Č. 6115.

Učitelstvo: I. * »Zdvořilým chováním k členům školních úřadů« ve smyslu § 119, odst. 3 řádu školního a vyučovacího (min. nař. z 29. září 1905 č. 159 ř. z.) rozumí se toliko chování ve vzájemném styku učitele s členem školského úřadu. — II. článkem II. zák. č. 274/ 1919 nebyly disciplinární předpisy platné pro státní úředníky rozšířeny na učitelstvo nár. škol.
(Nález ze dne 1. prosince 1926 č. 22694.)
Věc: Alois S. v K. (adv. Dr. Arn. Schwarz z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o disciplinární trest.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud se týče disciplinární věci stěžovatelovy, zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Rozhodnutím zsš-y v Praze z 22. srpna 1922 byla Anna F., def. učitelka na ob. škole v K., podle § 16 zák. o právních svazcích učitelstva přeložena do N. Když se proslýchalo, že přeložení to se stalo pro domnělý milostný poměr mezi st-lem a jmenovanou učitelkou a když rekurs jmenované učitelky byl zamítnut, obrátil se st-l ve své vlastnosti správce školy v K. podáním z 24. prosince 1923 na presidium zšr-y, v němž uvedl mimo jiné, že »po dlouhé zkoušce trpělivosti, duševní depressi a pokoření, způsobeném příslušným okr. škol. inspektorem Rudolfem F., který místo aby na základě spisů provedl vyšetřování, podepsaného těžce na cti urazil lží, utrháním na cti, nedodržením slibů a desorientováním členů ošv-u, chápe se podepsaný pera a prosí, aby jeho čest přísným vyšetřováním disciplinární komisí jak ve věcném, tak v osobním směru byla restituována.« Svoji žádost odůvodnil obšírným vylíčením věci.
Okr. škol. inspektor Rudolf F., jemuž podání toto bylo úředně sděleno, zažádal nejprve, aby státní zastupitelství proti st-li podle čl. V. zák. ze 17. prosince 1862 č. 8 ř. z. z roku 1863 z moci úřední podalo žalobu pro urážku na cti a když stát. zastupitelství příslušné oznámení podle § 90 tr. řádu odložilo, neshledavši tu skutkové povahy zločinu § 209 tr. zák. ani přestupku resp. přečinu dle §§ 487, 488, 491 tr. zák. a čl. V. zák. ze 17. prosince 1862 č. 8 ř. z. ai 1863, podal okr. škol. inspektor Rudolf F. na st-le žalobu pro urážku na cti; o žalobě té bylo řízení ukončeno soudním smírem.
Zšr v Praze výnosem z 31. května 1924 vyzvala však ošv v Ch., aby bez ohledu na skončení trestní věci smírem proti st-li zavedl disc. řízení, poněvadž se svým jednáním dopustil hrubého porušení § 110, 118, 2. odst. def. řádu školního.
Rozhodnutím z 25. listopadu 1924 vyslovila žšr, že disc. šetřením, provedeným proti st-li, jest prokázáno, že jmenovaný řídící učitel obvinil neprávem okr. škol. inspektora Rudolfa F. v podání k presidiu zšr-ě ze lži, utrhání na cti, nedodržení slibů a desorientování členů ošv-u. Toto jednání jest hrubým porušením § 119 odst. 3 řádu škol. a vyuč. Tím zavinil jmenovaný závadné chování mimo školu, kterým poškozuje se vážnost stavu učitelského po případě jeho působení jako učitele a jež ve smyslu § 54 zák. z 2. května 1883 č. 53 ř. z. je v odporu s jeho zákonnou povinností. Za toto chování povinnosti se příčící uložila zšr st-li ve smyslu ustanovení § 39 lit. b) zák. z 2. listopadu 1899 č. 87 z. z. disc. trest peněžité pokuty 200 Kč ve prospěch pens. fondu učitelského. — — —
Z tohoto rozhodnutí podal st-l odvolání, které však bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z důvodů rozhodnutí zšr-y, jelikož námitky st-le nejsou toho rázu, aby odůvodňovaly jakoukoliv změnu nálezu.
O stížnosti nss uvážil: — — — —
Stížnost především vytýká, že disc. řízení bylo proti st-li zavedeno pro »hrubé porušení § 110 a 118, 2. odst. def. řádu škol. a vyuč.«, kdežto disc. nález jej uznává vinným pro »hrubé porušení § 119 odst. 3 téhož řádu«. Je pravda, že mezi disc. nálezem a vyrozuměním st-le o zavedení disc. řízení jest uvedená diskrepance. Nss však neshledal, že by již z toho důvodu bylo nař. rozhodnutí stíženo nezákonností po př. podstatnou vadností, když přece skutkové momenty, tvořící podklad jednak pro zavedení disc. řízení, jednak pro nález disc. jsou tytéž a když také není zákonného předpisu, který by bránil zšr-ě jakožto úřadu disc., aby poklesky učiteli za vinu kladené subsumovala v nálezu disc. po případě pod jiné ustanovení předpisů školských, než jak učinila při zavedení disc. řízení. — — — —
Další námitka stížnosti vytýká zmatečnost disc. řízení, poněvadž řízení to nebylo konáno dle předpisů §§ 87 a násl. služ. pragmatiky stát. úředníků a prov. nařízení k ní, kterýžto předpis podle čl. 2. odst. 2 zák. č. 274 z r. 1919 a min. výnosu z 27. dubna 1923 č. 42105 platí prý též pro disc. řízení proti učitelům veř. škol obecných a občanských. Nelze prý přece disc. řízení konati dle jiných předpisů a výsledek jeho pak učiniti základem pro služební požitky učitele, upravené dle předpisů úřednických.
Ani tato námitka není důvodná. Jak nss již opětně, tak na příklad v nál. Boh. 2983 adm. vyslovil, byly článkem II. zák. č. 274/1919 na učitelstvo veř. škol národních vztaženy jen ony předpisy, platné pro stát. úředníky, zejména též jen ony předpisy služ. pragmatiky úřednické z roku 1914, které se týkají hmotného postavení úřednictva, nikoliv však úřednické předpisy o povaze služ. poměru, jeho založení, změně nebo rozvázání a pod., v kterýchžto poslednějších směrech platí naopak pro učitelstvo dále zvláštní předpisy učitelské, tedy zejména zákony o právních svazcích učitelstva se změnami provedenými pozdějším zákonodárstvím. Poněvadž pak předpisy v řízení disc. neupravují přímo hmotné postavení úřednictva resp. učitelstva, třebas ovšem zavedení disc. řízení a uložení disc. trestu může jeviti důsledky také na hmotné postavení postiženého (suspense s úřadu a požitků po čas řízení disc., uložení disc. trestu peněžité pokuty, resp. snížení požitků, propuštění a pod.), neplatí ani podle zák. č. 274/1919 pro učitelstvo disc. předpisy služ. pragmatiky úřednické, nýbrž naopak zvláštní disc. předpisy učitelské, t. j. v Čechách zejména §§ 38 a násl. zákona o právních svazcích učitelstva z 19. prosince 1875 č. 86 z. z. ve znění zák. z 2. listopadu 1899 č. 87 z. z. Není proto nezákonností ani vadou, že disc. řízení proti st-li nebylo provedeno podle předpisů služ. pragmatiky úřednické; že by byly po případě porušeny cit. disc. předpisy učitelské, stížnost ani netvrdí. — — — —
Konečně vytýká stížnost, že nejde vůbec o případ § 119 odst. 3 def. řádu školního.
St-l byl uznán vinným »hrubým porušením § 119 odst. 3 řádu škol. a vyuč.«. Předpis tento stanoví, že »učitelé jsou zavázáni, k členům školních úřadů a k ostatním členům učitelského sboru zdvořile se chovati a svorným spolupůsobením zesilovati veř. úctu a důvěru ke škole«. Stížnost netvrdí, že by porušení závazků učiteli tu uložených nemohlo snad tvořiti skutkovou podstatu deliktu disc. po rozumu § 54 říš. zák. o školách národních z roku 1869 a 1883 a § 38 česk. zák. o práv. svazcích učitelstva z roku 1875, vytýká však, že v daném případě st-l svoje obvinění neučinil veřejně, nýbrž pouhým interním aktem k nadřízenému úřadu a na obranu své cti. Stížnost vytýká tedy nesprávnou subsumpci skutkové podstaty pod právní normu. V tomto směru shledal nss stížnost důvodnou.
Žal. úřad resp. zšr spatřovaly delikt podle § 119/3 řádu škol. v tom, že st-l »obvinil v podání k presidiu zšr-y okr. škol. inspektora ze lži, utrhání na cti, nedodržení slibů a desorientování členů ošv-u«. Stížností není popřeno, že st-l okr. škol. inspektora v onom podání uvedeným způsobem obvinil; stejně není sporu o tom, že okr. škol. inspektor je členem škol. úřadu, je tedy osobou, jíž týče se povinnost učitele v § 119/3 uvedená; konečně nemůže také býti sporu o tom, že obvinění jiné osoby ze lži atd. není »zdvořilým chováním«. Avšak ze znění § 119/3 škol. řádu (»k členům školních úřadů ... zdvořile se chovati —«) jde, že míněno jest tu chování ve styku vůči dotyčnému členu škol. úřadu, tak že tedy porušením povinnosti mohou býti jenom projevy ať ústní nebo písemné, posuňky, opomenutí a pod., učiněné vůči onomu členu škol. úřadu, že však porušením § 119/3 nemůže býti projev, který učitel o členu škol. úřadu učiní nikoliv vůči tomuto funkcionáři, nýbrž v podání na nadřízený úřad.
Shledal-li tedy žal. úřad resp. zšr v jednání st-lově porušení § 119/3 škol. řádu, porušil tím zákon a bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 6115. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 710-713.