Č. 6059.

Pozemková reforma: * Byl-li státní úředník jmenován členem kuratoria fondu pro zaměstnance velkostatků dle § 4 vlád. nař. č. 29/1923, zakládá to pro něho právní nárok, aby nebyl před uplynutím funkčního období v nařízení tom stanoveného funkce té zbaven, leda z důvodů v § 6 cit. nař. taxativně vyjmenovaných.
(Nález ze dne 13. listopadu 1926 č. 14117.)
Věc: Alois K. v Praze proti presidiu státního pozemkového úřadu o zbavení členství kuratoria fondu pro zaopatřování zaměstnanců velkostatků.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Presidium stp-ú jmenovalo dekretem z 28. května 1923 Aloise K., min. radu min. soc. péče v Praze, v dohodě s min. soc. péče členem kruratoria fondu pro zaopatření zaměstnanců velkostatků; jmenovací dekret má toto znění: »V dohodě s min. soc. péče jmenuji Vás podle ustanovení § 4 vl. nař. z 8. února 1923 č. 29 Sb. členem kuratoria fondu pro zaopatření zaměstnanců velkostatků zřízeného po rozumu § 73 zák. z 8. dubna 1920 č. 329 Sb. ve znění novely ze 13. července 1922 č. 220 Sb. Úřední vydání Sbírky zákonů a nařízení o poz. reformě a úřední věstník stp-u »Pozemkovou Reformu« připojuji a činím opatření, aby Vám byly nadále zasílány veškeré úřední publikace.«
Min. soc. péče dopisem z 9. září 1925 oznámilo presidiu stpú-u, že st-l vstoupil na trvalý odpočinek a že ve smyslu § 4 vl. nař. č. 29/23 navrhuje, aby Alois K. byl této funkce sproštěn a na jeho místo jmenován členem kuratoria Dr. Albert K., min. tajemník min. soc. péče.
Presidium stpú-u jmenovalo pak členem jmenovaného kuratoria na místo uprázdněné odchodem min. rady Aloise K. na trvalý odpočinek Dra. Alberta K. a zaslalo st-li dopis: »Dle sdělení min. soc. péče odešel jste na trvalý odpočinek. Vzhledem k této okolnosti sprošťuji Vás dosavadní Vaší funkce jako člena kuratoria fondu pro zaopatření zaměstnanců velkostatků a používám této příležitosti, abych Vám vyslovil dík za Vaši spolupráci v kuratoriu zmíněného fondu. «
O stížnosti nss uvážil takto:
St-l tvrdí, že pravoplatným jmenováním za člena kuratoria fondu pro zaopatření zaměstnanců velkostatků dle § 4 vl. nař. č. 29 z r. 1923 nabyl subj. právního nároku, aby této veřejnoprávní funkce byl zbaven jedině způsobem dle zák. neb cit. nař. přípustným, t. j. kdyby zanedbával nebo řádně nevykonával své povinnosti nebo ztratil volební právo do obce. Okolnost, že byl dán na odpočinek, že však není takovým důvodem, který § 6 cit. nař. pro zbavení členství taxativně uvádí a že proto nař. usnesení je nezákonným zásahem do subj. jeho práv.
Pro posuzování sporné otázky, zda st-l byl právem zbaven členství v kuratoriu fondu pro zaopatření zaměstnanců velkostatků a zda tím bylo či nebylo zasaženo do jeho subj. práv, dlužno si nejprve ujasniti, jakým právním útvarem je tento fond, jakož i jeho kuratorium. Právní základ instituce té spočívá v ustanovení § 73 náhr. zák. ve znění novely ze 13. července 1922 č. 220 Sb. Tento § 73 náhr. zák. je částí předpisu správních, které v §§ 72—75 náhr. zákona řeší otázku zabezpečení zaměstnanců na zabraném a přejímaném majetku pozemkovém; jak k § 73 tak k § 75 náhr. zák. byly vydány na základě zákonného zmocnění podrobné předpisy, jimiž stanoveny účel, organisace, povaha a obor působnosti orgánů povolaných ke konkrétnímu provádění předpisů §§ 73 a 75 zák. náhr. Právní normy provádějící rámcový předpis § 73 náhr. zák. obsaženy jsou ve vl. nařízení z 8. února 1923 č. 29 Sb., jímž zřízen fond pro starobní a invalidní zaopatření zaměstnanců velkostatků a stanoven způsob, jakým má býti zabezpečeno dosažení vytčeného účelu, jakož i správa fondu, kterou obstarávati má zvláštní kuratorium. Z těchto norem jest zřejmo, že fond je samostatným útvarem právním, odlišným organisací, povahou i oborem působnosti od stpú-u, a že kuratorium správou jeho pověřené obstarává správu zcela autonomně, podléhajíc pouze dozoru státní správy. Dále pak se z toho podává, že fond obstarává věci veř. správy, a že členství v kuratoriu je funkcí veřejnou.
O složení kuratoria mluví § 4 cit. nařízení, dle něhož správu fondu řídí sedmičlenné kuratorium, jehož členy a náhradníky jmenuje stpú v dohodě s min. soc. péče na dobu 4 let, že z těchto sedmi členů je jeden zástupce úředníků, jeden zástupce zřízenců, jeden dělníků na velkém majetku pozemkovém zaměstnaných, předseda a místopředseda má býti jmenován ze řad úředníků stpú-u. V § 6. cit. nař. se stanoví, že členství v kuratoriu nemůže býti odmítnuto leč z důvodů opravňujících odmítnout členství v ob. zastupitelstvu a že předseda stpú-u může po dohodě s min. soc. péče zbavit členství v kuratoriu členy, kteří zanedbávají neb nevykonvají řádně svých povinností nebo ztratí volební právo do obcí.
V daném případě je na sporu otázka, zda státní úředník, který byl jmenován členem kuratoria fondu toho, může býti před uplynutím funkčního období zákonem stanoveného zbaven této fuknce proto, že byl dán do výslužby. Nutno proto uvážiti, zakládá-li jmenování to pro státního úředníka právní nárok na vykonávání dotčené funkce, či je-li funkce ta pouhou úřední povinností bez nároku na její ponechání. Nss dospěl k úsudku, že byl-li státní úředník jmenován členem kuratoria dotčeného fondu, zakládá to skutečně pro něho nárok, aby byl ve funkci této ponechán po dobu v zákoně vytčenou, za předpokladu, že své povinnosti řádně vykonává a neztratí volební právo do obcí. Především dlužno vytknouti, že jmenování děje se dle zákona nikoliv bez časového obmezení, nýbrž na určitou řadu let. Okolnost ta sama o sobě sice ještě neprokazuje existenci nároku, ale také ji nevylučuje, jak by bylo možno usuzovat, kdyby jmenování se dalo bez jakéhokoliv časového omezení.
Dále nutno poukázat na to, že ani z dekretu jmenovacího ani z adm. spisů nelze vyvoditi, že by st-l byl členem kuratoria jmenován jako zástupce min. soc. péče, v jehož službách byl v době svého jmenování a nedá se proto mluviti o tom, že byl v kuratoriu pouhým representantem jmenovaného min., který by mohl být svým mandantem kdykoliv odvolán. Naopak k výkonu funkce té byl povolán jmenovacím dekretem beze všeho poukazu na posavadní úřední funkci v min. soc. péče s odvoláním na § 4 vl. nař. č. 29/1923, který mluví o počtu členů kuratoria a jeho složení, z čehož plyne, že funkci vykonával proprio nomine. Cit. nařízení v § 6 stanoví případy, kdy žal. úřad může zbavit členství v kuratoriu, z čehož se dá usuzovat, že, není-li takovýchto předpokladů, nemůže tak učiniti. A konečně důležitá je okolnost, že vl. nař. č. 305/1922 vydané rovněž jako vl. nař. č. 29/1923 na základě zákona náhr. a upravující příbuznou materii právní, obsahuje výslovně ustanovení, že státní úředníci jmenovaní za členy rozhodčí komise, mohou být kdykoliv odvoláni, kteréžto ustanovení do časově pozdějšího nařízení č. 29/1923 pojato nebylo, z čehož možno soudit, že vl. nař. č. 29/1923 nechtělo podrobiti státní úředníky jako členy kuratoria fondu stejnému omezení se státními úředníky, kteří byli jmenováni členy rozhodčí komise.
Žal. úřad zodpověděl si kladně spornou otázku a jak z odv. spisu zřejmo — dovolává se jednak analogického použití ustanovení vl. nařízení č. 305/1922 o státních úřednících jako členech rozhodčí komise i na případy členství v kuratoriu fondu pro zaopatření zaměstnanců velkostatků a jednak toho, že důvody opravňující úřad, aby zbavil člena kuratoria této jeho funkce, jsou ve vl. nař. č. 29 z r. 1923 uvedeny demonstrativně. Vývodům těmto nelze však přisvědčiti. Analogického použití nař. č. 303/1922 dovolávati se nemůže proto, že není mezery zákona, která by analogií měla býti vyplňována, neboť nař. č. 29/1923 obsahuje předpisy, kdy může býti kdo zbaven členství v kuratoriu fondu. Rovněž názor, jakoby výpočet důvodů, opravňujících úřad ku zbavení členství v kuratoriu, ve vl. nařízení č. 29/1923 byl demonstrativní, je mylný, neboť textace § 6 vl. nař. č. 29/1923, jakož i znění § 3 nař. č. 374/1922 nepřipouštějí pochybnost, že jde o výpočet taxativní, který zcela přesně vymezuje případy, kdy může býti kdo zbaven před uplynutím funkčního období členství jednak v kuratoriu fondu, jednak v rozhodčí komisi.
Vycházeje z těchto úvah dospěl nss k závěru, že státní úředník, který byl jmenován členem kuratoria fondu pro zaopatření zaměstnanců velkostatků ve smyslu vl. nař. č. 29/1923 může býti před uplynutím čtyřletého funkčního období zbaven členství jedině z důvodů v § 6 cit. nař. taxativně uvedených. Poněvadž pak žal. úřad v nař. rozhodnutí vycházel z nesprávného právního názoru, že možno zbaviti členství v kuratoriu i proto, že dotčený úředník byl pensionován, kterýžto důvod v § 6 cit. nař. obsažen není, a ježto sprostiv st-le jedině z tohoto důvodu členství kuratoria fondu, zasáhl tím do subj. práv st-lových, plynoucích pro něho ze jmenování k této veř. funkci a zahrnující v sobě i nárok býti jí zbaven jedině buď vypršením funkčního období nebo z důvodů uvedených v § 6 cit. nařízení, bylo nař. rozhodnutí zrušeno dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 6059. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 617-620.