Č. 5811.

Živnostenské právo: Rozsah živnostenského oprávnění stavitele, jenž nabyl koncese stavitelské před platností zák. o stav. živnostech z r. 1893, jest posuzovati podle norem před tímto zákonem platných.
(Nález ze dne 22. června 1926 č. 19408/24).
Věc: Inž. Kleofáš H. ve V. (adv. Dr. Em. Patz z Prahy) proti zemské správě politické v Praze stran trest. nálezu pro přestupek § 1 zák. ze dne 26. prosince 1893 č. 193 ř. z.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Osp ve D. uznala st-le vinným přestupkem dle § 1 zák. z 26. prosince 1893 č. 193 ř. z., jehož se dopustil tím, že dle doznání v březnu 1921 prováděl práce tesařské na stavbě stodoly Rudolfa J. v Ch., ačkoliv věděl, že zednické práce provádí zednický mistr P. — —, a odsoudila ho dle § 17 cit. zák. k peněžité pokutě 500 K. Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad rekurs st-lem proti tomu podaný, poněvadž stavitel jest oprávněn na základě § 2 zák. o stav. živnostech prováděti 2 práce tesařské pouze ve spojení s jinými pracemi stavitelskými, resp. zednickými. Tím, že st-l převzal pouze provedení prací tesařských, ačkoliv věděl, že práce zednické zadány byly zednickému mistru P. — a že provedl tudíž zmíněné práce tesařské samostatně, t. j. nikoliv ve spojení s jinými pracemi stavitelskými, jeví se býti skutková podstata tohoto přestupku prokázána. — — —
O stížnosti nss uvážil:
Stížnost vytýká, že žal. úřad spornou otázku oprávnění st-lova k provádění prací tesařských posuzoval toliko s hlediska § 2 zák. z 26. prosince 1893 č. 193 ř. z. o stav. živnostech a že nechal mimo zřetel okolnost, že st-li vydána byla koncese k provozování živnosti stavitelské ještě před vydáním cit. zákona, a že obsah tohoto jeho oprávnění jest dle § 15 posl. odst. cit. zákona posuzovati podle onoho právního stavu, který platil v době, kdy jeho koncese byla vydána, že však podle norem tehdy platných stavitelům příslušelo právo, které se jemu v nař. rozhodnutí odpírá.
Ve svém odvolání, podaném proti trestnímu nálezu osp-é, namítal st-l mezi jiným, že nabyl koncese stavitelské výnosem býv. místodržitelství v Praze z 3. května 1892 původně se sídlem ve Š., později ve V. dle výnosu okr. hejtmanství ve V. z 24. dubna 1893; podle § 15 posled. odst. zák. z 26. prosince 1893 č. 193 ř. z. že jest obor jeho oprávnění dle oné koncese určen cís. nařízením ze 16. září 1883 č. 147 ř. z., které účinnost § 23 ž. ř. z 20. prosince 1859 č. 227 ř. z. ponechalo v platnosti. Dle tohoto ustanovení jest pak oprávněn na základě své koncese provozovati samostatně i práce čistě tesařské.
Žal. úřad opřel svoje rozhodnutí, které stížnost napadá, výslovně toliko o předpis § 2 zák. z 26. prosince 1893 č. 193 ř. z. o stav. živnostech, aniž nějak reagoval m uvedenou námitku odvolání, ježto však tím zaujal stanovisko právě opačné, dlužno míti za to, že považoval právní názor hájený v odvolání za nesprávný a že podle jeho mínění sluší rozsah oprávnění koncese stavitelské, udělené ještě před platností zák. o stav. živnostech z r. 1893, posuzovati podle § 2 právě cit. zák.
Tomuto právnímu názoru nemohl nss přisvědčiti. § 15 uvedného zákona, jenž obsahuje ustanovení přechodná a pojednává v odst. 1—5 o oprávněních, jež pro budoucno příslušeti mají koncesovaným zedníkům, kameníkům a tesařům, kterým koncese udělena byla podle § 23 odst. 1 ž. ř. z r. 1859, stanoví v dalším, posledním odstavci výslovně, že ostatně stávající živn. oprávnění zůstávají nedotčena, čímž mínil se zřetelem k obsahu předcházejících odstavců patrně toliko oprávnění mistrů stavitelských, kteří svého oprávnění dosáhli ještě před účinností nového zákona (srov. důvodovou zprávu k cit. zák. č. 606 příloh ke stenogr. protokolům posl. směnovny XI. zasedání, roku 1893, str. 4).
Z toho jde, že rozsah oprávnění stavitele, který nabyl své koncese ještě před vydáním zák. o stav. živnostech z r. 1893, nesluší posuzovati podle předpisu § 2 tohoto zák., nýbrž podle oněch právních norem, které v době udělení koncese vymezovaly rozsah oprávnění stavitelů.
Otázkou, která oprávnění to byla a překročil-li st-l rozsah těchto oprávnění, se žal. úřad nezabýval, nýbrž zamítl odvolání st-lovo s odůvodněním, že dopustil se přestupku § 2 zák. o stav. živn., ač st-l se v podaném odvolání výslovně dovolával toho, že jemu přísluší právo vykonávati práce tesařské i bez spojení prací různých stav. živností podle § 23 ž. ř. z r. 1859. Pro toto opomenutí způsobené patrně nesprávným výkladem zákona, bylo zrušiti nař. rozhodnutí podle § 7 zák. o ss. — — —

Citace:

č. 5873. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 284-285.