Č. 5942.

Cesty. — Veřejní zaměstnanci. — Jazykové právo:
* Neschopností, pro kterou mor. zem. výbor podle § 31, odst 2 zák.
z 20. září 1877 ř. 38 z. z. může žádati, aby cestmistr okr. silničního výboru na Moravě byl odstraněn, jest nejen nedostatek znalostí odborných, nýbrž i nedostatek jiných vlastností, jichž je k řádnému výkonu
služby cestmistra zapotřebí (po případě i nedostatek znalostí jazykových.).
(Nález ze dne 9. října 1926 č. 20119.) Prejudikatura: Boh. 1193, 4387 adm.
Věc: Okresní silniční výbor ve V. proti zemskému výboru v Brně (vrch. zem. rada Jos. Derka) stran příkazu dáti okresního cestmistra do výslužby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Okružním výnosem z 27. října 1923 nařídil mor. zv všem okr. silničním výborům, aby svým cestmistrům stanovily lhůtu k osvojení si státního jazyka slovem i písmem do konce května 1924, při čemž podotčeno, že po uplynutí této lhůty budou cestmistři podrobeni zkoušce za účelem zjištění jazykové způsobilosti k vykonávání svých služebních povinností. Zkoušce té podrobil se také František J., okr. cestmistr v-ský, výsledek jeho zkoušky však uznán byl za zcela nedostatečný. Vzhledem k tomu uložil mor. zv nař. výnosem stěžujícímu si silničnímu výboru, aby ve smyslu § 31 silničního zákona z 30. září 1877 č. 38 z. z. vyzval cestmistra Františka J. k podání žádosti o pensionování a dále, aby v dorozumění s oddělením mor. zem. stav. úřadu během r. 1925 místo nového cestmistra veřejně vypsal a svoje usnesení o ustanovení cestmistra předložil zv-u k projednání a schválení.
Rozhoduje o stížnosti do rozhodnutí toho okresním silničním výborem podané, shledal nss bezdůvodnou námitku, že zv překročil meze oprávnění, vytčeného jemu v § 33 cit. siln. zákona, zmocňujícího vydávati nařízení pouze při výkonu zákonného práva dozoru a kontroly. Nehledě k tomu, že příkaz daný silničnímu výboru v nař. rozhodnutí je zřejmě příkazem vydaným u výkonu moci dozorčí, má příkaz ten nad to oporu ve slovném znění specielního předpisu §u 31 odst. 2 téhož zákona, jenž zmocnil zv na silničním výboru žádati — a v případě neuposlechnutí ovšem též vynutiti — odstranění neschopného cestmistra.
Řadou dalších námitek snaží se stížnost dovoditi, že »neschopnost«, pro kterou zv může dle cit. zákonného ustanovení žádati odstranění cestmistra, může býti pouze neschopnost odborná, nikoliv však jazyková. Názor svůj vyvozuje v prvé řadě ze znění § 31. siln. zák. , zejména ze souvislosti obou odstavců tohoto zák. ustanovení, kde v 1. odst. se praví, že zv může okr. výborům silničním naříditi ustanovení odborně školeného (věci znalého) cestmistra, takže výraz »neschopný« v odst. 2 se zřejmě vztahuje pouze na neschopnost odbornou. V této argumentaci nelze dáti stížnosti za pravdu. Dozorčí oprávnění, jež v těchto dvou odstavcích jsou zv-u svěřena, mají povahu zcela různou. Kdežto v prvém případě dozorčí zákrok zv-u má za účel umožniti ustanovení cestmistra v okrese, kde dosud cestmistr ustanoven nebyl, při čemž arci má býti hleděno na to, aby cestmistr takový byl věci své znalý, směřuje opatření podle druhého odstavce k tomu, aby cestmistr již ustanovený, třebas při ustanovení svém měl znalosti, jakých jest třeba při výkonu této služby, mohl býti odstraněn, jakmile se objeví, že je neschopen místo své zastávati. Z povahy služby okr. cestmistra však již plyne, že neschopnost, jak ji má na mysli § 31 odst. 2 cit. zákona, může býti různého druhu. Nemusí to právě býti jen nedostatek znalostí odborně- technických, naopak, neschopnost taková může tkvíti i v jiných nedostatcích tělesných nebo morálních a není důvodu, proč za takovou neschopnost nemohla by býti uznána i neznalost jazyka, jehož užívati cestmistr takový u výkonu služby své jest povinen. Stížnost ovšem namítá, že jsou tu positivní předpisy zákonné, bránící dozorčímu úřadu zemskému domáhati se propuštění okr. cestmistra z důvodů nedostatečné jeho jazykové kvalifikace. Pokud stížnost v tom směru dovolává se jen zcela všeobecně ustanovení VI. hlavy ústavní listiny a jaz. zákona, nemohl se nss námitkou touto zabývati, poněvadž není konkretisována s takovou přesností, jak to předpisuje § 18 zák. o ss, neboť jak VI. hlava ústavní listiny tak i jaz. zákon mají celou řadu ustanovení a není patrno, o které z nich stížnost námitku svou opírá.
Pokud pak stížnost v tomto směru domáhá se použití analogie § 43 zák. č. 443/19 a § 42 zák. č. 444/19, jsou námitky její bezpodstatné již proto, že prvý z těchto zákonů platí pouze pro úředníky obecní, tedy na zcela jinou kategorii zaměstnanců než do jaké patří st-l, u druhého pak brání ustanovení zák. z 30. září 1919 č. 536 Sb., jenž obdobné použití cit. zákona č. 444/19 na okr. cestmistry na Moravě a ve Slezsku připustil výslovně jen co do poměrů hmotných, jakémukoli dalšímu rozšiřování této zákonem vymezené analogie.
Z důvodů těchto se tedy podává, že zv byl zásadně oprávněn naříditi okr. silničnímu výboru odstranění cestmistra pro nedostatek jazykové kvalifikace, a zbývá jen zkoumati, zda v daném případě, t. j. vzhledem ke konkrétním poměrům služby okr. cestmistra v okresu v-ckém byla neznalost stát. jazyka takovou okolností, jež odůvodňovala závěr, že cestmistr neznalý stát. jazyka jest neschopen konati svoji službu.
Tu však dlužno poukázati na to, že zv již svým výnosem z 27. října 1923 prohlásil, že u cestmistra v okresu v-ckém jest dána nutná potřeba znalosti jazyka stát. a na tomto stanovisku setrval i ve svém dalším výnosu z 25. dubna 1924 i přes konkrétní námitky okresem přednesené. V tomto prohlášení nutno však již spatřovati výrok, že neznalost jazyka státního u cestmistra v tomto okrese zakládá neschopnost jeho k výkonu jeho služby. Vždyť jinak by vymáhání zkoušky z jazyka českého na tomto cestmistru nemělo vůbec významu. Ježto však okr. výbor silniční proti žádnému z těchto výnosů stížnosti na nss nepodal, vešly oba výnosy tyto v moc práva, následkem čehož nss nemůže se v rámci stížnosti, podané do rozhodnutí dnes napadeného, zabývati otázkou dříve již pravoplatně rozhodnutou.

Citace:

č. 5942. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 410-412.