Č. 5788.

Honební právo (Morava): I. Prodloužení pronájmu honitby podle § 29 mor. hon. zák. jest ponecháno úvaze úřadu, — II. Ani lovecká společnost, která měla obecní honitbu již najatu v jednom období, nemá nároku na to, aby jí byla honitba pronajata také v období příštím.
(Nález ze dne 16. června 1926 č. 12.924.) Věc: Theodor D. ve V. a spol. (adv. Dr. Eug. Popelka z Brna) proti zemské správě politické v Brně o prodloužení nájemního poměru
o obecní honibě.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Osp v H. prodloužila dle § 29 mor. hon. zák. bez dražby nájem obecní honitby ve V. honební společností ve V. jako dosavadnímu nájemnci na období 1925 až 1930 a schválila smlouvu nájemní. K odvolání osoby, která tvrdila, že v dřívějším období byla nájemcem a rovněž o prodloužení nájemního poměru se ucházela, zrušila zsp nař. rozhodnutím tento výnos a nařídila, aby obecní honitba na období 1925 až 1930 byla pronajata veř. dražbou.
Nař. rozhodnutí vychází z právního názoru, že prodloužení nájemního poměru dle § 29 mor. hon. zák. jest ponecháno volné úvaze úřadu a poukazuje k tomu, že dosavadní lovecká společnost složená z 25 osob neposkytuje dostatečné záruky, že obecní honitba se bude provozovati
způsobem odpovídajícím zájmům veřejným a výkon honitby větším počtem osob není v intencích honebního zákona.
Stížnost 28 členů hon. společnosti ve V. napadá toto rozhodnutí pro nezákonnost a vadnost a tvrdí: 1. že st-lé tvořili již v období 1918—1924 loveckou společnost ve smyslu § 21 hon. zák. a byli úřadem uznáni za pravoplatné nájemce ob. honitby ve V., 2. že ob. výbor ve V. zastupuje
ve smyslu čl. III. hon. výbor, pronajal ob. honitbu na období 1925—1930 st-lům, že zsp, zrušujíc zastavení tohoto usnesení, vyslovené osp-ou, uznala, že ob. výbor byl v právu, když st-lům nájem prodloužil. Též nový
hon. výbor prodloužil uvedený nájemní poměr, když st-lé předložili stanovy lovecké spokčnosti a nájemní podmínky.
Stížnost vytýká jako vadu řízení: a) že odvolatelé — k jejíchž odvolání výměr osp-é byl změněn, neměli legitimaci k odvolání poněvadž odvolatelé nebyli v předchozím období nájemci honitby a zejména Josef
St. ve smyslu § 29 hon. zák. nedohodl se s hon. výborem o nájemném; b) že sice nař. rozhodnutí má za to, že provozováním honitby st-li by byl veř. záiem ohrožen, že však ve směru tom nebylo konáno šetření a nejsou pro zjištění to uvedeny důvody; c) že nař. rozhodnutí béře za základ relaci zv-u, která jest neúplná a vadná a neuvádí pro své skutkové údaje a právní vývody žádných pramenů a důkazů; dále vytýká stížnost, d) že honební zákon v § 21 výslovně připouští hon. společnost k pronájmu honitby, takže odporuje zákonu, když nař. rozhodnutí st-le z nájmu
vylučuje; e) že st-lé, jako honební společnost dle analogie §§ 1175 až 1216 o. z. o. měli již v období 1918—1924 honitbu najatou, že byli oprávněni do své společnosti k provozování honitby nové členy přijmouti a že nelze proto tvrditi, že k dalšímu pronájmu honitby nejsou oprávněni.
Žal. úřad v odv. spise uvedl, že rozhoduje o odvolání Josefa St. zaujal stanovisko, že dle § 29 hon. zák. jest věcí jeho volného uvážení prodloužiti nájemní poměr dosavadnímu nájemci na další hon. období. Nepřihlížel k tomu, jsou-li splněny formální předpoklady § 29 hon. zák., maje za to, že dosavadním neurovnaným a nejasným právním poměrům,
pokud jde o subjekt práva hon., lze učiniti přítrž pouze provedením dražby. Neshledal též v zájmu honitby, aby tato byla provozována loveckou společností, skládající se z 28 osob a tím nastaly poměry podobné svobodnému výkonu honitby členy obce.
Rozhoduje o stížnosti shledal nss nejprve námitku ,že nař. rozhodnutí bylo vydáno na odvolání neoprávněného odvolatele, jakož i námitku odvodního spisu, že st-lé nejsou ku stížnosti legitimováni, — neodůvodněnou, neboť odvolatel Josef St. žádal o prodloužení nájemního poměru v honitbě tvrdě, že honitbu tu měl najatu a že má nárok na žádané prodloužení; byv rozhodnutím osp-é zamítnut, byl procesuálně oprávněn k odvolání za tím účelem, aby svému domnělému právu zjednal průchodu.
Totéž platí o nynějších st-lích, kterým ke stejné žádosti nájemní poměr usnesením prvé stolice byl prodloužen, usnesením druhé stolice pak prodloužení odepřeno.
Ve věci uznal nss stížnost neodůvodněnou. Dle § 29 hon. zák. pro Moravu z 26. července 1912 č. 4 z. z. z r. 1914 může okr. polit. úřad za určitých předpokladů nájemní poměr ohledně ob. honitby pro příští období bez dražby prodloužiti dosavadnímu nájemci. Z tohoto ustanovení
jde, že příslušný úřad smí nájemní poměr prodloužiti jen, když všechny předpoklady zákonem stanovené jsou splněny, že však není povinen tak učiniti ani tehdy, když zákonným podmínkám jest vyhověno, nýbrž že může poistupovati dle volného uvážení. Totéž volné uvážení přísluší i úřadu odvolacímu, který rozhoduje o odvolání může volné uvážení stolice nižší nahraditi volným uvážením svým. Z této úvahy se dále podává, že dosavadní nájemce honitby, ani když tato jeho vlastnost jest prokázána, nemá právního nároku na prodloužení nájemního poměru, že tudíž také odepřením žádaného prodloužení tohoto poměru v žádném svém právu nemůže býti poškozen.
Pokud stížnost stížním bodem pod č. 2 uvedeným uplatňuje, že zsn zrušuiíc zastavující usnesení osp-é uznala za platné prodloužení nájemního poměru usnesené ob. výborem a pokud se stížnost tím dovolává
práva nabytého, jest rovněž neodůvodněna, poněvadž zsp dle rozhodnutí z 28. března 1924 zrušila výnos osp-é jen proto, že tato nepostupovala podle hon. zákona a o prodloužení nájemního poměru neučinila opatření,
při čemž nelze nechati nepovšimnutým, že dle ustanovení zákona prodloužení nájemního poměru o obecní honitbě státi se může jen konstitutivním aktem příslušného polit. úřadu.
Další výtky vadného řízení jsou rovněž neodůvodněny, neboť nař. rozhodnutí neodepřelo prodloužení pronájmu honitby proto, že se o ně uchází lovecká společnost, nýbrž z důvodu, že jak dosavadní lovecká společnost, tak lovecká společnost utvořená pro hon. období 1925—1930
sestává z příliš velkého počtu osob, než aby mohla skýtati záruky, že honitba bude podle předpisů hon. zákona a rationelně vykonávána. Skutečnosti ty byly ze spisů zřejmé, posouzení jejich pokud jde o vliv na výkon hon. práva pak náleželo příslušnému úřadu. St-lé ani ve správním řízení ani ve stížnosti neuvedli určitých okolností, které měly ve směru tom ještě býti vyšetřeny.
Právní názor, kterým se žal. úřad při tomto odůvodnění řídil, srovnává se úplně s hon. zákonem, neboť zákon ten nepřipouští, ani aby každý majitel pozemků na svých pozemcích, ani aby všichni majitelé pozemků na celé ob. honitbě honitbu vykonávali, nýbrž předpisuje, aby
honitba ve prospěch majitelů pozemků byla pronajata veř. dražbou (§ 8), I když zákon jako uchazeče o nájem honitby připouští vedle jednotlivců loveckou společnost, nemíní tím dojista takovou společnost, která již velikým počtem svých členů předem vylučuje možnost kontroly vykonávání honitby, nýbrž ponechává v § 22 schválení smlouvy nájemní okr. úřadu
polit., který z ohledů v § 22 odst. 2 uvedených může schválení odepříti.

Citace:

č. 5788. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 118-121.