Č. 5947.

Školství: I. * Za platnosti zákona č. 226/1922 lze zrušiti definitivní třídu na veřejné škole národní jen tehdy, jestliže po zrušení, to jest následkem zrušení, nestoupne počet dětí v žádné ze zbylých tříd nad 60. — II. * Nařídil-li předseda zem. škol. rady beze změny organisace školní na přechodnou dobu společné vyučování dětí ze 2 tříd v jedné učebně a jedním učitelem s dodatkem, že tato přechodná úprava potrvá potud, než škole přibude opět žactva, nestojí toto opatření v cestě pozdější redukci počtu tříd dle § 7 odst. II. zák. č. 226/1922.
(Nález ze dne 13. října 1926 č. 20315.)
Prejudikatura: Boh. 3988, 5818 adm. a j.
Věc: Místní školní rada v C. ,(adv. Dr. B. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o zrušení tříd na škole.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výnosem z 13. listopadu 1923 vyslovil předseda zšr-y v Praze: »Podle § 9 zák. z 3. dubna 1919 č. 189 Sb. jsem oprávněn, hledě k počtu žactva, zrušiti jednu def. třídu postupnou na veř. obecné škole chlapecké s vyučovací řečí něm. ve C. Místo této redukce nařizuji, aby počínajíc dnem 1. prosince 1923 byly společně vyučovány dítky I. a II. třídy jmenované školy jedním učitelem v jedné učebně, při čemž organisace školy se nemění. Proto buď vyučováno podle nezměněných osnov a o dítkách třídy I. a třídy II. buďte vedeny úřední knihy odděleně. Rozdělení žactva do tříd bude toto: I. a II. třída budou míti dohromady 32, III. tř. 40, IV. tř. A 46, IV. tř. B 45 dítek, takže k žádné třídě resp. učebně nebude více než 60 dítek (§ 7 odst. 2 zák. č. 226/1922). Při této přechodné úpravě, která potrvá potud, nežli škole žactva opět přibude, přihlížel jsem k tomu, že takto zůstanou škole zachovány čtyři def. třídy postupné a 1 zatímní pobočka.« Na výnose je záznam, že před redukcí měla škola v I. tř. 20, v II. tř. 22, v III. tř. 40 a IV. třídě s pobočkou 46 — 45 dítek.
Stejně zní výnos z téhož dne, týkající se něm. školy dívčí ve C. kromě odstavce týkajícího se rozdělení žactva do tříd, který při této škole zní: »I. a II. třída budou míti dohromady 41, III. tř. 32, IV. tř. A 46 a IV. tř. B 45.« Na výnosu je záznam, že dívčí škola měla před redukcí v I. tř. 7, v II. tř. 34, v III. tř. 32 a ve IV. tř. s pobočkou 46 + 45 dítek.
Výnosem z 30. října 1924 vyslovil předseda téže zšr-y: »Vzhledem k dalšímu poklesu počtu žactva a k tomu, že počet dítek do níže uvedené školy skutečně docházejících daleko neodpovídá počtu její tříd, zrušuji podle § 9 zák. č. 189/1919 k návrhu zsv-lu koncem měsíce listopadu 1924 jednu (čtvrtou) def. třídu postupnou na veř. obecné škole chlapecké s vyučovací řečí něm. ve C, poněvadž další její trvání není odůvodněno počtem žactva podle § 5 zák. č. 226/1922, neboť počet dítek na této škole ve školním roce 1924/25 jest v I. třídě pouze 14, ve II. třídě 20 (započítatelných 17), ve III. třídě 31 (29), ve IV. třídě kmenové 39 (37) a v zatímní pobočné třídě IV. 48, po provedené redukci bude pak v I. tř. 14, v II. tř. 51 (46) ve III. kmenové 39 (37) a v zatímní pobočné třídě III. 48 dítek. Není tedy nařízeným zrušením čtvrté def. třídy postupné porušeno ustanovení § 7 odst. 2 zák. č. 226/22, ježto v žádné ze zbývajících tříd nestoupne počet žactva nad 60. Od 1. prosince 1924 bude míti tato škola pouze tři def. třídy postupné a jednu zatímní pobočku při třídě III. Tím pozbývá dnem 1. prosince 1924 nadále účinnosti zdejší výnos z 13. listopadu 1923, kterým jsem nařídil dodatečné spojení tříd I. a II. v jedné učebně a pod jedním učitelem.«
Výnosem z téhož dne zrušil předseda téže zšr-y čtvrtou def. třídu postupnou na veř. obecní škole dívčí s vyučovací řečí něm. ve C. Výnos shoduje se s výnosem, týkajícím se chlapecké školy, kromě výpočtu dítek před redukcí a po ní. Dotyčný pasus ve výnosu týkajícím se dívčí školy zní: »neboť počet dítek na této škole ve školním roce 1924/25 jest v I. třídě pouze 15 (započítatelných jen 11), ve II. třídě 10, ve III. třídě 32 (31), ve IV. kmenové třídě 33 a v zatímní pobočné třídě IV. 44, po provedené redukci bude pak v I. tř. 15 (11), ve II. tř. 42 (41), ve III. tř. kmenové 33 a v zatímní třídě pobočné III. 44 dítky.«
Odvolání, jež z výnosů těch podala mšr, bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z důvodů výnosů zšr-ty.
Stížnost k nss-u namítá především, že nové organisaci škol, nař. rozhodnutím vyslovené, stála v cestě právní moc výnosů předsedy zšr-y z 13. listopadu 1923, poněvadž úprava výnosy těmi nařízena byla výslovně vázána na podmínku, že potrvá, nežli zase přibude školám těm žactva, a poněvadž mšr se z výnosů těch neodvolala.
Námitka ta není důvodná. Vyslovil-li předseda zšr-y v uvedených výnosech z r. 1923, že úprava jimi nařízena potrvá, nežli zase přibude školám těm žactva, mohl mšr-ě jako zákonnému zástupci uvedených škol vzejíti toliko nárok, aby úprava byla zrušena, kdyby bylo školám těm dětí přibylo, nemůže však st-lka právem tvrditi, že bylo oním dodatkem bráněno školním úřadům, aby nařídily sloučení tříd, jichž se úprava výnosy oněmi nařízená týkala, to tím méně, když dle názoru, který vyslovil nss v nál. Boh. 5818 adm., nejde o »spojení« tříd, jaké má na mysli § 7 odst. 2 zák. č. 226 1922, nařídil-li předseda zšr-y společné vyučování dvou prvých tříd na veř. škole národní jedním učitelem v jedné učebně přechodně na dobu, než škole žactva opět přibude, zachoval-li však při tom dosavadní organisaci dotčené školy nezměněnou. Dle tohoto názoru nešlo při oněch výnosech z r. 1923 vůbec o spojení tříd, o jaké jde nepochybně při rozhodnutí stížností naříkaném, nebyl předmět uvedených výměrů totožný s předmětem nař. rozhodnutí a nedostává se pro námitku věci rozsouzené předpokladu, poněvadž námitka ta předpokládá spor týmiž stranami o témž předmětu.
Stížnost namítá dále, že nař. rozhodnutí spočívá na nesprávném výkladu 2 odst. § 7 zák. č. 226/22, poněvadž ustanovení to vylučuje spojení dvou def. tříd, jakmile některá třída, třebas nebyla sloučením dotčena, čítá přes 60 dětí a to i tehdy, když měla již před redukcí školy více než tento počet žáků.
K tomu sluší uvésti: § 5 zákona č. 226/22 ustanovil v 1. odst. svém největší počet dětí v jedné třídě obecné školy pro školní léta 1922/23 až 1926/27 na 80, pro školní léta 1927/28 až 1931/32 na 65 a 70 a od školního roku 1932/33 na 50 a 60 dětí a vyslovil ve 2. odst., že přestoupí-li počet dětí některé třídy obecné školy v tom kterém roce největší číslo v odst. 1 uvedené a nedá-li se přeplnění třídy odpomoci přípustnými změnami zařazení dítek, zřídí se na škole další třída. Odst. 2 § 7 téhož zákona zní: »ustanovení § 5 odst. 1 a 2 ... nesmí se užívati k tomu, aby se rušily nebo spojovaly třídy již zřízené, jakmile by po zrušení nebo spojení jich stoupl počet dětí v některé třídě nad 60.« Mluvě o stoupnutí počtu dětí nad 60 v některé třídě po zrušení nebo spojení tříd, dává zákon zřejmě na jevo, že zrušení nebo spojení tříd je vyloučeno jen, když by důsledkem opatření toho stoupl počet dětí nad 60 v některé třídě, která dosud ještě tohoto počtu neměla. Z toho plyne však, že pro přípustnost zrušení nebo spojení tříd nemá významu počet žactva ve třídě, které ze zrušených nebo spojených tříd žactva vůbec nepřibude a která tudíž vyloučením nebo zrušením jiných tříd není ani nepřímo dotčena, ať už byl pak počet dětí jí dosud přikázaný nižší nebo vyšší než 60.
Ježto v tomto případě počet dětí v žádné z ostatních tříd 60 nepřevyšuje a poněvadž dále nejde o zřízení nové pobočky, nýbrž trvá dále dosavadní stav, dle kterého byla při každé ze škol těch pobočka již zřízena, není stížnost ani v druhém bodě svém odůvodněna a odpadají také vývody, jež stížnost činí z toho, že na školách jsou již paralelky a jak by se poměry utvářily, kdyby paralelky ty byly teprve v budoucnosti zrušeny.

Citace:

č. 5947. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 418-421.