Č. 6154.

Závodní výbory: * Rozhodčí komise podle zákona o závodních výborech z 12. srpna 1921 č. 330 Sb., rozhodujíc ve sporu o právo člena závodního výboru podle § 22 tohoto zák., nemůže se spokojiti s udáním zaměstnavatele, že měl zákonný důvod k okamžitému propuštění zaměstnance podle § 82 živn. ř., nýbrž je povinna, je-li okolnost tato sporná, rozhodnouti prejudicielně, zdali zákonný důvod zaměstnavatelem uplatněný vskutku jest dán.
(Nález ze dne 15. prosince 1926 č. 25661).
Věc: Dělnický závodní výbor firmy Hynka T. syn ve Z. (adv. Dr. Frant. Polák z Prahy) proti rozhodčí komisi dle zákona o závodních výborech v S. o propuštění místopředsedy závodního výboru z práce.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím pro nepříslušnost rozhodčí komise odmítnut byl návrh závodního výboru, aby bylo uznáno, že výpověď daná místopředsedovi závodního výboru je neoprávněná, zrušuje se pro nezákonnost; v ostatním se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Stěžující si závodní výbor stěžoval si u rozhodčí komise ve S., že správa závodu propustila z práce místopředsedu záv. výboru Josefa S., udavši za důvod, že jmenovaný svým hrubým chováním proti přednímu dělníku M. zavdal správě závodu příčinu k propuštění dle § 82 živn. řádu. Poněvadž dle náhledu záv. výboru místopředseda záv. výboru žádného takového činu, pro který bez výpovědi z práce mohl by býti propuštěn, se nedopustil, žádal záv. výbor, aby bylo uznáno, že výpověď jest neoprávněná, a že firma jest povinna místopředsedu záv. výboru přijmouti znovu do práce za dřívější jeho plat, a nahraditi mu škodu vzniklou propuštěním.
Rozhodčí komise nař. nálezem zamítla stížnost pro vlastní svoji nepříslušnost.
O stížnosti uvážil nss takto:
Ve sporu o tom, byl-li podnikatel oprávněn propustiti člena záv. výboru z práce bez souhlasu rozhodčí komise, aniž by porušil jeho právo dle § 22 zák. o záv. výborech, navrhl záv. výbor, aby rozhodčí komise uznala 1. že zmíněné právo člena záv. výboru bylo porušeno a 2. že správa závodu je povinna propuštěného člena záv. výboru přijmouti zpět do práce za dřívější plat a nahraditi mu škodu propuštěním způsobenou. Stížnost je potud bezdůvodná, pokud se obrací proti výroku rozhodčí komise ad 2., který dle svého obsahu je rozhodnutím o soukromoprávních následcích bezdůvodného propuštění z práce, neboť, jak nss ustáleně judikuje, není rozhodčí komise příslušná, aby rozhodovala o soukromoprávních nárocích z pracovního poměru, třeba vzešly z důvodu propuštění člena záv. výboru bez souhlasu rozhodčí komise.
Pokud však komise odmítla též rozhodnouti spor o to, bylo-li propuštěním bez souhlasu rozh. komise porušeno právo člena záv. výboru dle § 22 zák. o záv. výborech, není výrok její ve shodě se zákonem. Dle § 26 zák. o záv. výborech přísluší rozh. komisi rozhodovati o sporech mezi záv. výborem a podnikatelem o rozsahu práv členů záv. výboru. Sporem takovým je i spor o to, byl-li podnikatel oprávněn člena záv. výboru propustiti z práce bez souhlasu rozhodčí komise, aniž by tím porušeno bylo jeho právo dle § 22 zák. o záv. výborech. Nebyla proto rozh. komise oprávněna rozhodování o tomto návrhu odmítnouti, a učinila-li tak, je rozhodnutí její nezákonné. Rozhodčí komise má ovšem dle odůvodnění svého nálezu za to, že nepřísluší jí rozhodovati o porušení práva člena záv. výboru dle § 22 zák. o záv. výborech tehdy, jestliže podnikatel uvádí, že propustil člena záv. výboru pro některý z důvodů uvedených v § 82 živn. řádu, a že nezáleží na tom, zdali onen člen činu, pro který okamžitě z práce může býti propuštěn, skutečně se dopustil. Komise však přehlíží, že právo člena záv. výboru, aby nebyl propuštěn z práce bez souhlasu rozhodčí komise, jež mu odňato jen tehdy, když právem propuštěn byl pro některý z důvodů uvedených v § 82 živn. řádu, a že tedy záleží na tom, zda důvod, pro který z práce byl propuštěn, také ve skutečnosti existoval. Je-li ve sporu tato otázka, a není-li o ní již judikátně rozhodnuto příslušným soudem, kterýž jedině s účinkem právní moci schopným může ji řešiti, a jehož výrokem ovšem je pak rozh. komise vázána, je povinností rozhodčí komise, aby o otázce této rozhodla pro účel svého kompetentního rozhodnutí způsobem prejudicielním, neboť jinak nemohla by rozhodnouti o otázce do její působnosti náležející, totiž o tom, porušil-li podnikatel tím, že propustil člena záv. výboru z práce bez souhlasu rozh. komise, právo tohoto člena dle § 22 zák. o záv. výborech. Rozh. komise není však oprávněna prostě proto, že judikátní rozhodování o zmíněné prejudicielní otázce přísluší soudu, odpírati rozhodnutí, k němuž po zákonu je příslušna.

Citace:

č. 6154. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 790-791.