Č. 5964.

Cesty (Slovensko): * Na povinnost majitele polního hospodářství platiti zvláštní příspěvek k nákladům vicinální cesty ve smyslu § 36 zák. čl. I : 1890 nemá vlivu okolnost, že majitel hospodářství propachtoval.
(Nález ze dne 16. října 1926 č. 19987.) Prejudikatura: Boh. 1128 adm.
Věc: Dr. Vojtěch P. v R. proti župnímu úřadu v Nitře (za zúč. obce adv. Dr. Viktor Šťastný z Prahy) o přídavek k udržování vicinální cesty.
Výrok: Stížnost se jednak odmítá jako nepřípustná, jednak zamítá jako bezdůvodná. — — —
Důvody: Rozhodnutím z 18. listopadu 1922 stanovil župan býv. župy Trenčan. na základě § 36 zák. čl. I : 1890 a na základě komisionelního jednání, konaného dne 28. listopadu 1921 okruh interesentů na vicinální cestě J.—H., jakož i výši precentuelních příspěvků jednotlivých interesentů; mezi těmito interesenty uvádějí se v tomto rozhodnutí jednak obce, jednak pak — jako zvláštní interesenti: st-l Dr. Vojtěch P., velkostatkář v R. a Jiří H., velkostatkář v B., příspěvek st-lův stanovil župan 14%, příspěvek Jiřího H. 6%. V důvodech rozhodnutí se uvádí, že rozhodnutí zakládá se na jednohlasném usnesení všech interesentů. — — —
Na základě cit. rozhodnutí županova sestavila silniční komise rozpočet zmíněné vicinální cesty na rok 1925; do rozpočtu byla pojata jako položka úhradová také částka 379 Kč 40 h representující 14% příspěvek st-lův na tento rok.
Z rozhodnutí okresního úřadu, jímž byl tento rozpočet schválen podal st-l odvolání, v němž žádal, aby jeho příspěvek na rok 1925 byl »zrušen«, neboť pronajal svůj velkostatek již v r. 1922 Ladislavu B., který jedině jest povinen příspěvek platiti; st-l není tedy od r. 1922 vůbec interesentem ohledně této cesty. Rozhodnutím z 18. května 1925 zamítl okr. úřad toto odvolání st-lovo »jako v nevhodném čase podané« z těchto důvodů: »vicinálná interesacia« nezná žádného nájemce Ladislava B.; příspěvky byly stanoveny na jméno st-le, který jako majitel statku jest ve smyslu § 36 zák. čl. I : 1890 povinen příspěvky ty nésti, má však možnost »uspořádati si« tyto příspěvky »soukromou cestou se svým nájemcem.« V odvolání z tohoto rozhodnutí opakoval st-l v podstatě vývody svého dřívějšího odvolání. Naříkaným rozhodnutím zamítl žal. úřad odvolání st-lovo podané z rozhodnutí okr. úřadu z 18. května 1925.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí župního úřadu uvážil nss: — — —
St-l popírá povinnost platiti příspěvek na rok 1925 z důvodu, že svůj velkostatek v roce 1922 pronajal, a poukazuje v tomto směru k tomu, že podle § 36 zák. čl. I : 1890 zvláštní příspěvek vypadající na polní hospodářství, jest v případech, kdy hospodářství jest propachtováno, povinen platiti pachtýř, nikoliv majitel hospodářství. Toto stanovisko stížnosti nemohl však soud sdíleti.
Zák. čl. I : 1890 pokládá v § 36 za zvláštní interesenty povinné přispívati zvláštním příspěvkem k úhradě nákladu spojeného se stavbou, udržováním a správou vicinální cesty (§ 1 č. 4 téhož zák.) ty, kdož užívají cesty ve větší míře, a uvádí jako příklad těchto zvláštních interesentů obchodní a průmyslové podniky. Jak nss vyslovil již v nál. Boh. 1128 adm., mohou býti za zvláštní interesenty ve smyslu § 36 zák. čl. I : 1890 prohlášeny také podniky zemědělské, zejména polní hospodářství. Podle § 36 cit. zák. jest předpokladem pro to, aby nějaký podnik, ať obchodní neb průmyslový, ať zemědělský byl prohlášen za zvláštního interesenta, pouze okolnost, že ten který podnik užívá pro své účely cesty ve větší míře, čímž, jak soud vyslovil v témž nálezu, jest rozuměti ono užívání, které podstatně převyšuje průměrnou míru obecného užívání cesty vykonávaného jednotlivými uživateli cesty, tedy stupňované její užívání.
Mluví-li cit. zákon v § 36 o podnicích, jakožto zvláštních interesentech, povinných k placení zvlášních příspěvků, má tím zřejmě na mysli, že právním subjektem, jejž postihuje povinnost platiti tento zvláštní příspěvek z titulu, že se ve prospěch určitého podniku užívá cesty ve stupňované míře, jest právě a jedině majitel dotčeného podniku. Zákon nemá také ustanovení, z něhož by bylo lze dovoditi, že tato povinnost majitele podniku přechází na osobu, jíž majitel podniku přenechal provoz podniku nějakou soukromoprávní disposicí (na př. pachtovní smlouvou). Bylo-li tedy pravoplatným úředním výrokem vysloveno, že majitel podniku jest povinen přispívati k nákladům vicinální cesty zvláštním příspěvkem, nezanikne tato povinnost majitele podniku tím, že později podnik propachtoval, při čemž jest také nerozhodno, vyhradil-li si majitel podniku v dotyčné pachtovní smlouvě právo požadovati od pachtýře náhradu příspěvku, jejž majitel sám platí, čili nic. V daném případě bylo rozhodnutím županovým z 18. listopadu 1922 — jež vešlo proti st-li v právní moc — stanoveno, že st-l jest jako majitel velkostatku povinen přispívati k nákladům na vicinální cestu, o kterou jde, zvláštním příspěvkem (14%). Podle toho, co bylo právě vyloženo, mohl tedy žal. úřad v nař. rozhodnutí právem vysloviti, že st-l jest podle příspěvkového klíče stanoveného v pravoplatném rozhodnutí županově povinen platiti zmíněný zvláštní příspěvek na rok 1925, přes to, že svůj velkostatek propachtoval.

Citace:

č. 5964. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 447-449.