Č. 5896.

Bytová péče. — Policejní právo trestní: Zakládá sbourání obytného domu bez předchozí výpovědi obyvatelům skutkovou podstatu přestupku podle § 28 zák. č. 85/1923?
(Nález ze dne 23. září 1926 č. 19045).
Věc: Josef R. v H. proti zemské správě politické v Praze o přestupek § 28 zák. z 26. dubna 1923 č. 85 Sb.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro vady
řízení.
Důvody: Nálezem osp-é v Chrudimi z 19. ledna 1924 byl st-l uznán vinným přestupkem § 28 zák. z 26. dubna 1923 č. 85 Sb., jehož se dopustil tím, že dne 22. května 1923 dal zbourati své stavení čp. ... v H., obývané rodinami ...., aniž jim dal z bytu soudní výpověď, a tím zbavil je bytu; byl proto odsouzen dle cit. zák. k trestu vězení v trvání jednoho týdne a k peněžité pokutě v obnosu 1000 Kč, v případě nedobytnosti této pokuty k dalšímu vězení sedmi dnů.
Nař. rozhodnutím nebylo odvolání proti rozhodnutí tomu vyhověno, poněvadž skutková povaha uvedeného přestupku jest zjištěna seznáním stráže, konaným šetřením a vlastním doznáním; na současnou žádost prominut byl st-li uložený trest vězení.
Nss o stížnosti uvážil toto: — — —
Rozhodnutí obou stolic založena jsou na právním názoru, že přestupku uvedeného zákona dopouští se také majitel domu, jenž nájemníky zbaví bytu zbouráním domu, jejž dosud obývali, jestliže si právo k takovéto disposici se svým domem dříve neopatřil tím, že nájemníkům dal se svolením soudu výpověď. Nss nemohl nalézti, že by tento názor byl se zněním a patrným úmyslem zák. č. 85 z r. 1923 v rozporu.
Zákon ten stanoví v § 28, že potrestán bude, kdo ... tento zákon zákon obchází, kdo se dopustí jednání, která jsou podle tohoto zákona zapovězena. .....
Zákon č. 85 z r. 1923 byl vydán na ochranu nájemníků. Zákon ochranu poskytuje nájemníkům tím, že v jistých směrech omezuje pronajímatele místností v disposicích, k nimž by jinak byli oprávněni. V §§ 1—7, shrnutých pod nadpisem »o výpovědi«, obsažena jsou ustanovení o tom, za jakých předpokladů a jakým způsobem může pronajímatel nájemní poměr zrušiti. Podle předpisů §§ 1 a 2 mohou pronajímatelé smlouvu nájemní (nebo podnájemní) vypověděti jen, svolí-li k tomu okr. soud místně příslušný. V § 3 pak uvedeny jsou dva případy, kdy pronajímatel může žádati »zrušení nájemní smlouvy bez výpovědi«. Jest to tenkrát, zneužívá-li nájemník bytu ku značné škodě pronajímatelově, nebo musí-li se pronajaté stavení z nařízení stav. úřadu znovu stavěti nebo zbořiti.
V těchto předpisech projeven jest jasně úmysl zákona zrušení smlouvy nájemní pronajímatelem učiniti ve všech případech závislým na svolení soudu, t. j. bez rozdílu, jde-li o zrušení poměru toho výpovědí nebo bez výpovědi. Zejména pak jest z § 3 zjevno, že pronajímatel nesmí svémocně zrušiti nájemní poměr ani zbořením domu, a to ani tenkráte, když mu zboření úřadem stavebním bylo nařízeno, neboť i v tomto případě může toliko žádati za zrušení nájemní smlouvy (nebo za svolení k výpovědi: § 3 odst. 1 a 2). Nejde-li o případ naposled uvedený, jest pronajímatel povinen, hodlá-li zbořiti, ať z příčiny jakékoli, dům nájemníky obývaný, prvé než k bourání přikročí, dáti nájemníkům výpověď a opatřiti si pro ni svolení soudu. Opomene-li to, obchází tím zřejmě zákon, ježto proti úmyslu zákona zbavuje nájemníky svémocně bytu, a dopouští se tedy tím přestupku ve smyslu § 28 zákona č. 85 z r. 1923.
V daném případě však st-l, popíraje, že by skutková podstata tohoto přestupku byla u něho dána, namítal již v řízení správním a uvádí také ve stížnosti, že obyvatelé domku jím zbořeného neplatili vůbec nájemného, že tam bydleli jen »výprosou«, nájemníky proto nebyli a nepožívali ochrany zákona. V těchto vývodech dlužno jest viděti námitku, že v daném případě nebylo náj. poměru, resp. náj. smlouvy mezi st-lem a oněmi obyvateli jeho, a že proto nelze předpisy zák. č. 85, jenž mluví o vypovězení resp. zrušení nájemní smlouvy, vztahovati na daný případ, kde takové smlouvy, k jejímuž rozvázání by bylo podle § 1 zák. o ochraně nájemníků třeba výpovědi a soud. svolení k ní, nebylo, takže není ani dána skutková povaha přestupku § 28 cit. zák., když domek byl zbourán, aniž jeho obyvatelé byli prvé se svolením soudu vypověděni. K této námitce st-lově žal. úřad však nepřihlížel, nař. rozhodnutím ji nevyřídil a trpí proto rozhodnutí to podstatnou vadou.

Citace:

č. 5896. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 321-322.