Č. 6050.

Úrazové pojišťování (Slovensko): O vyměření pojistných příspěvků, nepodá-li majitel podniku předepsaného výkazu mezd.
(Nález ze dne 11. listopadu 1926 č. 20485).
Věc: Firma Parní cihelna v H. proti ministerstvu sociální péče o příspěvky k úrazovému pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Platebním rozkazem ze 16. dubna 1924 vyměřila Zem. úřadovna pro dělnické pojištění v Bratislavě stěžující si firmě úrazové příspěvky na rok 1922 z moci úřední podle § 19 min. nař. č. 4790/17, ježto firma nepodala přes opětovné vyzvání výkazu vyplacené a započítatelné mzdy. Za základ vzat byl výpočet mzdy dle dat po ruce jsoucích částkou 146226 K a 3,36%ní příspěvek stanoven částkou 4913 K 19 h. Župní úřad ve Zvoleni rozhodnutím ze 14. března 1925 zamítl st-lčino odvolání z důvodů, že nevyhověla povinnosti předložiti včas výkaz mzdy, v tom kterém roce vyplacené, a neučinila tak stěžující si firma ani přes opětovné upozornění, k němuž připojeny byly potřebné tiskopisy. Zem. úřadovna předepsala následkem tohoto opominutí podnikatelova úrazové příspěvky podle § 19 nař. býv. uher. min. č. 4790/17 z moci úřední, vzavši za základ výpočtu obnos nemocenských příspěvků okr. nemoc. pokladny v R. za rok 1922 předepsaných. Tvrzení stěžující si firmy, že onen výkaz odeslala, není doloženo ani osvědčeno, a je tedy třeba hleděti ke skutkovému stavu Úřadovnou zjištěnému. S předpisem z úřední moci spojuje § 20 cit. min. nařízení následek, že námitky, uplatňující nesprávnost výpočtu příspěvků jsou zásadně nepřípustné, a nelze tedy hleděti k námitkám v tomto směru vzneseným. Pokud se namítá, že pracovní činnost podniku netrvala po celý rok, nýbrž sotva několik měsíců, je to pro daný spor nerozhodným. Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad další odvolání stěžující si firmy z důvodů nižší instance.
O stížnosti uvážil nss takto:
Podle § 19 nař. býv. uh. min. ze 14. prosince 1917 č. 4790, nepodá-li majitel podniku do nebezpečenské třídy zařazeného a k placení příspěvku povinného včas předepsaného výkazu započítatelných mezd, vyplacených v účetním roce, stanoví zem. úřadovna pro pojišťování dělníků na Slov. započítatelnou mzdu podle dat jí po ruce jsoucích. Podle § 20 téhož min. nař. pak připouští se proti vyrozumění o předpisu příspěvků odvolání, jemuž však nelze vyhověti mimo jiné z důvodu námitky, opřené o nesprávné stanovení započítatelné mzdy, bylo-li toto vyvoláno nesplněním ohlašovací povinnosti v § 19 uvedené. Tato ustanovení nedošla změny zejména ani zákonem ze 14. července 1922 č. 199 Sb.
Z toho je patrno, že splnění oné povinnosti uloženo je majiteli podniku pod dvojí sankcí, jednak že Zem. úřadovna je pak oprávněna stanoviti základ pro vypočtení pojistných příspěvků z úřední moci podle pomůcek jí po ruce jsoucích, jednak pak že opominutí to má pro majitele podniku v zápětí procesní újmu, ležící v omezení odvolacího práva, neboť vyloučeny jsou pak námitky směřující proti správnosti zjištění onoho základu, k němuž úřad byl donucen právě pasivním chováním majitele podniku.
V daném případě použila Zem. úřadovna cit. § 19, a obě odvolací instance schválily tento postup, zjistivše, že stěžující si firma své povinnosti z § 19 jí vyplývající nesplnila. Vůči tomuto zjištění uvádí st-lka toliko, že zmíněný výkaz zaslala, že však její úředník opominul učiniti tak doporučeným dopisem. Ať již tuto námitku vyložiti jest v ten rozum, že st-lka připouští, že onen dopis k úřadu nedošel, nebo že st-lka okolnosti té používá pouze k vysvětlení, proč opaku onoho zjištění nemůže prokázati, zůstává v obou případech správnost zjištění toho nevyvracena a musí je tudíž nss podle § 6 zák. o ss položiti za základ svému rozhodování.
Pokud jde o povahu dat po ruce jsoucích, jichž Zem. úřadovna, opírajíc se o cit. § 19, za účelem stanovení započítatelné mzdy jakožto základu pro předpis pojistných příspěvků použila, označil úřad jako pomůcku tu výkaz, sdělený Zem. úřadovně okr. nemoc. pokladnou v R. za rozhodný rok 1922. Proti tomuto postupu nemá stěžující si firma námitek, hájíc sama ve stížnosti stanovisko, že právě této pomůcky mělo býti za účelem zjištění započítatelné mzdy použito, a nemá proto nss již z tohoto procesního důvodu příčinu, zabývati se otázkou, pokud by námitka této povahy byla vůbec přípustná.
Námitky stížnosti vrcholí v jednu jedinou výtku, že totiž úřad pomůcky té použil nikoli neprávem, nýbrž nesprávně, ježto prý na jejím základě dospěl stran započítatelné mzdy k výsledku, neodpovídajícímu onomu výkazu. Pokud jde o konečnou číslici, po st-lčině názoru v tomto směru správnou, její údaje se v řízení správním rozcházely, když ji v prvním odvolání označila ve výši 39768 K, ve druhém částkou 81000 K, ve stížnosti pak udává ji na 80300 K. Směřuje tedy tato námitka stížnosti toliko proti správnosti výpočtu základu pro vyměření poj. příspěvků podle dat, jichž úřad vzhledem k st-lčinu zameškání její povinnosti nesporně právem použil. Leč námitka této povahy a za těchto okolností je dle svrchu cit. § 20 min. nař. č. 4790/17 nepřípustná.
Jestliže tudíž žal. úřad v souhlasu s nižší instancí odmítl přihlédnouti k ní, neodporuje jeho postup platným právním normám a jest námitka nezákonitosti v tomto směru bezdůvodná.

Citace:

č. 6050. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 594-596.