Č. 5859.

Obecní dávka z nájemného (Praha): I. Až do 1. října 1921 má obecní dávka z nájemného ve Velké Praze svůj zákonný podklad v zákoně z 5. května 1908 č. 32 z. z. česk., od udané doby pak v zákoně č. 329/1921. — II. Jest při stanovení základu pro dávku z nájemného v letech 1921 a 1922 odečísti z hrubé činže dávku z nájemného a vodné?
(Nález ze dne 13. září 1926 č. 11548).
Prejudikatura: Boh. 4400 adm. a j.
Věc: Ing. Václav H. a spol. v Praze proti zemskému správnímu výboru v Praze stran dávky z nájemného.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost, pokud odepřelo odečísti ze základu vyměřovacího obecní dávku z nájemného a za dobu od 1. ledna do 30. září 1921 všeobecné vodné; jinak zamítá se stížnost jako bezdůvodná.
Důvody: St-lům byla platebními rozkazy místní rady hl. m. Prahy I.-VIII. z domu čp. ... v Praze za rok 1921 předepsána obecní dávka z nájemného ve výši 41961 K 51 h a za rok 1922 částkou 63734 K 39 h. Odvolání vytýkajícímu, že ze základu pro vyměření dávky směrodatného měla býti odečtena dávka z nájemného (»činžovní groš«) a všeobecné vodné (»vodní činže«), nevyhověl sbor hl. města Prahy pro vyřizování stížností usnesením z 21. března 1923 a v dalším postupu instančním žal. úřad nař. rozhodnutím, poněvadž podle § 3 pravidel o vybírání ob. dávky z nájemného jest dávku vybírati z ročního nájemného a ročním nájemným se rozumí činže hrubá, z níž se odpočítává podle § 7 pravidel obecní dávka z nájemného a z takto vypočtené čisté činže se vybírá dávka podle předepsané sazby. Z úhrnné sumy předepsané dávky odečítá se pak podle § 4, odst. 3 6% srážka na účet vedlejších dávek a příplatků. Vodné, po případě jiné srážky, které berní správa uznává při stanovení čistých výnosů činžovních, nelze vzhledem ke znění pravidel od hrubého nájemného odečítati, nýbrž béře se na tyto srážky zřetel ve formě 6% srážky dle § 4 odst. 3 pravidel. O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto: Ve sporném případě jde o předpis obecní dávky z nájemného za rok 1921 a 1922. Pro vyměření ob. dávky z nájemného v Praze v roce 1921 platila pravidla vydaná min. fin. výnosem z 1. dubna 1924 a pro rok 1922 pravidla vydaná týmž úřadem výnosem z 8. května 1922. Obě pravidla stanoví v § 3, že se ob. dávka z nájemného vyměřuje pro každý rok příští ze čtyřnásobné části nájemného neb jeho hodnoty za čtvrtletí od 1. srpna do 31. října předcházejícího roku. Částka tato zjistí se buď z přiznání úředně vyšetřeného, nebo z přiznání, za účelem vyměření daně činžovní podaného a berní správou upraveného. Podle odst. 3 § 4 obou pravidel bude, pokud berní správa v činžovní přiznávce zvláště odpočítává vedlejší dávky z příplatky, vyjma placenou dávku z nájemného a zákonem určené náklady na udržování budov a amortisaci, z těchto odpočtených obnosů přiznána 6% srážka, která se odpočítává od úhrnného obnosu dávky z nájemného. Odst. 2. § 7 obou pravidel pak uvádí, že, je-li ujednána činže hrubá, odečte se nejprve ob. dávka z nájemného a ze vzniklé takto čisté činže vybéře se pak dávka podle předpsané sazby. Z úhrnné sumy předepsané dávky odpočítává se 6% srážka na účet vedlejších dávek a příplatků v § 4 uvedených.
Žal. úřad nepřiznal st-lům ani odpis dávky z nájemného, ani všeobecného vodného z činže, sloužící za základ pro obecní dávku z nájemného.
Dávku z nájemného jest odečísti z hrubé činže již podle uvedených ustanovení pravidel obcí usnesených a příslušným úřadem schválených. Když se tedy úřad nezachoval podle těchto pravidel a odvolání, pokud šlo o odečtení dávky z nájemného z vyměřovacího základu pro dávku z nájemného, zamítl, jest jeho rozhodnutí v tomto směru, a to pokud jde o léta 1921 a 1922, nezákonné.
Všeobecné vodné, o kterém se pravidla zvláště nezmiňují, nelze tedy podle těchto pravidel z hrubé činže odečísti, jednal proto žal. úřad ve shodě se pravidly, když odepřel sraziti všeobecné vodné ze základu pro vyměření obecní dávky z nájemného. Soudu bylo však v rámci stížnosti zkoumati, zdali pojetí všeobecného vodného do základu vyměřovacího odpovídá ustanovením zákonným.
Obecní dávka z nájemného byla v Praze za rok 1921 zavedena se zpětnou účinností v roce 1924. Až do 1. října 1921, kdy vstoupil v platnost zákon č. 329/21, mělo zavedení této dávky svůj zákonný podklad v zák. z 5. května 1908 č. 32 z. z. česk. Pokud jde o dobu po dni, kdy vstoupil zákon č. 329/21 v platnost, tedy o dobu od 1. října 1921 do konce tohoto roku a pro rok 1922, stanoví odst. 3 § 57 cit. zák., že se ponechává v platnosti ustanovení zákona ze 6. února 1920 č. 114 a 116 Sb., týkající se Velké Prahy. Avšak tyto zákony, zejména § 16 zák. č. 116/20 a § 10 zák. č. 114 nepodávají žádného podkladu pro to, že by pro Velkou Prahu měl býti, pokud jde o ob. dávku z nájemného, zachován předpis zmíněného zem. zákona. Platí tedy v tomto ohledu ode dne 1. října 1921 ustanovení zák. č. 329/1921.
Pokud jde o dobu do 1. října 1921, vyslovil nss již ve svém nál. Boh. č. 4400 adm. právní náhled, že zákon z 1. května 1908 č. 32 z. z. určuje základnu pro vyměření obecní dávky z nájemného v tom smyslu, že jest jí nájemné (nájemní hodnota), jak bylo berní správou státní uznáno, event. upraveno za účelem předpisu státní daně činžovní. Jest proto respektovati veškeré srážky, které berní správa, zjišťujíc základnu pro předpis daně činžovní z přiznaného nájemného (nájemní hodnoty), učinila a tak, jak je učinila, ovšem pokud se srážky tyto zjišťují při nájemném z jednotlivých nájemních objektů a nikoliv snad — jako srážky udržovací a amortisační — z celkového výnosu budov. Nájemné (nájemní hodnota) takto berní správou pro účely daně činžovní zjištěné jest onou základnou, z níž musí vycházeti také úřad samosprávný při vyměření obecní dávky z nájemného, aniž by se mohl od ní v neprospěch poplatníka uchýliti. Soud dovodil pak, že ustanovení § 4, odst. 3 a § 7, odst. 2 pravidel, pokud srážky z nájemného na vedlejších dávkách a příplatcích berní správou uznané nerespektují plně, nýbrž jen ve formě 6% srážky s úhrnného obnosu dávky, nejsou ve shodě se zákonem z 5. května 1908 č. 32 z. z. a jsou tedy neplatná.
Soud trvá na tomto náhledu i v daném případě.
Žal. úřad, opíraje své rozhodnutí o cit. ustanovení výběrčích pravidel, nepokládal, pokud jde o dobu do 1. října 1921, za potřebné zjišťovati, jakými částkami berní správa uznala, resp. upravila nájemné z jednotlivých nájemních objektů, o něž ve sporu jde, pro rok 1921, resp. zda a jakými částkami uznala srážky na všeobecné vodné. Jest tedy nař. rozhodnutí i v tomto bodě nezákonné.
Naproti tomu nemohl soud shledati stížnost důvodnou, pokud se domáhá srážky všeobecného vodného ze základu pro vyměření ob. dávky z nájemného za dobu od 1. října 1921 do konce tohoto roku a za rok 1922. Neboť zákon č. 329/1921, jehož jest, jak již uvedeno, pro tato období použíti, stanoví v § 38, že obce mohou vybírati dávku z nájemného nebo z používaných místností. Nenařizuje tedy zákon blíže, z jakého nájemného dávka má býti vybírána, nýbrž ponechává podle § 43 č. I bližší určení základu vyměřovacího ob. zastupitelstvu. Nepříčí se tedy zákonu, když obec se usnesla, by dávka byla vybírána z hrubé činže, a že se na vedlejší dávky a příplatky, které platí nájemník majiteli domu, přihlíží jen ve formě 6% srážky s předepsané dávky.
Jednal tedy žal. úřad ve shodě se zákonem, když odepřel vyloučení všeobecného vodného ze základu při vyměření obecní dávky z nájemného za dobu od 1. října 1921 do konce tohoto roku a za rok 1922.

Citace:

č. 5859. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 262-264.