Č. 5833.

Stavební právo. — Horní právo: O dodatečném udělení stavebního povolení pro stavbu nad propůjčenými mírami dolovými.
(Nález ze dne 26. června 1926 č. 4292).
Prejudikatura: Boh. 5832 adm.
Věc: Obec K. a Josef a Antonie M. v K. (adv. Dr. Emil Goliath z Mor. Ostravy) proti zemské správní komisi pro Slezsko v Opavě (za zúčastněnou severní dráhu Ferdinandovu v Mor. Ostravě adv. Dr. Rob. Altbach z Mor. Ostravy) o legitimaci majitele dolu k rekursu ve stavební věci.
Výrok: Stížnost, pokud podána obcí K., odmítá se jako nepřípustná, pokud podána Josefem a Antonií M., zamítá se jako bezdůvodná. Útraty se zúčastněné straně Severní dráze Ferdinandově, akc. spol. v Mor. Ostravě, nepřisuzují.
Důvody: Dne 20. května 1924 podali manželé Josef a Antonie M. u obecní rady v K. žádost za dodatečné stav. povolení pro svůj dům čp. 100 v K., postavený již v r. 1889, a odůvodnili žádost svou tím, že před provedením stavby bylo sice uděleno již stav. povolení od obce, že však tehdy obec dle § 106 slez. stav. řádu k udělení tomu nebyla kompetentní, poněvadž již před tím, a to již v r. 1886, propůjčeny byly na území, kde dům jejich nyní stojí, báňským hejtmanstvím ve Vídni dolové míry akciové společnosti Severní dráhy Ferdinandovy v Mor. Ostravě, kterážto okolnost však v obci proti předpisu § 55 hor. zákona nebyla vyhlášena.
Při stav. komisi o žádosti té dne 21. července 1924 konané, při níž znalec prohlásil, že z technických a bezpečnostních důvodů nějakých námitek proti dalšímu trpění této budovy není, namítali zástupci přizvané společnosti Severní dráhy Ferdinandovy — odvolávajíce se výslovně na ustanovení § 106 ob. zák. hor. a dovozujíce, že dle něho jest majitel dolů sproštěn povinnosti k náhradě škod vzniknuvších na budovách, postavených v mezích dolového pole teprve po jeho propůjčení bez úředního povolení stav., že dům čp. 100 vystavěn byl vůbec bez úředního povolení ev. na základě povolení, daného nekompetentním tehdy úřadem obecním a tedy neplatného, dále, že dodatečné povolení jest nepřípustno s hlediska předpisů slez. řádu stav. a § 106 ob. zák. hor., a konečně, že provedení stavby neodpovídá předpisům stav. řádu, poněvadž konstrukce jeho jest v mnoha směrech vadná, takže schválením stavby bez předchozího odstranění stav. závad byl by právní poměr mezi stavebníkem a majitelkou hor porušen v neprospěch této.
Výměrem ze 7. srpna 1924 udělila ob. rada manželům M. požadované dodatečné stavební povolení v plném rozsahu původního povolení a dle nyní předložených stav. plánů, k čemuž dodala, že námitky Severní dráhou činěné se jako bezdůvodné zamítají a Severní dráha se poukazuje na pořad práva soukromého.
Severní dráha podala z výměru toho odvolání, v němž předem namítala, že výměr ten je jednak sám s sebou v rozporu, když na jedné straně námitky její meritomě zamítá, současně je však odkazuje na pořad práva soukromého, jednak je nezákonný, když námitky její, které skutečně jsou povahy soukromoprávní, meritorně zamítá a tím odvolatelku zbavuje možnosti námitky ty uplatňovati pořadem práva, ač podle § 24 slez. stav. řádu bylo povinností úřadu nejdříve se pokusiti o smírné narovnání a teprve, zůstal-li by pokus ten marným, odkázati námitky ty na pořad práva soukromého. V dalším pak opakovala námitky přednesené při komis. šetření.
Odvolání to zamítlo ob. zastupitelstvo usnesením z 27. září 1924 z důvodu, že závod není vůbec legitimován dle rozhodnutí ss-u ze 13. května 1910 č. 4753 a ze 7. dubna 1909 č. 2777 proti povolení stav. námitky vznášeti, slez. stav. řád neopravňuje nikde majitele uhelného závodu proti stav. povolení námitky vznášeti a soukromoprávní námitky dlužno poukázati na pořad práva soukromého.
K dalšímu odvolání Severní dráhy žal. úřad nař. rozhodnutím v odpor vzaté usnesení ob. zastupitelstva zrušil a zastupitelstvo to poukázal, aby o odvolání tom rozhodlo meritorně, a to z těchto důvodů: V odpor vzaté usnesení ob. zastupitelstva opírá se o všeobecné tvrzení, že majitel dolů není legitimován proti udělení stav. povolení podati nějaké námitky a odvolává se při tom na dvě rozhodnutí ss-u, jakož i na slez. stav. řád. Pokud se týče odvolání na rozhodnutí ss-u, není toto odůvodnění podstatné již z toho formelního důvodu, poněvadž výměry veř. úřadů se mohou opírati jen o zákonné ustanovení a ne o nějaká rozhodnutí uvedeného soudu, jehož rozhodnutí jsou ovšem pravomocná pro dotyčný konkrétní případ, pro který jsou vydána, nemohou však nahraditi pro jiné případy potřebný zákonný základ. Pokud se v odpor vzaté usnesení odvolává na slez. stav. řád, jest tento poukaz úplně nesprávný, poněvadž ve slez. stav. řádu není žádného ustanovení, dle kterého majitelům dolů by se mohlo tak beze všeho již a priori odepírati právo k podávání námitek. Vychází naopak z celé tendence stav. řádu a zvláště z komis. řízení, předepsaného v tomto zákoně, jasně na jevo, že majitelé dolů ohledně stav. záležitostí nad důlními měrami jím propůjčenými bezpochyby jest považovati za zájemníky zúčastněné na těchto stavbách a že z tohoto důvodu majitelé dolů musí míti tatáž práva jako tito zájemníci. Tato práva patřící těmto zájemníkům jsou ve slez. stav. řádu přesně uvedena. Tak na př. mají tito zájemníci dle § 23. slez. stav. řádu odst. 3 především právo, aby ke komis. jednání byli pozváni a mohou dle odst. 4 tohoto paragrafu eventuelní námitky proti dotyčné stavbě podati již při tomto komis. jednání nebo během 3 dnů po tomto jednání. Dle § 24 slez. stav. řádu odst. 3 má stav. úřad o těchto námitkách zájemníků — nejsou-li soukromoprávního rázu, v kterém případě mají býti odkázány na pořad civ. práva — meritorně rozhodovati. O vyřízení stav. žádosti mají dle § 31 stav. řádu zájemníci, kteří podali námitky, býti písemně uvědoměni a mohou, když se považují za postižené dotyčným vyřízením, podati proti tomuto rozhodnutí své rekursy. Z těchto zákonných ustanovení vysvítá, že zájemníci ve stav. řízení jen námitky soukromoprávního rázu nesmějí dále uplatňovati, že však k podávání námitek veřejněprávního rázu, jakož i k rekursům v záležitostech takových úplně jsou oprávněni. Při tom se ovšem předpokládá, že zájemník ohledně podaných námitek může dokázati individuelní zájem, poněvadž, když nemá takového zájmu, nelze ho považovati ohledně těchto námitek za »zájemníka« ve smyslu stav. řádu a z toho důvodu nebyl by legitimován k podávání těchto námitek. Toto stanovisko odvozené z konkrétních ustanovení slez. stav. řádu a z celé tendence tohoto zákona souhlasí i s právním náhledem ss-u, který ohledně této otázky jest vysloven v různých rozhodnutích tohoto soudu. Není toto stanovisko také v rozporu s vývody rozhodnutí nss-u Budw. 7436 A, tamní obcí cit., které majiteli dolů přiznávají právo k námitce v otázkách veřejnoprávního rázu v tom případě, když tento majitel na těchto otázkách má individuelní zájem. Pokud se týče daného případu, béře rekurs sev. dráhy Ferdinandovy v odpor rozhodnutí stav. řádu I. instance ze 7. srpna 1924, kterým manželům M. bylo dodatečně uděleno povolení k stavbě nad důlními měrami propůjčenými rekurentce, pro nedostatek zákonných základů, t. j. z důvodů veř. práva. Dle shora uvedených právních vývodů jest rekurentka k tomuto rekursu úplně oprávněna, zvláště když poukazem na § 106 hor. zák. dokázala i svůj individuelní zájem na zákonitosti tohoto rozhodnutí. Z těchto důvodů jeví se shora nař. rozhodnutí ob. zastupitelstva, kterým rekurs Sev. dráhy byl odmítnut pro nedostatek legitimace, jako zákonem neodůvodněné a muselo tudíž býti zrušeno.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss toto: Pokud jest stížnost podána obcí, shledal ji nss nepřípustnou, vycházeje při tom z právního názoru vysloveného již v nál. Boh. 2087 adm., že totiž obec má ve stav. řízení postavení stran jen jako soused po případě jako pán a majitel veř. statku, a že tedy tam, kde nevystupuje v žádné z funkcí právě uvedených — jako jest tomu také v daném případě — nelze o tom mluviti, že by nějaká její subj. práva mohla býti porušena (§ 2 zák. o ss). Pokud pak obec prohlašuje, že stížnost podává v zájmu všech svých poplatníků resp. majitelů povrchu, nedostává se jí ani v tomto směru legitimace k hájení práv osob třetích.
Na sporu jest jedině otázka, zda právem či neprávem odmítlo obecní zastupitelstvo projednati odvolání podané Sev. dráhou Ferdinandovou proti stav. povolení udělenému manželům M., čili otázka, zda Sev. dráha k podání tohoto odvolání byla legitimována.
V tom směru uvážil nss v souhlasu s usnesením svého odb. plena ze 17. května 1926 toto: — — — —1.
V daném případě namítali zástupci Sev. dráhy při komis. řízení, konaném dne 21. července 1924, že dům čp. 100 vystavěn byl vůbec bez úředního povolení event. na základě povolení, daného nekompetentním tehdy úřadem obecním a tedy neplatného, dále, že dodatečné povolení jest nepřípustno s hlediska předpisů slez. řádu stav. a § 106 zák. hor., a konečně, že provedení stavby neodpovídá předpisům stav. řádu, poněvadž konstrukce jeho jest v mnoha směrech vadná, takže schválením stavby bez předchozího odstranění stav. závad byl by právní poměr mezi stavebníkem a majitelkou hor porušen v neprospěch této. Podle toho Sev. dráha uplatňovala námitky proti udělení stav. povolení tvrdíc, že by odporovalo slez. stav. řádu, a že by se jím v její neprospěch měnil právní stav, založený svémocným zřízením staveb, o nějž tu jde, a tvrdíc dále, že stavby nejsou zřízeny podle předpisů cit. řádu. Je tedy zřejmo, že Sev. dráha uplatňovala tu námitky, jež spadají v okruh oněch námitek veřejnoprávních, jež majitel propůjčených měr dolových v řízení stav. uplatňovati jest oprávněn, pročež právem žal. úřad uložil ob. zastupitelstvu, aby o těchto jejích námitkách meritorně rozhodlo.

Důvody jako v nál. Boh. 5832 adm., stránka 1069 a sl.

Citace:

č. 5833. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 216-219.