Č. 5768.

Samospráva obecní — Veřejní zaměstnanci. —
Školství: Je učitel při městské škole hudební obecním úředníkem ve smyslu zák. č. 443/1919?
(Nález ze dne 11. června 1926 č. 12.193).

Prejudikatura: Boh. 472, 855, 1036 adm. a j.

Věc: František M. v P. proti zemskému správnímu výboru v Praze
(za súč. obec P. adv. Dr. Václav Radimský z Prahy) o služební požitky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Usnesením ze dne 17. prosince 1921 nevyhovělo obecní
zastupitelstvo města P. žádosti Františka M., učitele hudby na měšť. hudební škole, o úpravu služ. požitků jako odborného úředníka ve smyslu zák. č. 443/1919.
Odvolání osk v P. zamítla. — — — — — — Také další odvolání st-lovo bylo nař. rozhodnutím zamítnuto. — — — — —
Žal. úřad opřel své rozhodnutí po stránce právní o předpis § 44 zákona č. 443/19, podle něhož ustanovení tohoto zákona nevztahují se na úředníky, kteří nevykonávají úřadu svého u obce jako stálé a výhradné povolání. Při tom popřel žal. úřad, že by st-lův úřad u obce byl jeho výhradním povoláním, poněvadž vykonává vedle své služby obecní ještě službu jako řídící kůru s ročním platem 750 K a mimo to byl v době, kdy žádal o úpravu svých požitků služ.učitelem zpěvu na reálném gymnasiu v P. s ročním platem 960 K.
Stížnost popírá, že by tyto dvě skutečnosti byly s to zbaviti úřad st-lův u obce charakteru výhradného povolání, a má za to, že by tak mohlo býti jedině tenkráte, kdyby faktický příjem z uvedeného zdroje byl tak vysoký, že by mu zaručoval možnost samostatné existence.
Tomuto názoru nss za pravdu dáti nemohl. Jak již vysloveno v nálezu 472 adm., přestává býti služba obecní povoláním výhradným všude tam, kde zaměstnanec má vedle své služby obecní ještě jakékoliv jiné zaměstnání takové, které jest mu povoláním, a jest v nálezu tom pojem povolání definován jako každá činnost, ať samostatná, ať ve služ. poměru, kterou kdo vykonává pravidelně a trvale s tím úmyslem,
aby mu byla normálním a trvalým zdrojem výživy a základem existence. V cit. nálezu se praví dále: Úmyslem zákonodárcovým bylo patrně, poskytnouti materielní výhody nového zákona pouze těm, jimž služ.
poměr k obci jest jediným základem existence, takže mohou a
musí se této službě věnovati plně a cele, nikoliv těm, jejichž živobytí založeno jest také na výsledcích jiné pravidelné činnosti, která právě
proto vyčerpává sama část jejich pracovní energie. A konečně se uvádí v nálezu tom, že námitka, že soukromá praxe st-li mnoho nevynáší, jest bez významu, ježto zákon přihlíží pouze k tomu, má-li dotyčný zaměstnanec ještě nějaké povolání, nikoliv však k tomu, jaký z něho má zisk.
Podle obsahu správních spisů a vlastních údajů st-lových působil st-l v době uplatňování nároku na úpravu služ. požitků po rozumu zák. č. 443/1919 vedle svého úřadu jako městský učitel hudby ještě jako ředitel chrámové hudby a učitel zpěvu na stát. gymnasiu a dostával za tuto svoji činnost určitý plat. Dospěl-li žal. úřad za tohoto nepopřeného skutkového stavu k závěru, že st-l nevykonával úřadu svého u obce na spola súčastněné jako výhradné povolání, a že jeho skutečná služ. činnost u obce nevyčerpávala plně jeho pracovní energie, nelze tomuto závěru podle toho, co nahoře pověděno, vytýkati, že by neměl dostatečného
skutkového podkladu a odporoval platnému právu. Pak ovšem neporušilo nař. rozhodnutí zákon, kvalifikovalo-li tuto jinou činnost st-lovu
jako povolání, jež odnímá jeho službě u obce charakter výhradnosti, a uznalo-li právem, že proto nelze na st-le použíti ustanovení zák. č. 443/1919.
Na tom nemůže ničeho změniti ani tvrzení stížnosti, že na zaměstnání st-lovo jako řiditele kůru nelze pro nepatrný výnos jeho pozírati jako na »jinaké povoláník, kdyžtě jest — podle názoru tohoto soudu, vysloveného v nálezu svrchu cit. — skutečnost, jaký ciferní příjem obecnímu zaměstnanci jeho jinaké povolání skutečně vynáší, pro posouzení sporné dnes otázky zcela bez významu. Stejně lichou jest dále i výtka vadnosti řízení, kterou stížnost vznáší pro případ, že žal. úřad nekonal šetření o tom, že st-l nedává soukromé hodiny a že vyučoval zpěvu na gymnasiu toliko ve školním roce 1918
a 1919. Opíráť se nař. rozhodnutí ve své podstatě o nesporné skutkové zjištění, že vykonává placenou službu ředitele chrámové hudby, a zakládá zejména na této skutečnosti svůj závěr o vedlejším povolán
st-lově. A ježto tato skutečnost sama o sobě úplně postačí pro úsudek o tom, že úřad st-lův u obce není jeho povoláním výhradným, neměl žal. úřad příčiny, aby konal šetření o skutečnostech ve stížnosti zdůrazňovaných, a nezakládá opomenutí to podstatné vady řízení.
Domnívá-li se konečně stížnost, že nevyhověním žádosti st-lově o úpravu jeho služ. požitků podle zák. č. 443/1919 dotčeno jest jeho def. služ. postavení u obce, pak jest v právním omylu, neboť nař. rozhodnutí se otázkou touto vůbec nezabývá a není tu tedy o této věci žádného
autoritativního výroku úřadu správního.

Citace:

č. 5768. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 78-80.