Č. 5761.

Cestovní pasy. — Povolení pobytu v tuzemsku
(Slovensko): Cizí státní příslušník nemá právního nároku na to, aby mu za účelem pobytu v tuzemsku bylo uděleno tuzemské visum na cizozemský cestovní pas.
(Nález ze dne 10. června 1926 č. 12.192.)

Prejudikatura: Boh. 4180 adm.
Věc: Ladislav T. v Košicích proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o povolení pobytu v Košicích.

Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.

Důvody. Rozhodnutím ministra pro Slov. z 20. prosince 1924 nebylo vyhověno žádosti Ladislava T., maďarského stát. příslušníka, o povolení pobytu v Košicích, poněvadž byl nařízením býv. župana župy gemermalohontské dne 4. března 1920 z území čsl. republiky pravoplatně
vypovězen a následkem toho pozbyl veškerého nároku na další pobyt.
Rozhoduje o stížnosti do tohoto výroku podané vycházel nss z těchto úvah:
St-l vytýkaje napadenému rozhodnutí nezákonnost, namítá, že ve smyslu práva na Slov. platného může se každý cizozemec na Slov. zdržovati bez zvláštního povolení v kterékoliv obci. St-l neuvádí předpis, který má při tom na mysli. Není však pochyby, že mohou býti zde míněny jen zák. čl. V. a VI. z r. 1903, jež obsahují předpisy, týkající se
práva pobytu cizozemců na území bývalé říše uherské.
§ 1 zák. čl. V. z r. 1903 stanoví sice, že cizozemci se mohou zdržovati v každé obci na území uherské koruny, avšak ve smyslu ustanovení § 2 zák. čl. VI. z r. 1903 může min. právo toto obmeziti zavedením pasu. To stalo se v Čsl. republice vydáním vl. nař. z 9. června 1921 č. 215 Sb.
§ 3 tohoto nařízení stanoví, že cizinci mohou překročiti hranice Čsl. republiky jen na základě pasu vyhovujícího požadavkům § 2 nař., a opatřeného pro cestu do zdejšího státu visem příslušného zahraničního úřadu Čsl. republiky. Z toho se podává, že pasové visum jest v podstatě své povolením pobytu cizince na území republiky Čsl. V podání z 29. října 1924 řízeném na min. Slov. žádal st-l za povolení pobytu v Košicích, tedy na území Čsl. republiky do platnosti předloženého jím cestovního pasu. Pas tento vystaven byl maď. vyslanectvím v Praze dne 16. října 1924 na dobu do 16. října 1925. St-l tedy domáhal se toho, aby na pas připojeno bylo visum se strany státu. Čsl. do 16. října
1925. Visum pasu mimozemců se strany státu Čl. zavedeno bylo zmíněným již nařízením č. 215/21. Nařízení toto obsahuje jen předpis, že
k překročení hranic Čsl. republiky třeba jest pasu opatřeného visem, nestanoví však, že úřad zejména za určitých předpokladů jest povinen visum toto na pas připojiti. Není také žádné jiné právní normy, která by takovýto předpis obsahovala. Z toho plyne, že cizí státní příslušník nemá
právního nároku na udělení pasového visa k cíli pobytu na území Čsl. republiky. Názor tento vyslovil nss již ve svém nálezu Boh. 4180 adm. Nemá-li st-l nároku toho, pak žal. úřad tím, že shora uvedenou žádost jeho 29. října 1924 zamítl, neporušil zákon.

Citace:

č. 5761. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 67-68.