Č. 5803.

Domovské právo: Kde má trhovec, jezdící po živnostensku po trzích, bydliště ve smyslu novely k dom. zák.?
(Nález ze dne 19. června 1926 č. 13120).
Věc: Obec Č. (adv. Dr. Frt. Březina z Prahy) proti ministerstvu vnitra stran domovského práva Celestýna L.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady
řízení.
Důvody: Podáním ze 13. dubna 1914 žádal obecní úřad v D., aby obec Č. přiznala na základě §§ 2 a 3 zák. z 5. prosince 1896 č. 222 ř. z. domovské právo Celestýnu L., narozenému roku 1858, a jeho rodině. Vzhledem k tomu, že obecní úřad v Č. o této žádosti ve lhůtě 6měsíční od jejího podání počítajíc nerozhodl, vydala osp ve St. výměr z 3. června 1921, v němž bylo vysloveno, že Celestýn L. s rodinou nabyl nároku na přijetí do dom. svazku obce Č. Rozhodnutím zsp v Praze z 29. května 1923 bylo odvolání obce Č. z výměru toho vyhověno a vysloveno, že Celestýn L. do obce Č. nepřísluší; avšak nař. rozhodnutím vyhovělo min. vnitra rekursu obce D., proti tomu podanému, zrušilo rozhodnutí II. stolice, uvedlo v platnost výměr I. stolice a uznalo, že Celestýn L. nabyl podle § 2 novely k dom. zákonu z r. 1896 nároku na výslovné přijetí do dom. svazku v Č. a že tudíž tam dom. právem přísluší.
O stížnosti uvážil nss toto: — — — Novela k dom. zák. z r. 1896 sleduje, jak ze znění § 2 jest nepochybně patrno, účel, zjednati osobám, které za svým povoláním neb z jiných důvodů trvale z dom. obce jsou vzdáleny, za určitých v zákoně uvedených předpokladů nový domov tam, kde se po 10 roků po dosažení svéprávnosti, tedy po značnou část lidského věku zdržovaly, byly výdělečně činny, obstarávaly svoje potřeby, kde bylo středisko jejich existence, t. j. kde byl jejich skutečný domov. O takovém domově nelze zajisté mluviti u osob, které nemají vůbec žádného stálého bydliště, nýbrž provozují život kočovný. Trhovce, to jest ty, kdo jezdí po živnostensku se zbožím na trhy, nelze však v každém případě považovati za
osoby provozující život kočovný, ani když větší část roku ztráví na cestách za výkonem své živnosti. Přijde vždy na okolnosti konkrétního případu, lze-li u takových osob o bydlišti mluviti.
V daném případě dospěl žal. úřad na základě výsledků provedeného šetření k závěru, že Celestýn L. zdržoval se po dosažení svéprávnosti po 10 let před podáním žádosti o uznání nároku na přijetí do dom. svazku v Č. a nepožíval veř. chudinského zaopatření. Tím uznal žal. úřad, že L. splnil předpoklady stanovené v § 2 cit. zák., za kterých vzniká nárok na přijetí do dom. svazku obce pobytu. K závěru tomu dospěl úřad úvahou, že Celestýn a Marie L. od března 1903 do 26. února 1919 byli knihovními vlastníky domu čp. ... v osadě P., patřící k obci Č., že se tam po koupi domku nastěhovali, měli v něm po celou dobu uloženy své svršky a že také pravidelně zimního času tam skutečně přebývali, jakož i že Celestýnu L. byla v letech 1910 až 1914 předepsána daň výdělková
z kramářství v obci Č. a že byl od té doby až do r. 1919 v téže obci zdaněn z obchodu s galanterním a podobným zbožím.
Kdyby tyto okolnosti byly ve shodě se skutečností, pak nemohl by nss uznati, že úsudek, k němuž žal. úřad na základě uvedených skutkových okolností dospěl, totiž že Celestýn L. měl v území stěžující si obce pobyt, není logický. Stížnost nepopírá, že Celestýn L. byl spoluvlastníkem domku v P., že tam měl uloženy své svršky a že mu byla v letech 1910-1919 předepsána v obci Č. výdělková daň, nýbrž obrací se proti zjištění, že L. se do P. na zimu vracel a tam přebýval, jakož i proti závěru, který žal. úřad ze zjištěných skutkových okolností vyvodil. Okolnost, že L. provozoval živnost trhoveckou a za tím účelem jezdil z místa na místo, nemůže vyvrátiti závěr úřadu, že L. přes to měl bydliště v P., poněvadž přechodné opouštění místa pobytu nemá za následek přerušení pobytu, je-li z okolností patrno, že osoba, o niž
jde, měla úmysl pobyt ten podržeti. Tento úmysl spatřuje žal. úřad též v okolnosti, že Celestýn L. se vracel na zimu do P., že tam měl své svršky a v zimě přebýval.
Pokud stížnost namítá, že L. se policejně nehlásil v Č. k pobytu, že obec nemá vědomosti o jeho pobytu v P., jakož i že z jeho 11 dětí se pouze poslední narodilo v Č., jsou to okolnosti, které jsou bez významu pro rozřešení sporu, neboť zákon klade váhu toliko na to, měla-li osoba, o jejíž přijetí do dom. svazku dle § 2 cit. zák. jde, v této obci své bydliště.
V tom směru konal úřad opětovně šetření četnictvem a vyslechl Celestýna L. Výsledky tohoto šetření a výpovědi L. o této pro rozhodnutí směrodatné okolnosti však úřad nesdělil stěžující si obci. Toto opomenutí zakládá podstatnou vadu řízení. — — —

Citace:

č. 5803. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 148-149.