Č. 5775.

Obecní zaměstnanci — Administrativní řízení:
* Podle § 24 zákona ze 17. prosince 1919 č. 16 z r. 1920 patří na pořad soudní také spory vzešlé ze služebních poměrů obecních zřízenců ustanovených před účinností tohoto zákona.
(Nález ze dne 14. června 1926 č. 18.469/25).
Prejudikatura: Boh. 4213 adm. a j.
Věc: Antonie V. ve V. proti zemskému správnímu výboru v Praze o vdovskou pensi.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Městská rada ve V. nevyhověla usnesením z 29. ledna 1925 žádosti st-lky, vdovy po pensionovaném měst. policejním strážníku, o přiznání zaopatřovacích požitků, a rozhodnutí to bylo potvrzeno usnesením ob. zastupitelstva z 27. února 1925 v podstatě z toho důvodu, že st-lka nároku na vdovskou pensi nemá, poněvadž ani manželu st-lčinu nárok na výslužné ze zákona plynoucí nepříslušel a že také jinak nebyl st-lce nárok na vdovskou pensi zajištěn.
K odvolání st-lčinu rozhodla osk ve V. usnesením z 30. dubna 1925, že odvolání to se pro nepříslušnost zamítá, poněvadž spory o zaopatř. požitky vdov po obec. zřízencích se rozhodují podle § 24 zák. ze 17.
prosince 1919 č. 16 Sb. z r. 1920 pořadem soudním a nikoliv pořadem instancí samosprávných. Jde sice o nárok na požitky též za dobu před platností cit. zákona, ale pro otázku příslušnosti není směrodatno, do
které doby spadá nárok, o nějž je spor, nýbrž teprve okolnost, kdy strana spor na úřad vznáší a tím vůči úřadu uplatňuje svůj nárok na právní ochranu, neboť teprve v této chvíli vzniká onen právní poměr mezi stranou a veř. mocí, pro nějž právě předpis kompetenční dává po jedné
stránce právní normu. Spor, o nějž běží, vznesen byl na správní úřad dne 16. března 1925, kdy byl již v platnosti kompetenční předpis § 24 zák. č. 16/20 a ježto podle tohoto předpisu všechny spory vzešlé ze služ. poměrů zřízenců obecních mají se vyřizovati pořadem práva, musila osk rozhodnutí o odvolání st-lčině odmítnouti.
Další odvolání st-lčino, v němž proti důvodu rozhodnutí osk namítáno, že tato byla povinna meritornč rozhodnouti jednak proto, že měst. rada i ob. zastupitelstvo neodmítlo svou příslušnost, nýbrž žádostí st-lčinou se zabývalo po stránce meritorní, pročež bylo zákonnou povinností také osk podrobiti rozhodnutí nižších instancí v mezích odvolání svému přezkoumání, a dále proto, že § 24 zákona č. 16/20 se na případ st-lčin nevztahuje, zamítl zsv nař. rozhodnutím, jako bezdůvodné z důvodů druhé instance.
Stížnost neuznal nss důvodnou. — — —
Pokud jde o otázku kompetence, bylo vzíti především zřetel k ustanovení § 24 zákona ze 17. prosince 1919 č. 16 Sb. z r. 1920, jehož se dovolává úřad druhé stolice a také žal. úřad tím, že akceptoval důvody druhé instance. V tomto předpisu se ustanovuje, že spory o příjmy služební a výslužné obecního zřízence, o zaopatřovací požitky vdov a sirotků, jakož i ostatní spory vzešlé ze služ. poměrů, rozhodují se pořadem soudním.
St-1 má za to, že žal. úřad se odvolává na tento předpis neprávem, ježto prý ze znění cit. ustanovení § 24 jest souditi, že soudní kompetence nastává jen tehdy, vzešel-li spor o plnění zaopatř. požitků, je—li však na sporu nárok ob. zřízence nebo pozůstalých na zaopatř. požitky vůbec, pak nastává prý kompetence soudní jen pokud jde o nárok takových zřízenců, kteří byli ustanoveni podle zákona č. 16/1920; naproti
tomu o zřízencích ustanovených před účiností tohoto zákona pojednává § 25 cit. zák., který následuje teprve za normou § 24 vymezující kompetence soudní. Z toho soudí stížnost, že o nároku na vdovskou pensi, který st-lka uplatňuje, byly kompetentní rozhodovati ty úřady, kterým by bylo příslušelo rozhodování o služ. postavení manžela st-lky před vydáním zák. č. 16/1920 a to byly prý úřady správní, jmenovitě u ob. zřízenců bylo to ob. zastupitelstvo.
Nss nemohl názoru zastávanému stížností přisvědčiti, neboť slovné znění § 24 zák. č. 16/1920, jak jest svrchu citováno, nepochybně svědčí výkladu, že veškeré spory ze služ. poměrů ob. zřízenců jsou přikázány do kompetnce řádných soudů, tudíž také spory o nárok na zaopatř.
požitky vdov a sirotků, které ostatně v cit. předpisu ještě zvlášť výslovně jsou uvedeny. Správnost výkladu toho dosvědčují také sněmovní materialie k § 24 zák. č. 16/1920. V návrhu zákona na úpravu služ. poměrů zřízenců při obcích byla totiž kompetence ve sporech ze služ. poměrů ob. zřízenců rozdělena tím způsobem, že spory o příjmy služební a výslužné zřízence, jakož i zaopatř. požitky vdov a sirotků byly přikázány řádným soudům, ostatní spory vzešlé ze služ. poměru zřízence pak úřadům samosprávním. Tato úprava přidržela se dělení kompetence, jak bylo provedeno v § 40 zák. z 29. května 1908 č. 35 z. z. česk. o úpravě služ. poměrů úředníků při obcích v Čechách. Ústavní výbor toto uspořádání kompetence však neakceptoval a navrhl znění § 24 tak, jak bylo uzákoněno. Z toho jest patrno, že ústavní výbor zamýšlel sjednotiti kompetenci k řešení veškerých sporů ze služ. poměrů ob. zřízenců u řádných soudů.
Tato intence zákonodárce, patrná z genese cit. § 24 i z genese
předpisu § 40 zákona č. 443/19, soustřediti rozhodování o sporech ze
služ. poměrů ob. úředníků na jedné a ob. zřízenců na druhé straně vždy v rukou jediného úřadu, svědčí zároveň proti názoru stížnosti, že zákon chtěl podrobiti kompetenci řádných soudů pouze spory vzcházející ze služ. poměrů založených podle zák. č. 16/1920, nikoliv však spory ze služ. poměrů těch ob. zřízenců, kteří byli ustanoveni dříve, než zákon
ten vstoupil v účinnost. Proti tomuto názoru stížnosti svědčí nad to také zcela všeobecné znění kompetentní normy § 24, která nečiní odchylné disposice v příčině sporů ze služ. poměrů zřízenců před účinností zákona již ustanovených, což by zajisté bylo nutné, neboť nerozumí se samo sebou, že při rozhodování o právním poměru nebo právním nároku jest
postupovati podle oněch procesních předpisů, které byly v platnosti v době vzniku onoho právního poměru nebo právního nároku, naopak znamenalo by to úchylku od zásady všeobecně v právu uznávané v příčině předpisů povahy procesní, k nimž jest počítati i předpisy upravující kompetenci, že pokud není výslovně nic jiného ustanoveno, jest novým procesním normám podrobiti veškeré procesní úkony předsevzaté potom, kdy nová procesní norma vstoupila v účinnost, bez ohledu na to, zda po stránce materielně právní jest spor posuzovati podle práva platného v době vzniku sporného právního poměru nebo nároku čili nic.
Soud nemohl proto přiznati závažnosti ani onomu jedinému argumentu, jejž stížnost pro své stanovisko uvádí, že totiž § 24 určující kompetenci ve sporech ze služ. poměrů zřízenců jest zařazen před pravidla o zřízencích již ustanovených, obsažená teprve v následujícím § 25. Neboť nelze se vzhledem k tomu, co svrchu bylo řečeno, domnívati, že by
byl zákonodárce pouhým umístěním kompetenční normy § 24 před normou jednající o zřízencích dříve ustanovených bez jediné zmínky jiné chtěl naznačiti, že kompetenční norma nad to ještě stylisovaná zcela všeobecně nemá míti platnosti pro spory vzniklé z právních poměrů, o nichž zákon pojednává ihned v následujícím předpisu. Že zákonodárce umístěním kompetenčního předpisu v textu zákona nesledoval zvláštních cílů, plyne i z toho, že struktura zákona č. 16/1920 není nic samostatného, nýbrž zřejmě přimyká se ke struktuře zákona o úpravě služ. poměrů ob. úředníků z 29. května 1908 č. 35 z. z. česk. a zák. z 23.
července 1919 č. 443 Sb., kde taktéž kompetenční norma předchází předpisům o úřednících ustanovených před účinností zákona. Avšak ani při rozhodování na základě těchto zákonů nečiní judikatura nss-u při
zkoumání otázky kompetence žádného rozdílu, je—li předmětem sporu nárok plynoucí ze služ. poměru ob. úředníka založeného před platností zmíněných zákonů či již za jejich účinnosti (srov. na př. nález Boh. 4213 adm.).
Ale i kdyby se mohlo připustiti, že normy § 24 zák. č. 16/1920 na
spor st-lčin použíti nelze, přece by nebylo možno uznati nař. rozhodnutí nezákonným ani s hlediska námitek stížnosti, neboť i před platností zákona č.16/1920 příslušelo rozhodovati veškeré spory ze služ. poměrů ob. zřízenců jedině soudům, ježto kompetenční normy obdobné
ustanovení § 40 č. z. z. o úpravě služ. poměrů úředníků při obcích v Čechách č. 35 z r. 1908, pro služ. poměry ob. zřízenců před vydáním zákona č. 16/1920 nebylo, v důsledku čehož bylo také před tímto zákonem veškery nároky ob. zřízence proti obci ze služ. poměru plynoucí, jako nároky ze smlouvy služební podle § 1151 a násl. o. z. o. uplatňovati před řádnými soudy.

Citace:

č. 5775. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 93-96.