěné, k jichž pojištění však pokladna ta nebyla příslušna, považovati za její členy čili nic. Odpověď na tuto otázku podává § 13 odst. 1 nemoc. zák., jenž nabytí členství ex lege u okr. nemoc. pokladny vylučuje tenkráte, když osoby pojištěním povinné jsou pojištěny u některé z pokladen v §u 11 jmenovaných způsobem a měrou v tomto zákoně stanovenou, spokojuje se tudíž tím, jsou-li u oné jiné pokladny splněny věcné zákonné požadavky. K pokladnám v §u 11 jmenovaným náleží nesporně i stěžující si gremiáiní pokladna.
Z této úvahy však plyne, že příslušnost pokladny není zákonným předpokladem účinného pojištění. Na tomto právním stanovisku stál nss již ve svých nál. Boh. 4376 a 5535 adm., v nichž vyslovil a podrobně odůvodnil právní názor, že i pojištění u nepříslušné pokladny po dobu svého trvání vylučuje nucené pojištění u okr. nemoc. pokladny, jen když ono pojištění co do způsobu a míry vyhovuje požadavkům nemoc. zák. Nedostatek pokladniční příslušnosti sám o sobě nepůsobí proto, že dotyčného zaměstnance nelze považovati za pojištěna, tudíž za člena té které pokladny; příslušná pokladna může ovšem pojištěnce takového pro sebe reklamovati a tento přestává býti členem nepříslušné pokladny, jakmile kompetentní úřad (§ 66 nemoc. zák.) reklamaci vyhoví.
Ježto nař. rozhodnutí výrok o zrušení stěžující si gremiální pokladny založilo na právním názoru, že do počtu 400 členů, požadovaných § 11 nemoc. zák. pro další trvání pokladny společenstevní, nelze počítati ony zaměstnance, pro které pokladna ta v den 31. prosince 1918 nebyla příslušnou, aniž zjistilo, zda byl již tehdy pro tuto nepříslušnost pokladny vysloven zánik členství kompetentním úřadem, octlo se dle hořeních úvah v rozporu se zákonem.

Citace:

č. 6139. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 754-756.