Č. 5856.

Státní občanství: K výkladu předpisů brněnské smlouvy o rozhodnutí konference velvyslanců z 28. července 1920 o opci.
(Nález ze dne 11. září 1926 č. 18340).
Věc: Frant. S. v Čes. Těšíně proti ministerstvu vnitra stran odmítnutí opčního prohlášení.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím odmítnuto bylo opční prohlášení 1. podané Františkem S. dne 26. ledna 1921 osp-é v Českém Těšíně, ježto jmenovanému vzhledem k tomu, že nestal se pol. občanem dle čl. III. rozhodnutí konference velvysl., opční právo nepřísluší, 2. obsažené v podání ze 3. října 1923, kterým uplatněn byl opční nárok dle § 8 brněnské smlouvy jako opožděné, ježto opční lhůta uplynula 10. března 1922.
Rozhoduje o stížnosti vycházel nss z těchto úvah:
Ohledně odstavce druhého napadeného rozhodnutí namítá st-l, že opční prohlášení podal 26. ledna 1921, že podání ze 3. října 1923 nelze pokládati za nové opční prohlášení, nýbrž za doplnění původního opčního prohlášení, že tudíž opční prohlášení jest včas podáno. — — —
V podání z 26. ledna 1921 řízeném na osp-ou v Čes. Těšíně prohlásil st-l, že ve smyslu čl. III. rozhodnutí pařížské konference velvyslanců optuje jménem vlastním, své manželky Terezie a dcery Marie pro čsl. republiku na základě okolnosti, že od r. 1904 stále bydlí v Těšíně, v českém díle východního Slezska. Více st-l v podání neuvedl. St-l tedy prohlásil v uvedeném podání vůči úřadu jedině a zcela určitě vůli svou, že optuje ve prospěch čsl. stát. občanství na základě rozhodnutí konference velvyslanců z 28. července 1920 o Těšínsku, Oravě a Spiši (vl. vyhláška z 18. prosince 1924). Právem tedy úřad obsah podání zmíněného posuzoval toliko jako opci ve smyslu cit. rozhodnutí konference velvyslanců.
V podání ze 3. října 1923, došlém u osp-é dle značky podací téhož dne, udal teprve st-l, že jest do obce H. v Rakousku příslušný, a že jeho opční prohlášení zakládá se buď na ustanovení smlouvy brněnské aneb rozhodnutí konference velvyslanců v Paříži. Že st-l mimo to opci na základě smlouvy uzavřené mezi republikou čsl. a republikou rakouskou, podepsané v Brně dne 7. června 1920, u některého jiného úřadu podal, sám netvrdí. Následkem toho posuzovati jest včasnost této opce dle data podání žádosti z 3. října 1923 u osp-é v Českém Těšíně (čl. 10 odst. 3, 4, 5 cit. smlouvy brněnské).
Podle čl. 6 a 10 uvedené Brněnské smlouvy jest podati opční prohlášení do jednoho roku ode dne, kdy smlouva ta nabyla působnosti. Působnost smlouvy nastala dle čl. 32 odst. 2 a závěrečného protokolu dne 10. června 1920. Lhůta ku provedení opce na základě smlouvy Brněnské končila tudíž 10. června 1921. Jelikož, jak uvedeno, st-l opci tuto uskutečnil teprve 3. října 1923, není výrok žal. úřadu pod č. 2 uvedený v rozporu se zákonem a uvedenou smlouvou.
Ohledně prvého odstavce napadeného rozhodnutí namítá st-l, že mu opční právo přísluší, poněvadž jest příslušný do Dol. Rakouska a měl před 1. lednem 1908 řádné bydliště v Těšíně a ustanovení čl. III. rozhodnutí konference velvyslanců vztahuje se na všecky obyvately Těšínska bez rozdílu, kam tito při rozdělení země byli příslušni, když pouze od 1. ledna 1908 neustále bydleli ve východním Slezsku.
Rozhodnutí konference velvyslanců z 28. července 1920 obsahuje zásadní ustanovení o opčním právu v čl. III. pod č. 2. odst. 1, 2. Podle odst. 2 bodu 2 čl. III. rozhodnutí konference velvyslanců mohou opcí nabýti čsl. neb polské státní příslušnosti osoby, které-v té neb oné části Těšínska nabyly dom. práva po 1. lednu 1914, nebo sídlily v ní po 1. lednu 1908, ale toliko za souhlasu vlády polské nebo čsl. Naproti tomu mohou dle odst. 1. bodu 2 čl. III. rozhodnutí konference velvyslanců osoby starší 18 let, získávající plným právem polskou neb čsl. státní příslušnost, ve smyslu odst. 1 č. 1 č. III., tedy na základě dom. práva před 1. lednem 1914 nebo usídlení před 1. lednem 1908 v té které části Těšínska, optovati pro státní příslušnost v druhém státě i bez souhlasu dotčené vlády.
St-l odvolal se v opčním prohlášení všeobecně na čl. III. Žal. úřad v napadeném rozhodnutí rovněž neuvedl, podle kterého ustanovení posuzoval opční prohlášení st-lovo. Z obsahu napadeného rozhodnutí vychází však na jevo, že má úřad na mysli opci ve smyslu odst. 1 č. 2 čl. III. Žal. úřad dospěl v tomto směru k úsudku, že st-l se nestal polským státním občanem, tedy že neměl před 1. lednem 1914 dom. právo v polské části Těšínska a že také v území tomto před 1. lednem 1908 nesídlil.
St-l tvrdě, že jest do obce H. v Dolním Rakousku příslušný, což také obsahem správních spisů jest potvrzeno, opírá svůj nárok na opci o to, že sídlel na Těšínsku od 1. září 1904, a to do 1. ledna 1918 v Polském Těšíně. St-l zastává tedy názor, že jest nerozhodno, zda bydlel v části Těšínské, která připadla Polsku, nýbrž že rozhodno jest, že bydlel od 1. ledna 1908 v plebiscitním území Těšínském vůbec.
S názorem tímto nelze souhlasiti. Rozhodnutí konference velvyslanců v odst. 1 bod 1 čl. III. přiznává polskou nebo čsl. státní příslušnost osobám, které měly před 1. lednem 1914 domovskou příslušnost v území býv. vévodství Těšínského, nad nimž byla uznána svrchovanost Polska nebo Československa, aneb které v území tom před 1. lednem 1908 sídlily. Z toho jest patrno, že rozhodnutí konference velvyslanců rozeznává přesně část Těšínska, připadlou čsl. republice od té části, jež připadla Polsku a že určuje státní příslušnost dle toho, ve které části Těšínska dotčená osoba měla dom. právo nebo bydliště před určenou dobou a ovšem pak dále nepřetržitě až do 28. července 1920, kdy rozhodnutí konference velvyslanců se stalo.
St-l bydlel sice od r. 1904 do 31. prosince 1917 v polské části Těšínska, nesídlil však v této části na dále od 1. ledna 1918 do 28. července 1920. Nezískal tedy polskou státní příslušnost ve smyslu odst. 1. bodu 1 čl. III. rozhodnutí konference velvyslanců. Nepřísluší mu tedy opční právo ve prospěch čsl. republiky dle odst. 1 bodu 2 čl. III.
St-li nepřísluší také právo optovati pro čsl. státní příslušnost za souhlasu vlády čsl. dle odst. 2 bodu 2 čl. III., poněvadž nenabyl v polské části Těšínska dom. práva po 1. lednu 1914 ani v této části nesídlil po 1. lednu 1908 nepřetržitě do 28. července 1920, ježto přesídlil 1. ledna 1918 do Č. Těšína.
Z úvah těchto plyne, že nař. rozhodnutí, pokud odpírá st-li opční právo podle rozhodnutí konference velvyslanců z 28. července 1920, neodporuje zákonu.

Citace:

č. 5856. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 257-259.