Č. 5782.

Školství. — Státní zaměstnanci (Podkarpatská Rus): I. * Předpis § 2, odst. 3 vl. nař. č. 226/1923 nelze ani analogicky rozšiřovati na učitelské osoby na Podk. Rusi, propuštěné školským odborem Civ. správy Podk. Rusi. — II. O právní povaze nařízení ministra pro Slov. z 5. března 1919 č. 555 adm.
(Nález z 15. června 1926 č. 12663).
Prejudikatura: Boh. 5781 adm.
Věc: František Sch. v B. (adv. Dr. Bart. Bernát z Užhorodu) proti ministerstvu školství a národní osvěty (odb. r. Dr. Jan Menšík) o převzetí po případě pensionování. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l sloužil v uh. stát. službách středoškolských od roku 1875, posléze po řadu let jako ředitel stát. gymnasia v Beregsázu. Ještě za vlády maďarské zažádal v lednu 1919 za pensionování, vyřízení však od vlády maďarské již nedostal. Když Beregsáz byl obsazen čsl. vojskem, složil st-l podle potvrzení magistrátu beregsázského z 5. června 1923 do rukou plukovníka H. v červenci 1919 přísahu Čsl. republice. Vyřízením škol. odboru autonomní vlády Podk. Rusi ze 14. prosince 1919 bylo sděleno, že »jest dnešním dnem zbaven hodnosti profesora a ředitele stát. gymnasia v Berehově« a byl vyzván, aby všecky sobě svěřené agendy jako správu kabinetu, knihovny a p. předal neprodleně protokolárně státnímu řediteli Ondřeji A., stejně správu a veškeren majetek gymnasia. Dále mu bylo sděleno, že po zákonu mu náležející služné bude jako dosud dostávati u berního úřadu v Berehově a že o změně tohoto nařízení bude svého času zpraven. Dalším vyřízením škol. odboru civ. správy Podk. Rusi z 26. ledna 1920 bylo st-li sděleno, že poněvadž slib věrnosti Čsl. republice a autonomní vládě Podk. Rusi bezpodmínečně nechtěl složiti, se zbavuje hodnosti gymnasiálního profesora nynějším dnem s konečnou platností a že veškeré jeho požitky jsou mu trvale zastaveny dnem 29. února 1920. Podle potvrzení ředitelství stát. gymnasia v Berehově ze 7. října 1921 nebyl st-l dne 20. prosince 1919 při předávání gymnasia řediteli A. vyzván, aby složil slib, poněvadž školský referát hledě ke služ. letům st-lovým. nepomýšlel na jeho další službu. Dále se potvrzuje, že st-l vybral ještě služné u berního úřadu v Beregsázu za leden a únor 1920 a že mu ředitel A. ve srozumění se škol. referátem dal radu, aby se staral u vlády o plnou pensi.
Podáním z 31. července 1921 zažádal st-l za pensionování. Žádost tu předložil škol. odbor Civ. správy Podk. Rusi zprávou z 8. října 1923 žal. min. s návrhem, aby st-1 byl převzat a aby mu pense byla vyměřena dle návrhu podaného již dříve. Další žádostí z 12. ledna 1924 zažádal st-l u civ. správy Podk. Rusi, škol. odbor na základě vlád. nař. č. 226/23 o def. jmenování ve státní službě jako býv. ředitel stát. gymnasia v Beregsázu, v kteréžto žádosti se odvolal na svoje čsl. státní občanství a příslušnost do Podk. Rusi, dále na své služby za býv. uh. státu a i po převratu, kde konal službu jako ředitel až do 20. prosince 1919, složiv slib již r. 1919 do rukou plukovníka H., načež po ustanovení Andreje A. ředitelem gymnasia v Beregsázu k vyzvání civ. správy tomuto úřad odevzdal. Při tom mu ředitel A. sdělil, že vzhledem k tomu, že má již vyslouženo, nereflektuje se na jeho další služby a proto se na něm nežádá složení přísahy. Výrok škol. odboru z 26. ledna 1920, kterým byl propuštěn ze služby z důvodu, že prý není ochoten složiti služ. přísahu, nelze považovati za pravoplatný, poněvadž slib nesložil proto, poněvadž již 20. prosince 1919 mu bylo sděleno, že se složení slibu na něm nežádá.
Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. škol. žádosti st-lově za úpravu poměrů podle vl. nař. z 29. listopadu 1923 č. 226 Sb., poněvadž podle smyslu odst. 3 § 2 téhož nařízení sluší jej řaditi k osobám nařízení tomu nepodrobeným.
O stížnosti nss uvážil: — — —St-l prohlašuje, že by se spokojil s tím, že nebyl reaktivován a zpět vzat do služby, nemůže se však spokojiti s tím, že mu nebyla přiznána pense. Vzhledem k tomu mohl se nss omeziti na přezkoumání nař. rozhodnutí potud, pokud st-li jím je odpírána pense.
Podle znění nař. rozhodnutí stojí žal. úřad na stanovisku, že st-le »sluší podle smyslu odst. 3 § 2 vl. nař. č. 226/23 řaditi k osobám nařízení tomu nepodrobeným.« Jelikož tedy žal. úř. žádost st-le zamítá jedině z důvodu právě uvedeného, může také nss se omeziti na zkoumání, zda uvedené stanovisko žal. úřadu odpovídá zákonu.
Vl. nař. z 29. listopadu 1923 č. 226 Sb. vztahuje se podle svého nadpisu, jakož i podle celého svého obsahu (srovnej zejména též § 1, odst. 1) na všecky učitelské osoby ustanovené na stát. školách (též středních, srovnej též § 1 odst. 2) býv. státu uherského na území Slov. a Podk. Rusi, při čemž v § 2 odst. (2) jsou zahrnuty též učitelské osoby, které slib podle § 2 zákona č. 64/1918 nesložily a které službu nevykonávají. Z této své všeobecné platnosti vylučuje však cit. nař. v § 2 odst. (3), jehož se právě nař. rozhodnutí dovolává, učitelské osoby, které byly propuštěny ministrem pro Slov. podle § 14 al. 2 nař. z 5. března 1919 č. 555 adm.; propuštění těchto osob zachovává naopak nařízení č. 226/1923 v platnosti.
V daném případě neměl nss příčinu zkoumati, jakou povahu (zda normotvornou nebo jenom instrukcionelní) cit. nařízení ministra pro Slov. č. 555/1919 má, zejména též vzhledem na požadavek řádné publikace každé všeobecně závazné normy (srovnej zákon z 2. listopadu 1918 č. 1 Sb., zák. z 13. března 1919 č. 139 Sb., z 20. prosince 1921 č. 500 Sb.,
dále § 49 úst. listiny, resp. § 14 zák. z 10. prosince 1918 č. 64 Sb. a nařízení ministra pro Slov. z 23. prosince 1918 č. 3, Úradné Noviny č. 1); neboť tolik je podle spisů jisto, že st-l ministrem pro Slov. a na základě cit. nařízení č. 555/1919 propuštěn nebyl. Nenastalo-li však u st-le propuštění ministrem pro Slov. podle tohoto nařízení č. 555/1919, pak neplatí na něho také další předpis § 2 odst. (3) nař. vl. č. 226/1923, že osoby učitelské propuštěné uvedeným způsobem nejsou nařízení č. 226/23 podrobeny.
To uznává ostatně patrně též žal. úřad, když v nař. rozhodnutí praví, že st-le sluší (toliko) »podle smyslu odst. 3 § 2 vl. nař. č. 226/1923 řaditi k osobám nařízení tomu nepodrobeným.«
»Smysl« odst. 3 § 2 vl. nař. č. 226/23 jest z textu jeho jasný, totiž ten, že nařízení č. 226/23 nejsou podrobeny učitelské osoby«, které byly propuštěny ministrem pro Slov. podle § 14 al. 1 nařízení jeho č. 555/1919 adm. Žal. úřad tedy patrně má za to a chce vyjádřiti, že předpisu § 2 odst. 3 nař. č. 226/1923 lze obdobně užíti též na st-le, o němž jakési zbavení místa po případě propuštění bylo by snad lze spatřovati ve výrocích škol. odboru Civilní správy Podk. Rusi ze 14. prosince 1919 a z 26. ledna 1920, o nichž již shora se stala zmínka. Avšak žal. úřad tu přehlíží, že — jak uvedeno již shora — předpis § 2 odst. (3) vl. nař. č. 226/23 má zřejmě povahu výjimečnou a že tedy podle základních pravidel výkladových nelze předpisu tohoto rozšiřovati analogicky na případy, které přímo pod něj nespadají.
Je tedy názor žal. úřadu, že st-1 je podle § 2 ost. (3) vl. nař. 226/23 z platnosti nařízení toho vyloučen, právně mylný a nemá zamítavé vyřízení st-lovy žádosti tak, jak žal. úřadem bylo vysloveno, opory v zákoně.

Citace:

č. 5782. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 105-107.