Č. 5730.

Pozemková reforma: Není nezákonností ani vadou řízení,
vyřídí-li stpú žádost za propuštění půdy ze záboru podle § 11 záb. zák., aniž vyřeší otázku patronátních břemen a aniž vypoví nucený nájem na propuštěných pozemcích váznoucí.
(Nález ze dne 4. června 1926 č. 9163.)
Věc: Samuel a Eva W. v B. proti státnímu pozemkovému úřadu stran nároku dle § 11 z. z.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím bylo st-lům dle § 11 zák. záb. propuštěno ze záboru 150 ha 22 m2 půdy zemědělské a 43 ha a 52 m2 půdy jiné; žádost o propuštění půdy nad tuto výměru byla zamítnuta. Při rozhodování o stížnosti do tohoto rozhodnutí podané byl nss veden těmito úvahami: — — — — — — —
Stížnost mimo jiné vytýká, že 1. žal. úřad nevyřešil ve svém rozhodnutí otázku patronátních břemen a 2. že nebyl vypovězen nucený nájem parcel č. 649 a 655, takže st-lé nebudou moci propuštěné půdy zcela užívati.
ad 1. Jest sice pravda, že v tomto směru nař. rozhodnutí neobsahuje žádného ustanovení, avšak vzhledem k tomu, že stpú k meritornímu vyřešení otázky patronátních břemen vůbec není příslušným, ježto zákony o pozemkové reformě kompetenci v těchto záležitostech úřadům dosud
příslušným neodňaly a stpú-u nepřikázaly, nelze v tom, že se žal. úřad nezmiňuje o vlivu, jaký vyřešení nároku dle § 11 záb. zák. bude míti na osud patronátních břemen, spatřovati ani nezákonnost ani vadnost řízení.
ad 2. Vytýká-li stížnost, že žal. úřad měl, propouštěje uvedené pozemky vlastníkům dle § 11 záb. zák. dříve vypověděti vnucený pacht na těchto pozemcích váznoucí, jest přihlédnouti k tomu, že založením vnuceného pachtu jest činnost stpú-u ve smyslu § 63 zák. příd. skončena a že se mu vůbec nedostává kompetence k nějakému dalšímu zasahování do soukromoprávního poměru, který založením vnuceného pachtu mezi vlastníkem zabrané půdy a vnuceným pachtýřem byl vytvořen; nemůže tedy stpú také zasahovati do tohoto poměru výpovědí za účelem zrušení vnuceného pachtu. Výpověď dle části I. c zák. náhr., jež ovšem může přivoditi předčasné zrušení pachtovního poměru, může se vztahovati jen na půdu přejímanou, ale nikoliv na půdu, kterou stpú ponechá vlastníku.

Citace:

č. 5730. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 12-13.