Č. 6151.

Stavební právo (Morava): O mezích rozhodovací kompetence zem. výboru ve sporech mezi obcemi o polohový plán.
(Nález ze dne 13. prosince 1926 č. 23988). Věc: Obec M. proti moravskému zemskému výboru o polohový a regulační plán.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Obec M. usnesla se o plánu polohovém a regulačním pro pozemky ležící podél okresní silnice v úseku mezi dráhou s jedné a hranicemi obce R. s druhé strany, a předložila jej ve smyslu § 4 stav. řádu ze 16. června 1914, č. 44 z. z. mor. zem. výboru ke schválení. Když obec R. podáním vzneseným na zv prohlásila, že realisace tohoto plánu nevyhovuje jejím potřebám, poněvadž při stavbě domků ve vlastním katastru musela by stav. čáru přizpůsobiti onomu plánu a tím by vznikly zbytečné výlohy, provedl zv 6. dubna 1925 za účasti obou obcí na místě samém šetření, při němž technický zástupce doporučil úpravu regulační čáry po obou stranách okr. silnice, odchylnou od plánu obcí M. usneseného. Zástupci obce R. prohlásili, že proti spornému plánu ničeho nanamítají, bude-li regulační čára upravena ve smyslu tohoto návrhu. Zástupci obce M. vyhradili rozhodnutí obecnímu zastupitelstvu, které pak zaujalo stanovisko zamítavé. Nař. usnesením schválil zv v dohodě se zsp-ou po rozumu § 4 mor. stav. řádu sporný plán se změnami, které byly při zmíněném komis. jednání projednány a v plánu dle toho zelenou barvou vyznačeny.
Stížnost vytýká v podstatě, že zv překročil meze své příslušnosti, poněvadž podle § 4 stav. řádu buď může plán potvrditi nebo potvrzení odepříti, po případě může také v případě neshod a sporů mezi obcemi na plánu interesovanými rozhodovati, není však oprávněn přes rámec takového sporu předložený mu plán měniti, což zde prý učinil.
Uvažuje o stížnosti, musil se nss především zabývati námitkou odvodního spisu, která upírá stěžující si obci stižní legitimaci. Nss neshledal námitku tu v daném případě již proto důvodnou, že obec vzhledem k právům a povinnostem jí v §§ 23 a násl. stav. řádu stanoveným, které velmi citelně dotýkají jejích materielních zájmů, má nepochybný interes na tom, jakým způsobem stanoví se regulační čáry příštích ulic v obci, jakož i právo, aby břemena ji v tomto ohledu po zákonu stíhající nebyla nezákonným způsobem modifikována resp. ztěžována.
Ve věci samé nutno především vzhledem k vývodům ke konci odvodního spisu obsaženým zdůrazniti, že zv, rozhoduje na základě kompetencí daných mu stav. řádem o plánu polohy, jest povinen držeti se v mezích těchto kompetencí; není přípustno, aby v tomto řízení stavebním používal dozorčích oprávnění, která mu snad příslušejí v oboru správy veř. silnic, a aby uplatňoval hlediska jiná, nežli která při zkoumání plánů polohy za směrodatná prohlašuje stav. řád. Nař. vynesení opírá se ostatně jedině o § 4 stav. řádu a dlužno tudíž také jedině z této normy čerpati odpověď na otázku, zda zv, jak mu stížnost vytýká, své kompetence nepřekročil.
Podle § 4 stav. řádu přísluší zv-u v dohodě se zsp-ou »schvalovati plány polohy, jakož i rozhodovati o všech neshodách a sporech vznikajících z jich založení.«
Netřeba v daném případě zabývati se otázkou, zda zákon ze 16. června 1914 č. 44 z. z., změniv v tomto bodu prvotní znění § 4 zák. ze 16. června 1894 č. 64 z. z., jenž mluvil toliko o neshodách a sporech vzniklých ze založení plánu polohy »mezi jednotlivými obcemi, chtěl kompetenci zv-u všeobecně rozšířiti. Neboť v daném případě jedná se skutečně o neshodu resp. spor mezi dvěma obcemi, a v takovém případě — jak ostatně stížnost ani nepopírá — docela nepochybně přísluší zv-u rozhodovati. Klade-li však zákon proti pouhému schvalování plánů právo, v případě sporu o nich rozhodovati, nelze tomu rozuměti jinak, nežli že zv-u, když je tu takový spor, přísluší oprávnění rozhodnouti ve věci, tedy učiniti samostatně disposici, jakou za dobré uzná, a tedy po případě i plán obcí usnesený změniti.
Ovšem přísluší mu právo »rozhodovati« jenom vzniklé neshody a spory, t. j. ono právo samostatné disposice přísluší mu právě jenom v rámci sporu, tedy pokud spor sahá. Jenom ony body plánu, o nichž je neshoda nebo spor, může takto samostatně upravovati. Má tedy jeho rozhodovací kompetence své meze v petitech strany, jež plán polohy béře v odpor; mimo tyto meze jest oprávněn toliko plán schváliti nebo schválení mu odepříti, nikoli také jej měniti.
V daném případě stěžující si obec vytýká, že zv těchto mezí své kompetence rozhodovací nešetřil a učinil opatření, jakého si ani obec R. nepřála. Spisy neposkytují však dostatečného podkladu, aby rozhodnutí po této stránce mohlo býti přezkoumáváno. Z podání obce R. vysvítá sice, že vzhledem k reflexu, jaký by sporný plán měl na stav. čáry v této obci, vznáší se námitky proti jeho provedení, není však patrno, z jakého důvodu obec R. shledává regulační čáru v plánu zakreslenou závadnou a jaké její úpravy si žádá. Protokol o jednání ze 6. dubna 1925 neposkytuje vůbec žádného podkladu pro posouzení, jaké změny sporného plánu obec R. se domáhala. Prohlášení jejích zástupců, že souhlasí s návrhy technického zástupce zv-u, při jednání přednesenými, není ještě důkazem, že tato navržená změna byla obsahem petitu obce R.; není zajisté nemožno, že zástupci obce R. původní petit obce opustili a projevili souhlas se změnou, která zástupcem zv-u ex offo byla navržena. A konečně nelze ani z připojeného plánu, dle něhož na hranicích katastru obce R. regulační čára, proponovaná a schválená zv-em, se kryje s regulační čárou v plánu již původně stanovenou, seznati, jaký interes mohla míti obec R. na tom, aby regulační čára v plánu zakreslená posunuta byla ve svém dalším pokračování, od území R. již vzdáleném, zejména vzhledem k hostinci čp. ... tak, jak se stalo.
Spisy nedávají tedy jasného obrazu o tom, v čem obec R. cítila se plánem dotčena a jaké změny jeho vlastně se domáhala; není tedy jasno, o čem vlastně byla mezi oběma obcemi neshoda resp. o co byl spor, a důsledkem toho nelze také posouditi, zda zv držel se v mezích své kompetence.
Z tohoto důvodu bylo nař. rozhodnutí podle § 6 zák. o ss zrušiti.

Citace:

č. 6151. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 783-785.