Č. 5865.

Státní zaměstnanci: Kdy je přeložení státního zaměstnance nezaviněné ve smyslu usnesení min. rady z 19. července 1919 o dietách z důvodu vedení dvojí domácnosti.
(Nález ze dne 14. září 1926 č. 18658).
Věc: Karel P. v P. proti ministerstvu financí stran diet.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím byl nárok st-lův na přiznání diet z důvodu vedení dvojí domácnosti, způsobeného přeložením st-le z P. do Prahy, zamítnut a sice s tím odůvodněním, že st-l svoje přeložení zavinil a kromě toho že odmítl byt pro něho zajištěný.
O stížnosti, která brojí proti oběma těmto důvodům, uvažoval nss
následovně:
Jest nesporno, že st-l byl dekretem zfř v Praze ze 6. června 1924 přeložen »z vážných služebních důvodů« z P. do Prahy, že rodinu s domácností svojí zanechal v P. a po některých odkladech nastoupil službu v Praze dne 20. října 1924 sám. Nárok na diety opírati by se mohl jedině o usnesení min. rady z 19. července 1919, resp. z 9. prosince 1919. Prvým usnesením bylo stanoveno, že platnost dřívějších ustanovení o mimořádném odškodném pro úředníky a zřízence převzaté z Něm. Rakouska se rozšiřuje mimo jiné i »na všechny případy nezaviněného přeložení do jiného úředního místa z moci úřední.« Nárok na diety přestává dnem, kdy se zaměstnanec přestěhoval s rodinou, nebo kdy mu poskytnuta byla možnost přestěhovati se. Druhým usnesením (z 9. prosince 1919) omezeno bylo přiznání tohoto mimořádného odškodného (diet) zásadně na dobu 1 roku, počínaje ode dne nastoupení služby v novém úředním místě. Jest tedy mimo jiné náležitosti nezbytným předpokladem zmíněného nároku 1. aby přeložení státního zaměstnance se stalo z moci úřední, 2. aby bylo »nezaviněné«.
Žádné z cit. usnesení min. rady nestanoví blíže definici, kdy přeložení úředníka z moci úřední pokládati jest za přeložení jím »zaviněné«, resp. které přeložení z moci úřední jest přeložením »nezaviněným«. Podstatným znakem pojmu přeložení »nezaviněného« není především okolnost, zda státní zaměstnanec byl či nebyl přeložen na jiné služ. místo cestou trestní (disciplinární), jak st-l mylně za to má, ježto přeložení na jiné služ. místo trestem disc. vůbec není. Tresty disc. jsou taxativně uvedeny v § 93 služ. pragmatiky, přeložení na jiné služ. místo však jako disc. trest stanoveno není, a jest proto zcela nepřípadná námitka stížnosti, že st-l nebyl do Prahy přesazen cestou trestní (disciplinární) a že proto přeložení jeho jest nezaviněné. K pojmu přeložení zaviněného nevyhledává se také nutně, aby státní zaměstnanec byl přeložen z příčiny, pro kterou byl odsouzen cestou disc. Přeložením »nezaviněným« jest takové přeložení z moci úřední, které diktováno jest jedině potřebou úřadu, čili negativně, takové přeložení, k němuž státní zaměstnanec nezavdal příčiny. Opak toho jest přeložení, ke kterému důvod tkví ve státním zaměstnanci samém a tedy zejména také přeložení, ke kterému státní zaměstnanec zavdal podnět svým chováním nebo neuspokojivým výkonem služebním.
Otázka, zda státní zaměstnanec v konkrétním případě svým neuspokojivým výkonem služ. zavdal podnět k přeložení, není pak již otázkou právní, nýbrž otázkou skutkovou, kterou nss nemůže přezkoušeti ve věci samé, nýbrž toliko s hlediska formální správnosti ve smyslu § 6 odst. II. zák. o ss. — — — —

Citace:

č. 5865. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 272-273.