Č. 6022.

Vodní právo: K praxi vodoprávního řízení stran náhrady starého čerpacího zařízení zařízením novým a stran zjištění výkonnosti zařízení toho.
(Nález ze dne 3. listopadu 1926 č. 22046.)
Věc: Rolnický akciový cukrovar v L. proti ministerstvu zemědělství o odběr vody z řeky O.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Nálezem zsp-é v Praze ze 14. října 1924 byla ve smyslu §§ 17, 18, 19 a 86 česk. vod. zák. po provedeném řízení vodoprávním dodatečně schválena výměna čerpadla na odběr vody z řeky O. pro rolnický akciový cukrovar v L., pokud se týče bylo ve smyslu § 97 vod. zák. stvrzeno, že proti způsobu provedení a používání nového čerpacího zařízení není v ohledu vodoprávním žádné závady, bude-li šetřeno určitých podmínek, zejména pak i té podmínky, že 1. míra množství vody odebíraného čerpadlem se stanoví na 6400 1 za minutu, t. j. 106,6 1 za vteřinu (podmínka sub 1) a 2. že dojde-li k provedení projektu zem. komise pro úpravu řek v Čechách na úpravu říční trati, v níž čerpadlo je postaveno, — bude jmenovaný cukrovar povinen provésti vlastním nákladem případné nutné přizpůsobení čerpací stanice nové úpravě řeky (podmínka sub 4). Odvolání, jež stěžující si akciová společnost proti zmíněným dvěma podmínkám podala, nebylo nař. rozhodnutím vyhověno.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Žal. úřad obmezil nař. rozhodnutím vodoprávní konsens, udělený st-lce pro výměru čerpadel na odběr vody z řeky O., ve dvojím směru a to jednak tím, že 1. stanovil objem vodního práva st-lčina množstvím 6400 1 za minutu, t. j. 106,6 1 za vteřinu, a 2. připojil podmínku, že st-lka jest povinna při eventuelní regulaci O. přizpůsobiti čerpací stanici vlastním nákladem nové úpravě řeky.
Stanově míru množství vody, odebíraného čerpadlem, na 6400 litrů za minutu, vycházel žal. úřad z předpokladu, že objem dosavadního práva st-lčina na odběr vody z řeky O. činil 6200 litrů za minutu.
St-lka brojí proti tomuto ustanovení míry jejího vodního práva námitkou, že dle konsensu z r. 1880 její vodní právo nebylo nijak omezeno a že by tedy v nejkrajnějším případu rozsah jejího práva mohl býti podle § 27 vod. zák. stanoven potřebou oprávněného podniku, která však může býti větší než je množství 6400 litrů za minutu úřadem stanovené. Námitkou touto st-lka uplatňuje, že její dosavadní vodní právo bylo většího rozsahu, než stanoveno bylo podmínkou předmětného vodoprávního konsensu (6400 litrů) a že tedy touto podmínkou bylo porušeno její právo nabyté z vodoprávního konsensu z r. 1880.
Již v řízení adm. byl rozsah dosavadního vodního práva st-lčina na sporu. Spor tento nemohl však býti náležitě rozřešen bez účasti st-lky jakožto strany v řízení. Aby tomuto procesnímu požadavku bylo učiněno zadost, je nezbytno, aby strana mohla poznati, že řízení koná se ve věci, jež jest předmětem úředního rozhodnutí. V daném případě bylo tedy třeba, aby st-lka mohla poznati, že konané šetření děje se za účelem úředního zjištění objemu dosavadního práva st-lčina. Tomuto požadavku nebylo však učiněno zadost. Při místním řízení konaném dne 29. září 1924 bylo konstatováno jenom tolik, že staré čerpací zařízení, sestávající ze dvojité dvoučinné pístové pumpy, bylo v den komise mimo pohon. V protokole pak uvádějí se následující data: Průměry pístů 558 mm a 573 mm, zdvih 610 mm, obrátek 11,5 za minutu. Minutové množství »s poukazem na stáří pumpy« Q l/m = 6200 litrů.
V řízení opravném namítala dnešní st-lka, že šetření toto jest nedostatečné a nepřesné, a že jeho výsledek nemůže sloužiti za podklad pro srovnání s výkonností nového čerpadla, a že na tomto podkladě není možno založiti závěr, že výkonnost nového čerpadla jest větší než výkonnost čerpadla starého. St-lka bránila se tedy proti domněnce, že povolením nového čerpadla rozšíří se objem dosavadního práva na užívání vody. Z jednacích spisů a zejména ze zápisu o místním řízení komisionelním z 29. září 1924 není nikterak zřejmo, že protokolární zápis o dosavadní kapacitě starého čerpacího zařízení stal se za účelem úředního rozhodnutí o objemu starého práva. Ani ze zápisu samého, tím méně pak z okolnosti, že minutové množství dosavadního čerpacího zařízení bylo zjišťováno s poukazem na stáří pumpy, nemohla st-lka poznati, že má tím býti zjednán podklad pro rozhodnutí o objemu dosavadního jejího práva. Neboť je jasno, že kapacita čerpacího zařízení, natož pak zařízení již sešlého, nemusí vyjadřovati objem vodního práva. Naproti tomu musilo býti již úřadu prvé stolice patrno, že st-lka není si vědoma toho, že zjišťování nynější kapacity dosavadního vodovodního zařízení děje se za účelem zjištění objemu jejího dosavadního vodního práva, neboť ohrazovala se již při vodoprávním řízení proti dotčené (4) podmínce konsensu námitkou, že její právo na odběr vody pochází již z r. 1880, že se tudíž jedná o staré právo, které nemůže býti omezováno podmínkami novými do původního konsensu nepojatými.
Nemohla-li však st-lka poznati, že úřad koná šetření za účelem úředního zjištění objemu jejího dosavadního vodního práva, pak nemůže st-lce býti na újmu, že proti výsledku šetření za tímto účelem konaného při řízení samém nevznesla námitek, a není tedy možno její výtky, jimiž teprve v opravném prostředku uplatňovala nedostatečnost konaného šetření, odmítnouti z důvodu prekluse. Nebyl-li však objem dosavadního st-lčina vodního práva náležitě, t. j. za náležité účasti st-lčiny zjištěn, neměl úřad náležitého podkladu ani pro stanovení maximální míry vodního práva st-lčina množstvím 6400 litrů za minutu — v čemž by po případě mohlo býti obsaženo omezení dosavadního vod. práva, — ani pro stanovení nových obmezujících podmínek, jež právě předpokládá, že staré vodní právo st-lčino bylo novým konsensem rozšířeno.
Žal. úřad opírá ovšem svůj výrok o příputstnosti podmínky ad 4. ještě o další důvod, to jest, že šlo o takovou změnu vodního díla, která vyžadovala zvláštního vodoprávního schválení ve smyslu § 17 vod. zák., poněvadž odstraněním původního čerpadla povolení ke zřízení tohoto starého čerpadla úplně zaniklo. Leč ani tento důvod nemá dostatečné opory ve spisech správních. Ze spisů správních vychází jen tolik, že staré čerpací zařízení bylo v den komise »mimo pohon«. V nálezu zsp-é ze 14. října 1924 pak se výslovně stanoví, že starého čerpacího zařízení se smí používati jen do té doby, dokud nebude zřízeno čerpadlo nové i s jeho reservním pohonem, a že používání obou zařízení (starého i nového) k současnému čerpání vody pro účely cukrovaru není dovoleno. Již z toho je vidno, že staré čerpací zařízení odstraněno nebylo a nelze tedy tvrditi, že vodoprávní oprávnění k tomuto čerpadlu se pojící odstraněním tohoto čerpadla zaniklo; nss nemusil se proto ani zabývati otázkou, jaký význam by odstranění starého zařízení čerpacího pro vodní oprávnění st-lčino mohlo vůbec míti.
Ježto pak v řízení správním nebylo zjištěno, že změna pohonu nového čerpacího zařízení mohla by jeviti účinky, jaké má na mysli § 17 vod. zák., neměl úřad pro stanovení podmínky ad 4. dostatečné opory ve spisech a nezbylo tedy, než nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 6022. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 551-553.