Č. 6061.

Vojenské věci. — Řízení před nss-em: * Nařízení mno, kterým se zakazuje referentům jednati v dodávkových věcech vojenské správy se zástupci dodavatelů, není rozhodnutím neb opatřením ve smyslu § 2 zák. o ss, třeba byli jednotliví dodavatelé o nařízení tom zpraveni.
(Nález ze dne 15. listopadu 1926 č. 1999.)
Věc: Jaroslav V. v Praze proti ministerstvu národní obrany stran zákazu jednati s referenty mno.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Výnosem z 8. dubna 1924, určeným pouze pro domácí rozkaz a v domácím rozkazu pod č. 89 čl. 5 z r. 1924 zařazeným zakázal ministr nár. obr. přednostům odborů a oddělení a referentům, kteří ve smyslu § 22. služ. předpisu A : 2-c udílí stranám informace, udílení informací v záležitostech vztahujících se na objednávky, dodávky nebo přípravy k těmto v mno konané, oněm osobám, o nichž jest jim známo, že byly dříve zaměstnanci voj. správy. Tento zákaz udílení informací týkal se mezi jiným i st-le, jenž byl jako štábní kapitán děl. techn. služby přeložen ke své žádosti dnem 1. července 1923 do zálohy a přijal místo řiditele u firmy Ing. F. J., spol. s r. o., pyrotechnická a muniční továrna v Z.
Výnosem z 20. května 1924 byla z tohoto zákazu povolena výjimka, mezi jiným i ve prospěch firmy J. ohledně st-le. Tato povolení k jednání byla udělena až do odvolání a osobám, s nimiž bylo takto referentům dovoleno jednati, byly o tom vydány průkazenky. O tom byla firma J. vyrozuměna výnosem z 2. června 1924. Výjimka tato byla však ohledně st-le výnosem z 15. října 1924 odvolána a firma J. o tom výnosem z 23. října 1924 vyrozuměna. K žádosti jmenované firmy za dovolání tohoto zákazu bylo jí výnosem z 19. prosince 1924 sděleno, že mno nemá příčiny, aby měnilo své rozhodnutí intimované firmě výnosem z 23. října 1924 a k podobné žádosti st-lově byl st-li nař. výnosem sdělen obsah výnosu z 19. prosince 1924 s podotknutím, že tímto výnosem bylo o věci definitivně rozhodnuto.
Rozhoduje o stížnosti do tohoto výnosu podané, musil nss především zkoumati, je-li nss dle § 2 zák. o ss povolán, by rozhodoval ve věci, o niž jde. — —
Dle § 2 zák. o ss jest nss povolán k rozhodnutí jen, je-li stížností v odpor bráno rozhodnutí neb opatření správního úřadu. V pojmu rozhodnutí neb opatření nejsou zahrnuty již všechny projevy nebo všechny úkony správních úřadů, nýbrž jen ony výroky úřadů správních, jež jsou výronem moci vládní a výkonné, svěřené správním úřadům ve smyslu ústavní listiny. O takový výrok v daném případě nejde. Obsahem nař. výnosu jest odvolání dočasné výjimky udělené nikoli ze zákazu daného st-li, aby jednal se shora uvedenými orgány mno, neboť zákaz podobný vydán nebyl, nýbrž ze zákazu daného těmto orgánům, aby jednali s dřívějšími zaměstnanci voj. správy, a nevztahoval se tento zákaz na veškerá jednání řečených orgánů mno, nýbrž jen na záležitosti týkající se objednávek a dodávek a příprav k nim.
Z toho plyne, že tu jde o zákaz jednati s určitými osobami ve věcech, ve kterých hospodářská správa vojenská vystupuje nikoli jako úřad nadaný vládní mocí právním řádem jí propůjčenou, nýbrž pouze jako strana, která s oferenty jedná a objednávky zadává. Pokud tedy tento zákaz byl dán na vědomí dodavatele nebo jeho zástupce, jde tu o prohlášení eráru jako soukromoprávního subjektu, tedy o prohlášení strany, které není ani rozhodnutím ani opatřením ve smyslu § 2 zák. o ss a které se svojí povahou vymyká přezkoumání se strany nss-u.

Citace:

č. 6061. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 622-623.