Č. 6015.

Pozemková reforma: I. * Je nezákonné, odepřel-li stpú souhlas k dělení zabraných nemovitostí dle § 7 záb. zák., poukazuje na možnost komplikace stavu knihovního, jestliže šlo o souhlas dodatečný, t. j. jestliže již soudy odepsání a zapsání nemovitostí do nových vložek knihovních povolily. — II. * Rozhoduje o souhlasu k dělení ve smyslu § 7 záb. zák. (odepsání z dosavadní vložky) smí stpú hleděti pouze k tomu, zda dělení to bude míti nepříznivý vliv na účelné provedení poz. reformy. Může tedy přihlížeti k tomu, nenabude-li tak nemovitost, jíž je potřebí pro reformu tu, nedostávající se jí právní samostatnosti a nestane-li se objektem ze záboru vyloučeným, ale nemůže souhlas odepříti s odůvodněním, že žádost o udělení jeho je zbytečná, ježto by nemovitost ani po udělení jeho nenabyla vlastností objektu dle § 3 a) záb. zák. — III. * Nezákonným je předpis poplatku dle § 61 příd. zák. udělí-li stpú dle § 7 záb. zák. pouze souhlas k tomu, aby nemovitost nějaká z posavádní vložky byla vyloučena a do nové zapsána, tedy souhlas k dělení, aniž ji současně ze záboru propustí, třeba by nemovitost ta, nabyvši tak nedostávající se jí právní samostatnosti, nabyla všech náležitostí objektu ve smyslu § 3 a) záb. zák. ze záboru vyloučeného.
(Nález ze dne 30. října 1926 č. 21315).
Věc: František C. ve F. (adv. Dr. Bedř. Pipes z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu (min. taj. Dr. Vlad. Matoušek) o dělení knihovních těles dle § 7 záb. zák. a vyloučení objektů ze záboru dle § 3 a záb. zák.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Rozhodnutí stpú-u z 27. října 1925 naříká stížnost u nss pouze v těchto bodech:
A) že žalovaný úřad svoluje ve smyslu § 7 záb. zák. k dělení knihovního tělesa, zapsaného ve vložce č. ... zemských desk českých a k převodu z vložky té odepisovaných nemovitostí do nových vložek knih pozemkových a prohlašuje objekty do těchto nových vložek odepisované za objekty dle § 3 a) záb. zák. ze záboru vyloučené, předepsal za udělení souhlasu dle § 7 záb. zák. 10% poplatek z ceny odepisovaných nemovitostí po rozumu § 61 zák. č. 81/20;
B) že žalovaný úřad zamítl žádosti st-lovy, aby udělen byl dodatečný souhlas dle § 7 záb. zák. k provedenému knihovnímu odepsání ze vložky č. ... desk zemských do nově zřízených vložek knihovních stran těchto nemovitostí: 1. panského domu v č., 2. domu v E., 3. cihelny v A., a že odepřel uznati nemovitosti ty za objekty dle § 3 a) záb. zák. ze záboru vyloučené. Ad A). Stížnosti sluší dáti za pravdu, namítá-li, že předpis poplatku dle § 61 příd. zák. odporuje zákonu.
Dle § 61 příd. zák. předpisuje a vybírá stpú při udělení souhlasu ke zcizení a dělení zabraných nemovitostí podle § 7 záb. zák., pokud půda se propouští ze záboru, od strany, jíž povolení bylo uděleno, poplatek ve výši 10% z hodnoty nemovitosti propuštěné. V daném případě dal žal. úřad souhlas k tomu, aby určité nemovitosti z posavadní vložky byly vyloučeny a zapsány byly do nových knihovních vložek, tedy, jak stížnost ve shodě s judikaturou nss-u uznává, k dělení ve smyslu § 7 záb. zák. Chybí však druhý v § 61 příd. z. žádaný předpoklad, totiž propuštění půdy ze záboru. Neboť žal. úřad nepropustil ony s jeho souhlasem do nových knihovních vložek zapsané nemovitosti ze záboru nějakým svým konstitutivním výrokem. Nemovitosti ty získaly souhlasem tím pouze chybící jim právní samostatnost, tedy znak, jejž mimo jiné vyžaduje § 3 a) záb. zák. Byla-li to jediná jim scházející náležitost, nutná pro vyloučení ze záboru dle § 3 a), dosáhly ovšem nemovitosti ty souhlasem oním toho, že mohly býti deklaratorním výrokem žal. úřadu prohlášeny za objekty ze záboru vyloučené, což se však pojmově nekryje s propuštěním ze záboru, které je dle § 61 příd. zák. předpokladem pro předpis poplatku 10%. Rozšiřovati pak výjimečný předpis § 61 příd. zák. stanovený jen pro případy, kde se půda ze záboru propouští, i na případy jiné, zřejmě nelze. Spočívá tedy výrok o poplatku tom na mylném výkladu § 61 příd. zák. a § 7 záb. zák. a bylo jej zrušiti pro nezákonnost.
Ad B) Svrchu uvedený výrok obsahuje dvojí rozhodnutí: a) zamítá žádost o souhlas dle § 7 záb. zák. k odepsání tří nemovitostí z posavadní vložky č. ... desk zemských a přenesení jich do řady nových samostatných vložek rustikálních, čili jinými slovy souhlas k rozdělení zabraných nemovitostí, b) zamítá žádost, aby tyto tři nemovitosti byly uznány za objekty ze záboru dle § 3 a) záb. zák. vyloučené.
Z důvodů nař. rozhodnutí je zřejmo, že stpú opírá svůj pod b) uvedený výrok o to, že nemovitosti ony nemají právní samostatnosti, ježto přenesení jich do zvláštních vložek stalo se bez souhlasu stpú-u, který dodatečně souhlas odpírá. Je tedy rozdělení to neplatné a je nemovitosti ty s hlediska záb. zák. pokládati za součást knihovního tělesa zapsaného ve vl. č. ... desk zemských, v níž zapsány jsou i ostatní zabrané nemovitosti st-lovy. Je tedy důvodem, proč žal. úřad odepřel ony tři nemovitosti uznati za objekty ze záboru dle § 3 a) záb zák. vyloučené, jedině, že chybí jim právní samostatnost a ta chybí jim proto, poněvadž úřad odpírá uděliti dodatečný souhlas k jich rozdělení. Zákonitost důvodu, pro který žádost za uznání vyloučení ze záboru byla zamítnuta, závisí tedy na tom, zda úřad právem odmítl uděliti souhlas k rozdělení nemovitostí, a bylo se proto zabývati nejprve rozhodnutím, pokud jím tento souhlas dle § 7 záb. zák. byl odepřen.
Odepření tohoto souhlasu odůvodňuje žal. úřad u každého z objektů zvlášť. Odůvodnění ta shodují se v tom, že úřad uvádí, že žádná z nemovitostí, jež jako hospodářské celky byly st-lem označeny, nevyhovuje — i když se nehledí k nedostatku právní samostatnosti — podmínkám, jež § 3 a) záb. zák. stanoví. Úřad odpírá totiž některým z nich povahu »objektu« ve smyslu § 3 a) záb. zák., jiným hospodářskou samostatnost, o jiných tvrdí, že slouží hospodaření na zabraných nemovitostech. Úvahou, že i kdyby tedy udělením souhlasu k onomu rozdělení právní samostatnosti dosáhly, přece jen nemohly by býti dle § 3 a) záb. zák. uznány za objekty ze záboru vyloučené, dospívá k závěru, že žádost za souhlas je bezdůvodnou a zbytečnou. Jako další důvod uvádí žal. úřad, že žádost o souhlas dle § 7 záb. zák. podána byla ve stadiu, kdy již bylo poznamenáno převzetí, dána výpověď z hospodaření a žádáno bylo za vyklizení a odevzdání vypovězených nemovitostí a že tedy, kdyby souhlas byl udělen, nastaly by různé komplikace a ztížení provádění poz. reformy, ježto nastala by změna ve stavu knihovním.
Stížnost označuje obojí důvod jako nezákonný a dovozuje nad to, že je omylem názor žal. úřadu, jako by se oněm nemovitostem vedle právní samostatnosti nedostávalo i dalších podmínek § 3 a) záb. zák. žádaných. V tom směru uvážil nss toto:
Znění § 7 záb. zák. nepřipouští jiný výklad, než že i při úvaze o tom, zda souhlas k dělení má býti udělen či odepřen, jsou meze pro úvahu stejné, jako jde-li o zcizení neb zavazení zabraných nemovitostí. Meze ty dány jsou — jak nss ohledně souhlasu ku zcizení ustáleně judikuje — účelem a cílem zákona záb.; může se tedy stpú zabývati jen otázkou, zda souhlasem k dělení bude provedení poz. reformy zmařeno či značně ztíženo a může souhlas odepříti jen, shledá-li právem, že by souhlas takové zmaření neb značné ztížení měl za následek. Při tom může ovšem uvažovati o tom, zda snad udělením souhlasu toho nenabudou rozdělené nemovitosti nedostávající se jim právní samostatnosti a nebude-li je pak k žádosti strany ze záboru vyloučiti. Shledá-li, že tím způsobem by došlo k vyloučení nemovitostí, jichž k provedení poz. reformy potřebuje, může souhlas odepříti. Ale toho žal. úřad netvrdí, nýbrž naopak odepření souhlasu odůvodňuje tím, že nemovitosti ony v záboru zůstanou i kdyby souhlas byl udělen; tím zřejmě dává na jevo, že dle jeho názoru není tu nebezpečí, že by udělením souhlasu k dělení nějaká pro provádění poz. reformy nutná nemovitost ze záboru unikla. Vybočují tedy ony (úvahy, jimiž stpú dovozuje, že by nemovitosti ony i po dosažení právní samostatnosti ze záboru vyloučeny nebyly, z mezí, jimiž je úřad při rozhodování o souhlasu dle § 7 záb. zák. vázán, a nemůže tedy jimi zamítavé rozhodnutí býti odůvodněno. Otázkou, zda je správný názor žal. úřadu, že nemovitosti ony, i kdyby udělením souhlasu nabyly právní samostatnosti, přece by pro nedostatek ostatních podmínek § 3 a) záb. zák. vyloučeny býti nemohly, kterýžto názor stížnost popírá, nebylo se třeba zabývati, poněvadž úvahou tou neodůvodňuje nař. rozhodnutí zamítnutí žádosti o uznání nemovitostí těch za objekty dle § 3 a) záb. zák., nýbrž i — neprávem ovšem — jen zamítnutí žádosti o souhlas dle § 7 záb. zák.
Ovšem vidí žal. úřad překážku udělení žádaného souhlasu i ve ztížení provádění poz. reformy pro komplikace, jež by udělením souhlasu nastaly ve stavu knihovním. Nss neshledal důvodu, aby řešil v daném případě otázku, zda komplikace ve stavu knihovním a z toho snad nastalá povinnost stpú-u v podáních na soud tohoto stavu se přidržeti, mohla by vůbec býti považována za maření neb značné ztížení provedení poz. reformy a to proto, poněvadž, jak z nař. rozhodnutí a ze spisů patrno, soudy ony vyloučení z posavadní vložky desk zemských a zřízení samostatných vložek knihovních pro jednotlivé nemovitosti již i bez souhlasu stpú-u povolily, takže se žádá o dodatečný souhlas k tomu, co soudy již bylo provedeno. Obávané komplikace nebyly by tedy v daném případě vůbec následkem tohoto dodatečně uděleného souhlasu, nýbrž fakticky nastaly bez něho a odepřením souhlasu nelze je odčiniti. Proto neshledal nss ani tento druhý důvod zákonným, ježto o nějakém maření neb značném ztížení provedení poz. reformy udělením tohoto souhlasu za daného stavu vůbec řeči býti nemůže.
Dospěl proto nss ke zrušení nař. rozhodnutí, pokud odpírá souhlas dle § 7 záb. zák. k provedenému knihovnímu odepsání ze vložky č. ... desk zemských do nově zřízených vložek knihovních stran těchto nemovitostí: panského domu v Č., domu v E., cihelny v A. pro nezákonnost. Poněvadž pak dle důvodů nař. rozhodnutí toto odepření souhlasu bylo jediným důvodem pro zamítnutí žádosti o uznání nemovitostí těch jako objektů dle § 3 a) záb. zák. ze záboru vyloučených, musel důsledně i výrok o tomto zamítnutí býti zrušen jako nezákonný.

Citace:

č. 6015. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 537-540.