Č. 6146.

Patentové právo. — Řízení před nss-em: * Ustanovení § 39, odst. 3. zákona patentního č. 30 ř. z. z r. 1897 nebylo derogováno čl. IX. a § 88 ústavní listiny čsl.
(Nález ze dne 13. prosince 1926 č. 10302).
Věc: Firma I. G. ve F. proti stížnostnímu oddělení patentového úřadu o patentovou přihlášku.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Nař. rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání podané st-lkou z usnesení přihlašovacího oddělení patentového úřadu z 25. května 1925, kterým nebylo vyhověno patentové přihlášce st-lky z 12. prosince 1923, mající za předmět »způsob synthetické výroby menthanolu.«
Stížnost do tohoto rozhodnutí podaná snaží se nejprve dovoditi, že nss je příslušný rozhodnutí stížnostního oddělení patentového úřadu přezkoumávati. Poukazuje zejména k tomu, že odst. 3 § 39 patent. zákona z r. 1897, jímž stížnost k nss-u do rozhodnutí stížnostního oddělení patentového úřadu byla vyloučena, odporuje § 88 úst. listiny a jest proto článkem IX. uvozovacího zák. k úst. listině zrušen.
Zkoumaje především otázku své vlastní příslušnosti, uvažoval nss takto:
Dle § 2 zák. o ss jest tento soud povolán nalézati právo ve všech případech, kde někdo tvrdí, že byl nezákonným rozhodnutím neb opatřením úřadu správního zkrácen ve svých právech. Není třeba šířiti se o tom, že úřad patentový, zřízený podle pat. zák. z 11. ledna 1897 č. 30 ř. z. a zák. z 27. května 1919 č. 305 Sb., jest úřadem správním ve smyslu § 2 zák. o ss, a že úřadem správním jest i stížnostní oddělení úřadu patentového (§ 36 patent. zák.). Avšak patent. zákon v § 39 ustanovil výslovně, že proti rozhodnutí stížnostního oddělení patent. úřadu není dalšího opravného prostředku, zejména že není proti nim přípustná ani stížnost k nss-u, čímž mělo patrně býti zabráněno tomu, aby ss, přezkoumávaje rozhodnutí stížnostního oddělení, nejudikoval o těchže otázkách, o nichž — byť i v jiných polohách procesních — přísluší judikovati soudu patentovému, když rozhoduje o odvoláních proti rozhodnutím zrušovacího oddělení úřadu patentového. Ustanovením § 39. patent. zák., které ostatně nijak nevybočuje z mezí čl. 15 posl. odstavce zákl. zák. o moci soudcovské z 21. prosince 1867 č. 144 ř.z., byl zákon o ss doplněn v ten smysl, že k výlukám z příslušnosti uvedeným v § 3 zák. posléze dotčeného byla připojena výluka další.
Tento stav práva byl zákonem z 28. října 1918 č. 11 Sb. zachován v platnosti. Zákon o nss vymezuje příslušnost nss-u prostě v ten způsob, že odkazuje na předpisy §§ 2 a násl. zák. o ss, které mají nadále platiti s doplňky a úchylkami v § 2 pod č. 1—6 v zák. o nss uvedenými. Výpočet těchto doplňků a úchylek jest zřejmě taxativní a plyne z něho tedy a contrario, že ve všech ostatních směrech platí pro příslušnost k nss-u ustanovení zák. o ss tak, jak platila v den vydání zákona o nss, t. j. tak, jak byla zákonem 11/1918, již dne 28. října 1918 veřejně vyhlášeným, v platnosti zachována. Platilo tedy i ustanovení § 39 patent. zák., jímž § 3 zák. o ss z r. 1875 byl doplněn. Leč i kdyby o tom zbývala nějaká pochybnost, zákon z 27. května 1919 č. 305 Sb. úplně ji odstranil, ustanoviv (čl. 2), že patent. zákon z 11. ledna 1897 ponechává se v platnosti s některými sice změnami, jež však obsahu § 39 se nedotýkají. Právní norma o výluce rozhodnutí stížn. oddělení patent. úřadu z kontroly nss-em vykonávané jest tedy podle zák. č. 305/1919 platnou normou právní.
Podle vývodů stížnosti byla však norma tato zrušena čl. IX. zák. z 29. února 1920 č. 121 Sb., kterým se uvozuje ústavní listina, ve spojení s §em 88 úst. listiny.
Podle čl. IX. zákona, kterým se uvozuje úst. listina, pozbyla dnem vyhlášení úst. listiny všecka ustanovení, která ústavní listině odporují, platnosti. Je-li správné tvrzení stížnosti, že svrchu dotčené ustanovení § 39 patent. zákona odporuje § 88 úst. listiny, byl by podle toho ovšem zrušen předpis, dle něhož nss není příslušný přezkoumávati rozhodnutí stížnostn. oddělení patent. úřadu.
Úst. listina v § 88 ustanovuje takto: »Soudní ochranu proti správním úřadům poskytuje v nejvyšší stolici soud složený z neodvislých soudců a zřízený pro území celé republiky. Podrobnosti upravuje zákon.«
Otázka, zdali a do jaké míry toto ustanovení zasáhlo do dosud platných norem o příslušnosti nss-u, jest ovšem již vzhledem k cit. čl. IX. úst. listiny na snadě. Kompetenční normy dosavadního práva mohou však ustanovením § 88 úst. listiny býti jen tehdy dotčeny, jestliže úst. listina v § 88 dává normu kompetenci nss-u vymezující takovým způsobem, aby této normy kompetenční mohlo býti bezprostředně použito.
Ústavní předpis stanoví však toliko, že soud má poskytovati soudní ochranu proti úřadům správním. Než soudní ochrana proti úřadům správním je myslitelná i jako ochrana proti aktům správním, i jako ochrana proti chování se úřadů správních bez intervence aktu správního. Ochrana proti aktům správním jest pak myslitelná jednak jako ochrana proti individuelním aktům správním (rozhodnutím neb opatřením podle názvoloví § 2 zák. o ss), jednak jako ochrana proti generelním a abstraktním aktům správním, jakými jsou nařízení. Soudní ochrana proti úřadům správním jest dále myslitelná i jako ochrana subj. práv jednotlivců (jako jest tomu podle § 2 zák. o ss) i jako ochrana pouhých zájmů jednotlivců. Jest posléze myslitelná i jako ochrana proti nezákonnému postupu úřadů správních i jako ochrana proti správní neúčelnosti. Soudní ochrana může pak býti poskytována buď v té podobě, že soud kontrolovaný akt správní prostě zruší nebo že jej změní neb jiným nahradí a může konečně býti poskytována i v ten způsob, že soud úřad správní k určité činnosti nebo k určitému chování odsoudí.
Z ustanovení § 88 úst. listiny nelze tedy poznati ani předmět ochrany soudní, ani předmět kontroly soudní, ani způsob ochrany, kterou soud má poskytnouti, nehledě ani k tomu, že není z něho patrno, zdali soud ochranu proti správním úřadům poskytující jest povolán býti soudcem jen v otázkách právních (judex juris), či též v otázkách skutkových (judex facti). Ustanovení § 88 ústavní listiny je tedy koncipováno tak povšechně, že nelze v něm nalézti normu, vymezující kompetenci nss-u do té míry, aby bylo možno jí bezprostředně použíti. Je k tomu zapotřebí zvláštního zákona »podrobnosti upravujícího«, na nějž druhý odstavec § 88 úst. listiny odkazuje.
Ustanovení prvého odstavce § 88 úst. listiny jeví se podle toho jen jako postulát nebo program (srovn. Weyr: Soustava čsl. práva státního, druhé vydání, str. 76), který sám o sobě nemá derogačního účinku, nýbrž vytyčuje toliko ústavní směrnice pro zákon zvláštní, při čemž arci není vyloučeno, že tyto ústavní směrnice ukládají zákonodárci zákonnou úpravu, odchylnou od dosavadního stavu práva. Nemá-li však ustanovení § 88 úst. listiny derogačního účinku na platné normy o kompetenci nss-u, není možno kompetenční normu § 39 patent. zákona pokládati za zrušenou.
Za tohoto stavu práva není ovšem nss příslušným přezkoumávati rozhodnutí stížn. oddělení patent. úřadu, pročež bylo stížnost proti takovémuto rozhodnutí podanou odmítnouti pro nepříslušnost nss-u.

Citace:

č. 6146. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 768-770.