Č. 5995.

Pozemková reforma: K výsledku pojmu právní samostatnosti podle § 3 a) záb. zák.
(Nález ze dne 26. října 1926 č. 12323.)
Věc: Quido Th. v N. proti státnímu pozemkovému úřadu o vyloučení ze záboru.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem z 26. listopadu 1925 odepřel stpú uznati vyloučeným ze záboru podle § 3 a) záb. zák. mlýn č. 30 v C. s řadou pozemků zapsaných ve vl. č. 30 obce C. — — —
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss:
Dle konstantní judikatury nss-u rozuměti jest právní samostatností, kterou § 3 a) záb. zák. činí jedním z předpokladů vyloučení ze záboru, právní schopnost objektu býti sám o sobě předmětem samostatných práv a závazků ve všech relacích právních, tedy i co do hypoték, a nelze tedy pokládati za objekty právně samostatné ty, které, zapsány jsouce spolu s jiným majetkem zabraným v týchž knihovních vložkách, tvoří s těmito nemovitostmi jedno knihovní těleso.
Jest dáti za pravdu stížnosti, že § 4 zák. z 5. prosince 1874 č. 92 z. z. dovoluje, aby v jediné vložce knihovní zapsáno bylo více těles knihovních, i že pak každé z nich tvoří podle § 3 zák. z 25. července 1871 č. 95 ř. z. samostatnou jednotku. Šlo by nesporně o objekt právně samostatný, kdyby jeho nemovitosti vyčerpávaly všechny nemovitosti jednoho z těchto knihovních těles. Avšak z knihovního výtahu stranou v řízení správním předloženého jest patrno, že nemovitosti reklamovaného mlýna tvoří toliko část parcel prvního knihovního tělesa ve vložce č. 30 poz. knihy obce C. zapsaného, k němuž patří i pozemky č. kat. ... v C. a č. ... v T., jež st-lem reklamovány nebyly. Zůstává tedy i tu nepopřená skutková podstata, na níž žal. úřad rozhodnutí své založil, že totiž reklamovaný objekt zapsán jest ve vložce č. 30 obce C. s jinými nemovitostmi nereklamovanými.
Stížnost má za to, že i když nemovitosti reklamované zapsány jsou v téže vložce knihovní, tedy v daném případě k jednomu z knihovních těles vložky té s nemovitostmi jinými, na něž žádost za vyloučení se nevztahuje, nelze ani pak tvrditi, že by jim nemohla býti přiznána právní samostatnost, ježto zřízení samostatnosti právní odepsáním reklamovaného objektu do samostatné vložky knihovní spočívá na svobodné disposici vlastníkově, v daném případě ničím neobmezené, když reklamovaný objekt v den působnosti záb. zákona nebyl dluhy ani břemeny knihovními zatížen a když i nyní po provedeném řízení dle zák. ze 6. února 1869 č. 18 ř. z. má vlastník možnost, objekt ten kdykoliv dáti z dosavadní knihovní vložky odepsati.
Avšak pro posouzení zákonitosti nař. rozhodnutí směrodatným jest jedině skutkový a právní stav, který tu byl v době nař. rozhodnutí, nikoliv stav, který by nastati mohl, kdyby st-l skutečně použil právních prostředků, jež mu platný právní řád případně poskytuje, a kdyby teprve přišla v úvahu otázka, jaký význam má tato disposice vlastníkova s hlediska zákonů o reformě pozemkové.
Zůstalo-li nesporno, že v den nař. rozhodnutí reklamovaný objekt tvořil součástku prvního knihovního těla ve vl. č. 30 pozemkové knihy obce C. spolu s jinými nemovitostmi st-lem nereklamovanými, nemůže býti reklamovaný objekt sám o sobě předmětem samostatných práv a závazků ve všech relacích právních, tedy i co do hypoték, a není proto nezákonným ani vadným, že žal. úřad objektu tomu samostatnosti právní nepřiznal a z toho důvodu odepřel uznati jej vyloučeným ze záboru.

Citace:

č. 5995. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 500-501.