Č. 5835.

Samospráva obecní. — Samospráva okresní: Jak jest postupovati při změně hranic zastupitelských okresů?
(Nález ze dne 26. června 1926 č. 13455).
Prejudikatura: Boh. 3916, 4781, 5795 adm. a j.
Věc: Obec Z. a zastupitelský okres v H. (adv. Dr. Al. Fried z Prahy) proti vládě čsl. republiky (za zúč. okres k-ský adv. Dr. Kar. Jeřábek ze Dvora Král. n./L.) stran změny hranic okresů.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím vyslovila vláda, poukazujíc na vl. nař. č. 318/24, že se mění hranice zastupitelského a soudního okresu h-ského a polit. okresu v-ského se zastupitelským, soudním a politickým okresem k-ským. O podaných připomínkách rozhodla min. rada ve schůzi konané dne 23. prosince 1924 takto: Připomínkám osk v H. a Josefa P. a spol. vláda nevyhověla, ježto žádaná změna hranic okresů h-ského a k-ského jest odůvodněna, neboť obec Z. má bližší a výhodnější železniční spojení do K. než do H. a V., a po stránce hospodářské zastupitelský okres nebude odlukou této málo poplatné obce na svém daňovém základu citelněji postižen. Rovněž není obavy, že by obyvatelstvo obce Z. bylo přidělením její k okresu k-skému poškozeno a styk jeho s úřady stižen. Dalšímu podnětu, aby obce B. a S. byly vyloučeny z polit. okresu v-ského, soudního a zastupitelského okresu h-ského a připojeny k pol., soudnímu a zastupitelskému okresu k-skému vláda nevyhověla, ježto pro opatření takové není toho času závažných důvodů.
Do tohoto rozhodnutí podána jest stížnost, o níž nss uvažoval takto: Stížnost uplatňuje tyto námitky: 1. St-lům nebyla poskytnuta lhůta 30denní, aby se mohli o zamýšleném vyloučení obce Z. a o změně hranic okresů vyjádřiti. 2. Osk v H. byla sice vyzvána výměrem z 10. února 1923, aby se ve lhůtě 30denní k věci vyjádřila, nebyly jí však zároveň dodány spisy úřední, a od doby, kdy jí spisy k nahlédnutí byly zaslány, t. j. od srpna 1920, uplynula taková doba, že v ní musil býti spisový materiál podstatně doplněn; znalost celého materiálu však jest nezbytnou podmínkou pro vyjádření se k věci, pročež v tomto nedostatku spočívá podstatná vada řízení. 3. — — — 4. Výměrem osp-é ve V. z 23. dubna 1922 byla obec Z. vyzvána, aby se vyjádřila dle § 1 odst. 2 zák. č. 117/1921, ona také dne 23. prosince 1922, tedy ve lhůtě, odpor svůj podala, avšak o něm se nař. rozhodnutí nezmiňuje, mluvíc pouze o připomínkách. Z toho jest viděti, že min. rada o tomto odporu vůbec nejednala. 5. Nař. rozhodnutí bylo intimováno osp-ou, ač nař. č. 318/1924 vstoupilo v platnost teprve za 3 měsíce po vyhlášení, tudíž dne 1. dubna 1925. Tím byl porušen pořad instancí a podstatná forma správního řízení.
Ad 1. Řízení o vyloučení obcí a o změně hranic, jak v nař. rozhodnutí blíže jest naznačeno, zahájeno bylo na podnět daný v roce 1919 výměrem z 21. února 1920, kterým osp ve V. vyzvala zúčastněné obce, aby vyvolala a do 3 neděl předložily usnesení ob. zastupitelstev, v nichž by se vyjádřily o tomto návrhu s hlediska kulturního, hospodářských styků a národního. Obdobné vyzvání bylo výměrem téhož data dáno osk-i v H., jíž byla později k vyjádření lhůta prodloužena do 15. dubna 1920.
Z toho jest patrno, že zahájení řízení spadá do doby, kdy o sloučení a rozloučení obcí a o změně hranic obcí a okresů platil předpis § 23 zák. ze 7. února 1919 č. 76 Sb. Tehdy, ani později, když v platnost vstoupil zákon ze 14. dubna 1920 č. 285 Sb., nebylo předpisu, aby obcím a okresům byla poskytnuta lhůta 30 dnů k podání vyjádření. Předpis takový pojat byl teprve do zák. z 18. března 1921 čís. 117 Sb., jenž nabyl účinnosti dnem 31. března 1921 jakožto dnem svého vyhlášení.
Stížnost nepopírá, naopak sama uvádí, že jak obci Z., tak i okresu H. výměry z 21. února 1920 jim individuelně doručenými byla poskytnuta možnost, aby se ve lhůtě značně delší, než-li 8denní, k věci vyjářily. Tím bylo vyhověno předpisu tehdy platného § 23 zák. č. 76/1919, pokud jde o procesní právo st-lů. Na tuto část řízení nelze vztahovati zákon č. 117/1921, protože zákony zásadně nepůsobí zpět, leč by obsahovaly opačné ustanovení. V cit. zákoně však takového ustanovení není. Bylyť zákony o slučování a rozlučování obcí a o měnění hranic obcí a okresů vydávány postupem času jen k tomu cíli, aby započatá řízení mohla býti ukončena, kterýž účel také v příslušných zprávách ústavního výboru výslovně jest konstatován. Pokračování v řízení a jeho ukončení, jež postupně vydávané zákony chtěly umožniti, nevyžaduje však, aby po vydání nového zákona řízení již zahájené, dosud však nezakončené, bylo znovu od počátku zahajováno, nebo aby ony části řízení, jež dle předpisů dosavadního zákona byly provedeny, byly opakovány za šetření předpisů nového zákona. Opačný náhled by nehověl úmyslu zákona, neboť by znamenal stížení a nikoliv usnadnění účelu zákonem sledovaného.
Nemohou tudíž st-lé důvodně namítati, že jim po provedení řízení dle zák. č. 76/1919 nebo dle zák. č. 285/1920 nebyla ještě znovu poskytnuta nová lhůta a to tentokráte 30denní k vyjádření se o věci, jak to ustanovil § 1 odst. 2 zák. č. 117/1921 a ještě pozdější zák. č. 406/1922.
Ostatně ze spisů jest patrno, a stížnost to nepopírá, že jak obec Z., tak i zastupitelský okres H. použily možnosti jim poskytnuté a vyjádřily se o projektované změně hranic okresů již v řízení vedeném dle zák. č. 76/1919, v němž později bylo pokračováno dle zákonů později vydaných, kterými po každé zákon dřívější platnosti byl zbaven. Tím způsobem využily st-lé práva jim v zákonech častěji citovaných přiznaného a bylo nadbytečné, když úřad obci Z. ještě výměrem osp-é ve V. z 23. listopadu 1922 a okresu H. výměrem z 10. února 1923 opětně poskytl lhůtu 30denní, aby se o zamýšlené změně hranic okresů vyjádřily. Ad 2. V nálezu Boh. 4781 adm. vyslovil nss, že v řízení o sloučení obcí nemají zúčastněné strany nároku na to, aby jim bylo povoleno nahlédnouti do spisů. Poněvadž řízení o sloučení obcí jest upraveno týmiž zákony, jako řízení o změně hranic obcí nebo okresů, a protože obec jest stejnou měrou zúčastněna na řízení a sloučení nebo rozloučení obcí, jako zastup. okres na řízení o změnu hranic okresů, nemá nss důvodu, aby svrchu uvedeného právního názoru nepoužil i na daný případ. Ostatně jest uvážiti, že k žádosti osk v H. z 30. června 1920 byly jí výměrem osp-é v K. z 10. srpna 1920 všechny spisy k nahlédnutí zaslány. Později již zastupitelský okres o předložení spisů nebo o dovolení nahlédnouti do nich nežádal. Jest tudíž výtka vadnosti řízení po této stránce pouze zastupitelským okresem h-ským vznesená neoprávněna. — — —
Ad 4. Stížnost v této své části stojí na stanovisku, že nař. rozhodnutí hodnotilo pouze »připomínky«, že však neobsahuje vyřízení »odporu«, který obec Z. prý ve lhůtě jí dané podala. Tímto odporem jest míněno záporné vyjádření obce. Mezi vyjádřením zúčastněných obcí a připomínkami každému volnými rozeznává zákon, stanoví jednak k jich podání různé lhůty, jednak ukládaje úřadu, aby o připomínkách rozhodl současně s rozhodnutím ve věci samé, nikoliv však také, aby tak učinil o vyjádřeních obcí, která mohou býti buď projevem souhlasu nebo odporu se zamýšlenou úpravou hranic. Kdyby se však i v souhlasu se stížností za to míti mohlo, že úřad má rozhodnouti i o záporném vyjádření zúčastněné obce, ani potom nebylo by lze v daném případě v opomenutí takového rozhodnutí shledati vadu řízení, neboť taková povinnost by mohla úřad stíhati jen vůči odporu podanému včas. Když však — jak stížnost sama tvrdí — vyzvání k podání vyjádření, o které tu jde, obdržela obec Z. dne 26. listopadu 1923 a její prohlášení nebo odpor ddto 23. prosince 1923 došel k úřadu až dne 29. prosince 1923, nebyl podán ve lhůtě 30 dnů k tomu stanovené, nýbrž pozdě. Postrádá tudíž i tato námitka důvodnosti.
A d 5. Podstatnou náležitostí správního řízení jest zajisté, aby rozhodnutí úřadu bylo zúčastněným stranám doručeno. To se v daném případě stalo. Bylo-li nař. rozhodnutí intimováno osp-ou toho nebo onoho z obou okresů, o jejichž hranice šlo, postrádá vší právní relevance a st-lé také netvrdí, že by jim z této, po jejich názoru nesprávné intimace, na jejich právech nějaká újma vzešla. Ani instanční úřad tím nebyl změněn, tím méně na škodu st-lů, neboť nař. rozhodnutí, jsouc vydáno vládou, instančnímu pořadu nepodléhá.

Citace:

č. 5835. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 221-224.