Č. 5825.

Horní právo. — Administrativní řízení: Kdo má postavení strany v řízení o zajišťovacích opatřeních proti účinkům v dolévání pro okresní silnici, v níž jest uložen obecní vodovod?
(Nález ze dne 23. června 1926 č. 13360).
Věc: Obec K. proti báňskému hejtmanství v Praze (vl. rada Dr. Kňourek, za zúč. těžařstvo ... v L. adv. Dr. Emil Rindskopf z Teplic-Šanova) o ochranný pilíř.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: O žádosti správy jámy Boží Požehnání v O., aby byl stanoven ochranný pilíř, jejž bude třeba zachovati při provozu skrývky prováděné na této jámě na ochranu okr. silnice z H. do K., zahájil báňský revírní úřad v M. komis. šetření, k němuž přizval mimo žadatelku jako zájemníky také osk-i v T. jako správkyni této silnice, a vyslechnuv o věci znalce z oboru hornictví, stanovil výměrem ze 16. června 1922 v dohodě s osp-ou v D. požadovaný ochranný pilíř pro jmenovanou silnici v podstatě tak, že má na povrchu zůstati bezpečnostní berma zšíří 4 m od zevního okraje silnice, k níž má se připojovati odklizový svah o úhlu 45 stupňů. Výměr tento doručen byl pouze interesentům přizvaným ke komis. jednání, t. j. správě dolu a osk-i. Teprve dne 5. srpna 1924 dostalo se o něm vědomosti také obci K. Jak k tomu došlo, ze spisů patrno není. Odvolání, jež pak obec z výměru toho podala a v němž tvrdila, že ustanovení pilíře stalo se také na ochranu jejího vodovodu, položeného v tělese zmíněné okr. silnice, žal. úřad nař. rozhodnutím zamítl.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss takto:
Stěžující si obec napadá toto rozhodnutí v podstatě z důvodů procesních, t. j. pro porušení proc. práv, která jí přísluší jako straně v řízení před úřady báňskými. V té příčině bylo uvážiti, že šlo o řízení horně-policejní, jehož účelem bylo, stanoviti bezpečnostní opatření ve smyslu § 171 lit. a) hor. zák. Bylo proto zkoumati, kdo jsou stranami v takovémto horně-policejním řízení.
Vycházeti sluší z § 170 a) hor. zák., dle něhož majitel hor jest povinen důl svůj proti každému nebezpečí pro osoby a vlastnictví co možná zajistiti. Tato povinnost stihá majitele hor již po zákonu a není podmíněna předchozím aktem správním, povinnost tuto formalisujícím. Vyhoví-li majitel hor této své povinnosti úplně, není vůbec důvodu pro jakékoli horně-policejní zakročení. Má-li však báňský úřad za to, že jest se obávati zanedbání této zákonné povinnosti, jest na něm, aby učinil opatření dle § 222 hor. zák. Opatření toto záleží v příkazech a zákazech, jež báňský úřad z moci úřední vydá. Předpokladem pro vydání takovýchto horně-policejních rozkazů bude ovšem zpravidla řízení, v němž pojmově stojí před úřadem jako strana procesní jediné majitel hor, neboť on jest adresátem příkazů a zákazů, které snad budou vydány a kterými bude zasaženo do jeho právní sféry. Bude proto nutno věcné oprávnění rozkazů takových řádně zjistiti a v řízení k tomu směřujícím majiteli hor poskytnouti náležité slyšení.
Majiteli hor není ovšem bráněno, aby sám z vlastního popudu obrátil se na báňský úřad se žádostí, aby tento úřad stanovil obsah a rozsah bezpečnostních opatření, jichž je třeba šetřiti. K žádosti takové bude zpravidla veden snahou, aby se ochránil proti následkům trestní, policejně trestní, ba snad i civilně-právní zodpovědnosti. I v takovémto řízení, které se koná k podnětu majitele hor, stojí před báňským úřadem jako strana procesní pojmově jedině majitel hor. Jest ovšem pravda, že bude se tu jednati o ochranu právních statků subjektů jiných, leč do té chvíle tvoří právní statky osob třetích pouhý objekt úřední ochrany horně-policejní. Avšak zájemníci tito nejsou odkázáni na tuto jen pasivní úlohu. V judikatuře ss-u — jež má zejména v § 221 lit. a) hor. zák. positivní oporu — jest již po delší dobu zastáván právní názor, že dotčení zájemníci jsou oprávněni přímo se dovolávati horně-policejní ochrany proti účinkům dolování. Přiznává se jim právní nárok, aby báňský úřad učinil horně-policejní opatření, jichž jest na ochranu jejich majetku zapotřebí. V řízení o takovéto jejich žádosti budou jim ovšem příslušeti práva procesní strany. Vystupují zde proti majiteli hor jako hlavní straně procesní.
Tím však nejsou vyčerpány všechny možné procesní konfigurace. Neboť jak v řízení zahájeném z moci úřední, tak i v řízení, k němuž došlo k podnětu majitele hor, mohou — buďsi z moci úřední, buďsi k návrhu majitele hor — býti přibráni ti, jimž nárok na horně-policejní ochranu přísluší. Řízení vytvoří se pak v proces, s několika stranami procesními a úřad rozhodne jediným výrokem jednak o obsahu a rozsahu policejně- právních povinností majitele hor, jednak o obsahu a rozsahu právního nároku přibraných zájemníků na horně-policejní ochranu. Zdali horně-policejní řízení nabude té či oné formy, závisí na způsobu, jakým bylo zahájeno a vedeno. Bylo-li provedeno z moci úřední, nebo na zakročení majitele hor jen s ním samým, pak je jasno, že policejní příkazy a zákazy v něm vydané mají právní význam jen pro majitele hor. Pro subj. právní postavení jiných interesentů budou významnými jen potud, pokud také tito interesenti řízení toho jako procesní strany se zúčastnili. Jestliže v řízení takovéto účasti neměli, nemůže horně-policejní výrok jejich právnímu nároku na polic. ochranu býti na újmu. Mohouť svůj nárok vznésti vždy, kdykoli jsou pro to daně právně a časově dostatečné předpoklady.
V daném případě zahájeno bylo na podnět majitele dolu horně-policejní řízení a to za účelem stanovení určitých ochranných opatření, t. j. k zajištění zmíněné okresní silnice. K řízení byl přibrán samosprávný okres jako majitel a správce silnice, a výrok báňského revírního úřadu vydán byl jednak pro samosprávný okres jakožto správce okr. silnice, jednak pro majitele hor jakožto stranu procesní na provedeném řízení zúčastněnou. Stěžující si obec, jež má svůj vodovod uložen v tělese jmenované silnice, k řízení tomu jako strana procesní přibrána nebyla. Zdali ochranná opatření, která báňský revírní úřad nařídil, stačí, aby zabezpečila obecní vodovod, jest otázka materielního rázu, jež v přítomném sporu řešena býti nemůže.
Obec zvěděvši o rozhodnutí báňského revírního úřadu mohla si je ovšem vykládati buď tak, že nemá pro ni vůbec žádné právní účinnosti, kdyžtě v řízení tomu předcházejícím jako procesní strana se nezúčastnila. Obec mohla však také míti za to, že báň. rev. úřad rozhodl zároveň o jejím nároku na polic. ochranu, byť i s porušením procesní zásady slyšení stran. Stěžující si obec ve svém adm. rekursu pojímala rozhodnutí rev. úřadu v tomto poslednějším smyslu — zda právem či neprávem, o tom nepříslušelo soudu za dané procesní situace rozhodovati. Že takto sluší smysl řečeného opravného prostředku chápati, je zřejmo z toho, že v něm obec vznesla nárok na ochranu svých práv procesních, zejména svého práva na slyšení. Na tomto stanovisku stojí obec i ve své stížnosti k tomuto soudu podané. Nař. rozhodnutím byl výměr prvé stolice ponechán v platnosti a rekurs obce zamítnut. Zamítnutí toto bylo by zajisté na místě, jestliže rozhodnutí báň. rev. úřadu právní sféry stěžující si obce vůbec se nedotýkalo. Tak měla by se věc tenkráte, jestliže horně-policejní ochranná opatření byla vydána jen ohledně okr. silnice, kdežto otázka horně-policejní ochrany ob. vodovodu zůstala vůbec neřešena. Leč zamítnutí rekursu lze rozuměti i v ten smysl, že žal. úřad vidí v rozhodnutí prvé stolice — souhlasně se stěžující si obcí — i rozhodnutí o horně-policejní ochraně pro ob. vodovod. Má-li však nař. rozhodnutí tento smysl, pak je jím vysloveno, že zvláštních ochranných opatření pro ob. vodovod není zapotřebí a že žal. úřad z věcných důvodů odmítá je naříditi. Je však také myslitelno, že žal. úřad zamítl rekurs obce z toho důvodu, že vycházel z právního názoru, že obci samostatný nárok na ochranu jejího vodovodu, uloženého v silničním tělese, vůbec nepřísluší, ježto měl za to, že vodovod není samotným objektem horně-policejní ochrany, nýbrž pouhým příslušenstvím okr. silnice. V každé z těchto tří eventualit byla by právní situace obce i právní otázka, již sluší řešiti, podstatně různá. Nař. rozhodnutí nedává však jasně poznati, které ze stanovisek svrchu naznačených žal. úřad, vyřizuje správní rekurs obce K., vlastně zaujal. Tenor rozhodnutí zdá se sice poukazovati na prvé ze shora uvedených teoreticky možných pojetí, kdežto rozhodovací důvody připouštějí výklad, že žal. úřad vycházel z pojetí uvedeného na místě druhém, po případě i ze stanoviska naznačeného na místě posledním. Ježto tedy nař. rozhodnutí připouští několik navzájem logicky nesrovnatelných výkladů, nedostává se mu oné jasnosti, jíž jest třeba, aby soud mohl zákonnost jeho zkoumati. Takovýto nedostatek zakládá však podstatnou vadu řízení.

Citace:

č. 5825. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 189-192.