Č. 5939.

Učitelstvo (Slovensko): * Na trvalé ustanovení podle
§ 5 vl. nař. č. 226/1923 nemají učitelské osoby v §§ 1 a 2 cit nař.
uvedené právního nároku.
(Nález ze dne 8. října 1926 č. 20004.)
Věc: Růžena P. v Č. (adv. Dr. Josef Myslivec z Prahy) proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě stran pensionování.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Min. škol. nevyhověl žádosti st-lky, dočasné učitelky
na státní ludové škole v Č. za trvalé ustanovení na stát. školách nebo
ústavech ve smyslu vlád. nař. z 29. listopadu 1923 č. 226 Sb. a ustanovil
podle § 8 cit. nař., aby jmenovaná byla dána na trvalý odpočinek s platností od prvního dne měsíce následujícího po tomto rozhodnutí. Zároveň vyzval svůj referát v Bratislavě, aby jí pensijní požitky byly vyměřeny podle zásad § 6 odst. 1 zák. č. 269/1920 a § 7 zák. č. 310/1924. O stížnosti nss uvážil: — — —
Nařízení č. 226/23 nedává učitelským osobám v § 2 uvedeným právního nároku na trvalé ustanovení, naopak ponechává rozhodování o tom, mají či nemají-li býti trvale ustanoveny, zcela úvaze ústředního úřadu (v § 5 uvedeného); ustanovení druhého odstavce § 6 téhož nařízení obsahuje toliko instrukci pro úřad, jak sobě při vyřizování žádostí podaných podle § 2 nař. počínati má, a je předpisem § 6 odst. 2 úřadu jen bráněno, aby trvale neustanovil takové žadatele, kteří by ustanovením § 6 odst. 2 nevyhovovali, není mu tím však uložena povinnost, aby všechny žadatele, kteří podmínkám tam uvedeným vyhovují, skutečně také trvale ustanovil. Že tomu tak, plyne také ze srovnání s obdobnými předpisy zákona z 15. dubna 1920 č. 269 Sb., jehož ustanovení mají právě (viz § 10 zák. č. 269/20) býti nařízením č. 226/23 obdobně rozšířena též na státní osoby učitelské, jakož i zákonů z 22. března 1920 č. 210 Sb., 22. března 1920 č. 211 Sb. a z 31. března 1920 č. 233 Sb., kde vesměs se vychází ze zásady, že býv. uherští zaměstnanci nemají právního nároku na to, aby se stali trvalými zaměstnanci státu čsl. a to ani tehdy, když po převratu byli ve smyslu § 2 zák. z 10. prosince 1918 č. 64 Sb. prozatímně na svých místech ponecháni. V tomto smyslu jsou také uvedené zákony konstantní judikaturou nss-u vykládány a souhlasí uvedený výklad také s tou skutečností, že čsl. stát není právním nástupcem býv. státu uherského, takže také služební poměr založený svého času vůči státu uherskému ke své přeměně v trvalý služební poměr vůči státu čsl. vyžaduje výslovného rozhodnutí příslušného orgánu státu čsl., kteréžto rozhodnutí jest pak ovšem, podobně jako tomu jest vůbec — pokud snad zákon v jednotlivých případech výjimku výslovně nestanoví — při přijímání do služby státní, ponecháno volné úvaze jmenujícího orgánu. Bylo tedy také rozhodnutí o kladném nebo záporném vyřízení st-lčiny žádosti za trvalé ustanovení ve státní službě čsl. ponecháno úplné úvaze žal. úřadu a nelze mluviti o porušení nějakého práva st-lčina, rozhodl-li žal. úřad záporně, třebas st-lka snad ve směrech v § 6 odst. 2 uvedených vyhovuje.

Citace:

č. 5939. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 406-407.