Č. 6126.

Pensijní pojišťování: * Zaměstnanec, který hraje v orchestru, je duševně činný a podléhá pensijnímu pojištění, třeba by šlo o orchestr v kinematografu a hraní hudby lehké.
(Nález ze dne 4. prosince 1926 č. 24992.)
Věc: Josef K. v P. proti ministerstvu sociální péče (ze zúč. všeob. pens. ústav v Praze Dr. František Klučina) o pensijní pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím rozhodl žal. úřad v pořadí instančním, že Václav S. ve svém zaměstnání u st-le počínaje 1. srpnem 1920 podléhá pens. povinnosti pojistné, poněvadž činnost jeho jako hudebníka jest převážně duševní a zakládá podle § 1 odst. 2 lit. a) zák. z 5. února 1920 čís. 89 Sb. pensijní pojistnou povinnost. Okolnost, že jmenovaný byl jen podřízeným hudebníkem a že hrál pouze běžné kousky, je pro pojistnou povinnost nerozhodná.
O stížnosti nss uvážil:
Nesporno je, že Václav S. zaměstnán byl v době od 1. srpna 1920 jako hudebník v orchestru st-lova kinematografu. Sporným je hodnocení jeho činnosti; kdežto žal. úřad hodnotí jeho činnost jako převážně duševní, tvrdí stížnost, že činnost ta nebyla převážně duševní, ježto S. byl jen podřízeným hudebníkem a hrál jen běžné kusy. Proto chybí dle názoru stížnosti činnosti jeho ony znaky, které duševní činnost karakterisují, totiž zvláštní vyšší způsobilost, duševní námaha a duševní napjetí, st-li nedostává se mimo to ani odborného vzdělání. V nevyšetření skutečnosti, že S. hrál jen obvyklé kousky, vidí stížnost i podstatnou vadu řízení. Stížnost rozlišuje mezi hudebníky hrajícími těžší skladby, vyšší ceny umělecké a hudebníky, hrajícími skladby lehkého druhu, a jen prvnější považuje za duševně činné.
Nss nesdílí názor, že by takto bylo lze rozlišovati. Zákon pensijní podrobuje pens. povinnosti zaměstnance převážně duševně činné a nečiní rozdílu mezi jednotlivými duševními činnostmi po té stránce, jsou-li namáhavější, vyžadují-li většího duševního napjetí, předpokládají-li vyšší vzdělání či nikoli a vyžadují-li či nevyžadují-li zejména nějaké tvořící činnosti. Hudba v orchestru provozovaná je uměním, a každý, kdo provozuje nějaké umění, je duševně činným. Je jím tedy i hudebník, který v ochestru nějakém spolupůsobí, třeba by orchestr ten hrál jen hudební kusy lehčího druhu, nevyžadující zvláštního stupně dokonalosti a zvláštního napětí mysli.
Není tedy ani vytýkané neúplnosti šetření v tom, že úřad nevyšetřoval, jaké hudební kusy v době zaměstnání S. v orchestru st-lově byly hrány, ježto okolnost ta pro posouzení zákonnosti nař. rozhodnutí je bezvýznamná, když — jak uvedeno — i hudebník hrající v orchestru lehké kusy, za duševně činného musí býti považován.

Citace:

č. 6126. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 736-737.