Č. 5934.

Učitelstvo. — Administrativní řízení: * Proti obsazení uprázdněného místa učitelského na veř. škole národní přeložením podle § 16 zák. z 19. prosince 1875 č. 86 z. z. česk. nemají práva stížnosti osoby učitelské, které se o místo to ucházeti chtěly resp. ucházely.
(Nález ze dne 8. října 1926 č. 12957/25.)
Prejudikatura: Boh. 670, 1349 adm.
Věc: Anna H. v L. proti ministerstvu školství a národní osvěty stran obsazení místa definitivního učitele.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Vynesením ze 3. října 1924 předložila zšr v Praze k návrhu ošv-u Václava D., def. odborného učitele ad personam při občanské škole chlapecké v L., ježto další trvání zatímní pobočky, na které působí, jest ohroženo, po rozumu §u 16 zák. ze 19. prosince 1875 č. 86 z. z. z příčin služebních definitivně na místo def. učitele I. odboru při obč. škole dívčí v L., uprázdněné po Julii K., která byla ustanovena def. ředitelkou této školy. Současně poznamenáno, že se tímto ustanovením ničeho nemění ve služ. příjmech jmenovaného učitele. Z vynesení toho odvolala se mezi jiným i Anna H., def. odborná učitelka ad personam při obč. škole dívčí v L., a cítila se zkrácenou ve svých právech v podstatě tím, že bylo místo po Julii K. obsazeno proti předpisům § 10 odst. 3 zák. č. 226/1922 bez vypsání konkursu a silou mladší. Odvolání toto odmítlo min. škol. nař. rozhodnutím jako nepřípustné pro nedostatek legitimace st-ky.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Nss vyslovil již v nálezu Boh. 670 a 1349 adm. právní názor, že otázku, zda má býti určité místo učitelské obsazeno bez konkursu, či zda má býti volena normální cesta §§ 1—15 zák. z 19. prosince 1875 č. 86 z. z. pro Čechy, rozhodují vyšší školské úřady u výkonu svých úředních práv, jakož i že může zšr svého práva k přeložení učitele na veř. škole národní podle § 16 cit. zák. použíti kdykoli, tedy i tehdy, když na určité místo byl vypsán konkurs a presentace byla okr. úřadem škol. vykonána. Z toho vysvítá, že jest zšr podle uvedeného zem. zákona oprávněna provésti def. obsazení místa učitelského přeložením na ně jiné osoby učitelské po rozumu § 16 cit. zákona vždy, shledá-li toho úřední potřebu, jakož i že opatření to má právní povahu úředního aktu, který se vymyká kontrole osob učitelských potud, že nemohou se dožadovati ani toho, aby byl úřední akt ten vydán, ani aby od něho bylo upuštěno. Tento právní stav nedoznal žádné změny ani zákonem ze 13. července 1922 č. 226 Sb. a nebyl dotčen ani předpisem § 10 odst. 3 zák. toho, který určuje, že má orgán, jemuž přísluší rozepsati konkurs na def. místo učitelské nově zřízené nebo uprázdněné, s konečnou platností rozhodnouti a v konkurse vysloviti, kterému pohlaví náleží při obsazování místa přednost. Jeť předpis tento toliko normou doplňující dřívější právní pravidla říš. a zem. zákonodárství školního o obsazování míst učitelských konkursem, nemění však ničeho na dosavadním zákonném stavu ve příčině překládání osob učitelských a tím ovšem ani na povaze opatření těch jakožto výronů úřední a služ. moci školské správy. Má-li však přeložení osoby učitelské provedené podle §u 16 zák. z 19. prosince 1875 č. 86 z. z. povahu právě zmíněnou, pak nemůže býti řeči o tom, že by se mohlo vůbec dotknouti nějakého subj. práva osob učitelských, jež se ucházely o místo určitým přeložením obsazené a nemohou se osoby ty domáhati odstranění opatření takového cestou instanční u vyšších úřadů školských,
Odmítl-li za tohoto stavu práva žal. úřad odvolání st-lky pro nedostatek legitimace k vedení sporu, neporušil zákon a jest stížnost do výroku toho podaná bezdůvodná.

Citace:

č. 5934. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 397-398.