Č. 5858.

Zdravotnictví. — Policejní právo trestní: O přestupku podle §11 zák. o povinném očkování proti neštovicím.
(Nález ze dne 13. září 1926 č. 14878/25).
Prejudikatura: Boh. 1298, 2192, 2457 adm.
Věc: Edmund M. ve St. proti zemské správě politické v Praze o přestupek zákona o povinném očkování proti neštovicím.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Trestním nálezem osp-é v O. ze 16. srpna 1924 byl st-l uznán vinným přestupkem § 11 zák. z 15. července 1919 č. 412 Sb., jehož se dopustil tím, že se nedostavil se svým děckem povinným k očkování ve smyslu uvedeného zákona a přes zvláštní vybídnutí dle § 11 cit. zák. neuposlechl bez zákonného omluvení, a byl proto dle § 15 cit. zák. odsouzen k pokutě 100 K, pro případ nedobytnosti k vězení na 8 dnů.
Nař. rozhodnutím nebylo odvolání z rozhodnutí toho vyhověno, poněvadž skutková povaha přestupku st-li za vinu kladeného jest zjištěna konaným šetřením i vlastním doznáním odvolatelovým.
O stížnosti uvážil nss toto: — —
Stížnost vytýká, že zákon č. 412/19 odporuje § 107 úst. zák. z 29. února 1920 č. 293 Sb., kterýmž se zaručuje osobní svoboda. Úst. zákon tento připouští prý sice, aby osobní svoboda byla omezena neb odňata na základě jednoduchého zákona; zásah do těla státního občana, totiž nucené očkování, jest však zákrok mnohem intensivnější, než omezení osobní svobody a v žádném ústavním zákonu není stanoveno, že by byl na základě zákona přípustný takový zákrok do těla státního občana proti jeho vůli; ústavní zákon, nedopouštějící zákrok do tělesné neporušenosti, nelze zrušiti jednoduchým zákonem a proto nelze na základě zák. č. 412/19 zakročiti nuceným způsobem proti státnímu občanu.
Námitkou touto se však nss nemůže zabývati, ježto k posouzení otázky, zdali nějaký zákon vyhovuje předpisům ústavní listiny, jest výlučně příslušným ústavní soud a jest námitka, že nějaký zákon odporuje ústavě v řízení před nss-em nepřípustnou (srov. nál. Boh. 2457 a 1298 adm.).
Pokud stížnost namítá, že odpor proti očkování jest ospravedlněn, což dokazují škodlivé následky z očkování často pocházející, dlužno podotknouti, že subj. názor jednotlivce o účelnosti nebo škodlivosti tohoto předpisu zákonného nelze uznati za důvod, který by sprostil povinnosti předpisům těm vyhověti, aneb vylučoval trestní odpovědnost za jeho nesplnění; zákon ten v § 9 vypočítává důvody, ze kterých kdo povinnosti očkování jest proštěn a uznává pod lit. b) jako důvod sproštění jen individuelní zjištění ohrožení zdravotního stavu určitého očkovance, nikoliv abstraktní teoretické nebezpečí ohrožení připočítané očkování (srov. nál. Boh. 2192 adm.).

Citace:

č. 6053. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 600-602.